11 Tcu 81/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným trestného činu výdělečného pašování cizinců podle německého práva. Čin byl kvalifikován jako trestný i podle českého právního řádu, konkrétně podle § 171a trestního zákona. Soud uznal, že závažnost činu a uložený trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců splňují podmínky § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
Rubrum
11 Tcu 81/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. P., rozsudkem Obvodového soudu v Řezně, Spolková republika Německo, ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 20 Ls 111 Js 2737/02, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Řezně, ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 5 Ns 111 Js 2737/2002, a to pro trestný čin výdělečného pašování cizinců podle § 53 německého trestního zákona, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a č. 6, § 58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Odůvodnění
: Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Řezně, jenž ve spojení s citovaným rozsudkem Zemského soudu v Řezně nabyl právní moci dne 2. 7. 2003, byl J. P. uznán vinným trestným činem výdělečného pašování cizinců podle § 53 německého trestního zákona, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a č. 6, § 58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, a to na základě zjištění, že jako objednatel zorganizoval tři případy propašování cizinců z České republiky do Spolkové republiky Německo tím, že - dne 29. 8. 2001 podpořil k nedovolenému vstupu dvě osoby indické národnosti tak, že najal V. P. a T. B., aby přicestovali přes hraniční přechod F. i. W. do N. a v oblasti J. obě propašované osoby vyzvedli a dopravili je dále do N. Za to jim ještě týž večer vyplatil dohodnutou odměnu ve výši 13.000,- Kč, - dne 12. 9. 2001 podpořil k nedovolenému vstupu čtyři osoby neznámé státní příslušnosti tak, že jako řidiče na české straně získal A. P. a spolu s ním odjel do P., kde nastoupili do taxíku A. P. tito čtyři cizinci, poté přikázal, aby jeli zpět do D. a odtud dále do V. a N., kde v blízkosti německo-české hranice obviněný a čtyři osoby vystoupili a obviněný je hned dopravil přes státní hranici. Za to obviněný obdržel úhradu ve výši 800,- DM a - dne 14. 9. 2001 podpořil k nedovolenému vstupu šest osob indických a dvě osoby nepálské státní příslušnosti tím, že jako pěšího převaděče pověřil R. F., který odjel spolu s obviněným a čtyřmi pašovanými osobami z H. T. do V., kde čekali další čtyři cizinci a obviněný F. ukázal, kterou cestou se má přes hranice do N. ubírat. F. s cizinci následně přešel hranice do Spolkové republiky, kde však byli zadrženi příslušníky pohraniční policie. Za pašování byla s obviněným dohodnuta odměna ve výši 800,- DM. Jako řidiči zajišťující odvoz na německé straně do N. získal obviněný T. B. a V. P. za přislíbenou odměnu 800,- DM. Ve všech případech mu bylo známo, že tyto osoby nevlastní povolení k pobytu potřebné pro vstup a pobyt na spolkovém území. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. P. se opakovaně pro finanční prospěch podílel na organizované nezákonné přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. listopadu 2005 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.