11 Tcu 82/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným převádění cizinců přes státní hranici. Čin vykazuje znaky trestného činu podle českého trestního zákoníku, konkrétně nedovoleného překročení státní hranice. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i podle českého práva a trest je závažný.
Rubrum
11 Tcu 82/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. V., rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 1 Ds 154 Js 4375/04, a to pro trestný čin převádění cizinců ve dvou případech podle § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 92a odst. 1 cizineckého zákona, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění
: Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 1 Ds 154 Js 4375/04, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. V. uznán vinným trestným činem převádění cizinců ve dvou případech podle § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 92a odst. 1 cizineckého zákona, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců. Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že -v noci na 30. 4. 2003 převedl společně s další samostatně stíhanou osobou 23 čínských státních příslušníků z Č. r. přes „zelenou hranici“ v oblasti C. na území S. r. N., kde je předal podle předchozí dohody další osobě k přepravě automobilem do vnitrozemí. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 400 EUR. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území S. r. N.; -v noci na 13. 11. 2003 vyzvedl osobním automobilem zn. Škoda Fabia, na blíže neurčeném místě v Č. r. 4 čínské státní příslušníky a přepravil je do blízkosti česko-německé státní hranice, kde je předal pěšímu převaděči k převedení na německé území. Po převedení je na německém území opět převzal do vozu a jel s nimi k restauraci K. F. W. v obci S. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 200 EUR. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území S. r. N. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. V. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. listopadu 2005 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.