11 Tcu 84/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným převádění cizinců přes státní hranici podle německého trestního zákona. Čin vykazuje znaky trestného činu i podle českého práva, konkrétně podle § 171a trestního zákona. Zápis byl považován za odůvodněný kvůli závažnosti činu a trestu odnětí svobody trvajícího třinácti měsíců. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
Rubrum
11 Tcu 84/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. května 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky E. S., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 3. 2000, sp. zn. 220 Ds 148 Js 075292/99, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců a zabrání věci – mobilního telefonu zn. Nokia 3210 s pouzdrem.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 3. 2000, sp. zn. 220 Ds 148 Js 075292/99, jenž nabyl právní moci ve vztahu k E. S. dne 24. 3. 2000, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že spolu se spoluodsouzenými D. a M., po dohodě se svými objednateli, dne 22. 12. 1999 okolo 17.30 hod. jako pěší převaděči převedli 5 afghánských státních příslušníků přes „zelenou hranici“ v prostoru hraničního kamene 3/11 z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Osoby měli dovést k přichystanému vozidlu na lesním parkovišti u obce N., odkud je měl E. S. dále dopravit do L. V 17.45 hod. však byli i s převáděnými osobami zadrženi orgány Spolkové ostrahy hranic. Odsouzenému S. byla v případě úspěšné přepravy osob přislíbena odměna ve výši 5.000 - 6.000 Kč. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců a zabrání věci – mobilního telefonu zn. Nokia 3210 s pouzdrem. Dne 16. 4. 2003 pod sp. zn. 4755/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. E. S. se pro finanční prospěch významným způsobem podílel na organizované ilegální přepravě více cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Nebezpečnost činu je zde navíc zvyšována i okolností spočívající v osobě pachatele, podávající se z předmětného rozsudku německého soudu, a to, že se již v minulosti dopustil ve Spolkové republice Německo trestné činnosti stejného charakteru. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 21. května 2003 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.