11 Tcu 83/2005

Rubrum

11 Tcu 83/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Výrok

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky

V. M., rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 3 Ls 5 Js 3977/03, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v organizované skupině v sedmi případech podle § 53 německého trestního zákona, § 92 odst. 1 č. 6 a 1, § 92 a odst. 1 č. 1 a 2, § 92b odst. 1 německého cizineckého zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a čtyř měsíců.

Odůvodnění

: Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 6. 2. 2004, byl V. M. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců v organizované skupině v sedmi případech podle § 53 německého trestního zákona, § 92 odst. 1 č. 6 a 1, § 92 a odst. 1 č. 1 a 2, § 92b odst. 1 německého cizineckého zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že v době od 23. února 2003 do 30. dubna 2003 ve spolupráci s dalšími členy převaděčské skupiny, většinou jako pěší převaděč převedl na německé území v sedmi případech přes česko-německou „zelenou hranici“ v oblasti poblíž R., P. a R. celkem nejméně 112 Č. a předal je další osobě k dopravení do vnitrozemí do jednoho z měst v B.-W., přičemž věděl, že převaděčská skupina praktikuje předávání Č. přes česko-německou hranici již dva roky a že pašované osoby nemají povolení k pobytu v N. Za to mu byla přislíbena odměna ve výši 40.000,- Kč za každé úspěšné převedení. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a čtyř měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. M. se pro finanční prospěch po delší dobu podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. října 2005 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík