11 Tcu 81/2026

Rubrum

11 Tcu 81/2026-78 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. 7. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Výrok

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Zemského soudu Ulm, Spolková republika Německo, ze dne 1. 6. 2022, sp. zn. 3 Ks 27 Js 27054/21, ve spojení s usnesením Spolkového soudního dvora, Spolková republika Německo, ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 1 StR 330/22, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Ulm, 1. velkého trestního senátu, Spolková republika Německo, ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 1 Ks 27 Js 27054/21, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Zemského soudu Ulm, Spolková republika Německo (dále jen „první cizozemský soud“), ze dne 1. 6. 2022, sp. zn. 3 Ks 27 Js 27054/21, ve spojení s usnesením Spolkového soudního dvora, Spolková republika Německo, ze dne 16. 11. 2022, sp. zn. 1 StR 330/22, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Ulm, 1. velkého trestního senátu, Spolková republika Německo (dále jen „druhý cizozemský soud“), ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 1 Ks 27 Js 27054/21, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2023, byl J. K. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným pokusem zabití podle § 22, § 23 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“) k § 212 StGB, dále trestným činem vyhrožování podle § 185 StGB, ozbrojené krádeže podle § 241, § 242 odst. 1, § 244 odst. 1 č. 1 písm. a) StGB, napadení veřejných činitelů podle § 113 odst. 1, odst. 2 věta druhá č. 1, § 114 odst. 1 StGB, pokusem ublížení na zdraví podle § 22, § 23 StGB k § 223 odst. 1 StGB a trestným činem urážky ve dvou případech podle § 185 StGB. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému druhým cizozemským soudem uložen úhrnný (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání tří let a tří měsíců.

2. Podle skutkových zjištění prvního a druhého cizozemského soudu se odsouzený shora uvedených trestných činů (stručně řečeno) dopustil takto: Odsouzený žil od října 2021 na ulici. Dne 20. 12. 2021 se se svými věcmi zdržoval v XY a byl nespokojený se svou celkovou situací, proto byl v agresivní náladě. Již odpoledne se zapletl do jedné hádky, která byla urovnána s pomocí policie. O několik hodin později procházel centrem XY, hlasitě u toho nadával a jednomu kolemjdoucímu dal facku.

1. Na své cestě centrem města objevil kolem 17:30 hodin kvalitní kolo, tzv. „fatbike“ s extra širokými pneumatikami, v hodnotě nejméně 1 000 eur, které bylo opřené u výlohy obchodu s čokoládou na XY. Zjistil, že kolo není zamčené, a rozhodl se využít této příležitosti a kolo si vzít. Pověsil tašku, ve které měl spací pytel, přes řídítka, nasedl na kolo a odjel. Batoh měl na zádech a ledvinku, ve které měl neustále po ruce nůž s čepelí dlouhou 9 cm, čehož si byl vědom, měl na přední straně těla.

2. Poté, co na kole ujel několik metrů přes XY, byl majitelem kola, F., který po zpozorování krádeže běžel za ním, popadnut za batoh a stržen z kola. Kolo i s taškou spadlo na zem. Odsouzený, značně rozzlobený tím, že byl zastaven, začal na F. verbálně útočit a zaujal vůči němu výhružný postoj. V tu chvíli přišli na pomoc F. kolemjdoucí B. a D., kteří viděli už i odcizení kola. B. zvedl tašku, která odsouzenému spadla na zem, podal mu ji a vyzval ho, aby odešel. Odsouzený na to však nereagoval. Byl překvapen zásahem obou kolemjdoucích a cítil se přetížen situací, kdy nyní stál proti třem osobám. Místo toho, aby vyhověl B. výzvě a odešel, se odsouzený rozhodl B., který stál naproti němu, bodnout nožem, aby ho potrestal za to, že se přidal na stranu F. Podíval se na B. a zakřičel na něj: „Bodnu tě.“ Odsouzený pak vytáhl z náprsní kapsy a z pouzdra na nůž, a s nožem v ruce, čepelí směřující nahoru, provedl silný bodný pohyb zdola nahoru směrem k B. břichu. To, že takové bodnutí mohlo způsobit smrtelné zranění, si odsouzený uvědomoval a minimálně to akceptoval. B. se reflexivně podařilo odrazit bodný pohyb paží, a proto nebyl nožem zasažen. Odsouzený pak znovu bodl silným pohybem vedeným zdola nahoru směrem k B. břichu. B. se však opět podařilo odrazit bodný úder paží a následně ze strachu z dalších bodnutí nožem začal utíkat, jak nejrychleji mohl. Odsouzený B. s nožem v ruce pronásledoval několik metrů po XY, ale pak se vrátil, protože na místě nechal své věci a bylo pro něj důležitější je zajistit. Uvědomil si, že nedokáže zvládnout obojí – pokračovat v bodání do B. a postarat se o své věci. Znovu se tedy agresivně obrátil na F., přičemž stále držel v ruce nůž jako hrozbu; ten však mezitím zvedl své kolo ze země a vzal si ho zpět, pak ale odsouzený opustil XY severozápadním směrem a šel do XY, která na XY navazuje.

3. Mezitím již několik osob zalarmovalo policii a byla nahlášena i potyčka s nožem. Když první uniformovaná policejní hlídka, policejní komisař B. a policejní komisařka H., dorazila k pasáži XY ze strany náměstí XY, nacházel se odsouzený v pasáži. Poté, co oba policisté vystoupili z policejního vozu, upozornili kolemjdoucí policejního komisaře B., že odsouzený má u sebe nůž. Policejní komisař B. proto oslovil odsouzeného s vytaženou služební zbraní. Aby zabránil kontrole a zatčení policisty, vytáhl odsouzený znovu nůž, který mezitím zasunul do ledvinky, a držel jej v obou rukou, zvedl jej do výšky a křičel: „Zabodnu vás!“ Čepel nechal v pouzdře nože, kterým opakovaně jezdil po čepeli. Nevyhověl výzvě policejního komisaře B., aby nůž odložil. Nůž držel nadále ve vzduchu, aby udržel oba policisty na místě. Kromě toho policejního komisaře B. urážel slovy „blbec“, „sráč“ a „zkurvysynové“. Mezitím vytáhla služební zbraň i policejní komisařka H. Odsouzený na to několikrát zařval na oba policisty, ať ho tedy zastřelí. Odsouzený i nadále neuposlechl další hlasitou výzvu policejního komisaře B., aby nůž odložil. Z druhé strany pasáže XY se mezitím k odsouzenému blížili hlavní policejní komisař W. a vrchní policejní komisař M., kteří přijeli dalším policejním vozem. Odsouzený si toho všiml a s nožem v ruce se opakovaně otáčel z jedné strany pasáže na druhou. Jelikož odsouzený i nadále nevyhověl výzvě, aby nůž odložil, nastříkali policejní komisař B. a policejní komisařka H. směrem na odsouzeného pepřový sprej. Pálení očí způsobené použitím pepřového spreje odsouzeného rozptýlilo, takže hlavní policejní komisař W. a vrchní policejní komisař M. dokázali zasáhnout odsouzeného služebními obušky do paže a zápěstí, načež tento upustil nůž. Poté byl odsouzený položen na zem. Když ležel na břiše na zemi, měly mu být nasazena pouta. Odsouzený se ale masivně bránil, aby tomu předešel. Několikrát se přetočil, odstrkoval ruce a kopl nohou směrem na alespoň jednoho z policistů. Případná zranění a bolesti způsobené svými kopanci akceptoval a počítal s nimi. Navíc urazil policejní komisařku H. slovy „ty děvko“. Za pomoci všech čtyř policistů se nakonec podařilo odsouzenému nasadit pouta a zafixovat nohy suchými zipy. Policisté při incidentu nebyli zraněni. Odsouzený byl v době činu pod vlivem alkoholu, a navíc užil i produkty z konopí. Užil také diazepam. To však nemělo žádný právní význam pro jeho schopnost vnímat a ovládat své jednání při činech popsaných v bodech 1 a 3. Nelze však vyloučit, že byla z tohoto důvodu výrazně omezena jeho schopnost vnímat a ovládat své jednání při spáchání činu č. 2.

4. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

5. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

6. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudy jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušnými soudy Spolkové republiky Německo. Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, které jsou trestné i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku, trestného činu vraždy podle § 140 tr. zákoníku a trestného činu násilí proti úřední osobě podle § 325 tr. zákoníku). Cizozemská odsouzení byla zaznamenána do evidence rejstříku trestů dne 9. 11. 2023.

8. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje přinejmenším znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) [bod II. 1. rozsudku druhého cizozemského soudu], pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 2 tr. zákoníku [bod II. 2.] a zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [bod II. 3.] Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.

9. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním porušil hned několik právem chráněných zájmů, a to jednak zájem na ochraně cizího majetku, jednak zájem na ochraně lidského života a konečně též zájem na ochraně nerušeného výkonu pravomoci úřední osoby. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl druhým cizozemským soudem uložen citelný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení J. K. výše označenými rozsudky cizozemských soudů hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

10. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 1. 7. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu