11 Tcu 87/2026

Rubrum

11 Tcu 87/2026-30 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Výrok

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky E. S., rozsudkem Zemského soudu v Ulmu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 2 KLs 11 Js 23/22 Sich, který nabyl právní moci dne 24. 3. 2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění

:

1. Rozsudkem Zemského soudu v Ulmu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 2 KLs 11 Js 23/22 Sich, který nabyl právní moci dne 24. 3. 2023, byl E. S. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem nebezpečného ublížení na zdraví v jednočinném souběhu s pokusem o těžké ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1, § 224 odst. 1 č. 2 a č. 5, § 226 odst. 1 č. 1, § 21, § 22, § 23, § 52 a § 63 německého trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.

2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Ulmu se odsouzený E. S. shora uvedené trestné činnosti násilného charakteru dopustil v podstatě tím, že: díky tomu, že nejpozději od roku 2014 trpěl paranoidní schizofrenií s rostoucími reziduálními příznaky, se v době spáchání níže popsaného činu nacházel v chronickém psychotickém stavu, který měl takový vliv na jeho chování, že trpěl výrazně sníženou schopností ovládat své jednání, byl omezen ve své schopnosti ovládat a zvládat hněv, vztek a rozčarování a vyvíjet odpovídající strategie jednání. To vedlo k tomu, že byl v době spáchání činu značně omezen ve schopnosti se ovládat, nicméně jeho schopnost ovládat své jednání ani schopnost své jednání hodnotit nebyly zcela vymizelé. O silvestrovské noci z 31. 12. 2021 na 1. 1. 2022 slavili matka odsouzeného A. G., její životní partner G. W. a vnuk A. G., tedy synovec odsouzeného, D. B., společně s odsouzeným v třípokojovém bytě, ve kterém všichni společně bydleli, v ulici XY v XY. Seděli spolu, jedli, povídali si a všichni kromě odsouzeného vypili značné množství alkoholu. Odsouzený se také čas od času nezdržoval s ostatními v obývacím pokoji, ale zůstával sám ve svém pokoji. V průběhu večera odsouzený opakovaně chodil do obývacího pokoje a požadoval od své matky – stejně jako již vícekrát v minulosti – peníze na cestu do své domoviny, tedy do České republiky. A. G. však z důvodu nedostatku finančních prostředků žádost odsouzeného odmítla, načež mezi nimi došlo k verbální hádce, do které se zapojil i poškozený D. B.. Poté se odsouzený opět uchýlil do svého pokoje, načež poté, co se dne 1. 1. 2022 kolem 01:30 hod. opět vrátil do obývacího pokoje, hned se agresivně vrhl na D. B., jehož poté bez dalšího opakovaně udeřil pěstmi a zasáhl ho mimo jiné do obličeje v oblasti nosu, čímž mu způsobil zlomeninu nosní kosti, což odsouzený minimálně předvídal a počítal s tím. Nejpozději po těchto úderech poškozený D. B. upadl na zem a ležel mezi rohem rohové sedací soupravy a konferenčním stolkem. Následně došlo k dynamickému vývoji událostí, během kterého odsouzený s úmyslem způsobit zranění v nejasném pořadí nejméně jedenáctkrát bodl D. B. běžným jídelním nožem s kulatou špičkou a jednostranně broušeným vroubkovaným ostřím a rozbitým sklem, když daná četná bodnutí jídelním nožem směřovala mimo jiné proti hlavě poškozeného, jehož několikrát zasáhla v oblasti pravého oka a pravého ucha. Odsouzený také několikrát bodl poškozeného do oblasti obličeje, oblasti krku na úrovni pravého ucha a břicha zlomeným sklem s modrým zdobením, přičemž zranění poškozeného vedla k silně krvácejícím ranám a s tím spojenou ztrátou krve. Poté byl odsouzený – buď z respektu k G. W., který se v tu chvíli vrátil do obývacího pokoje a vyzval ho, aby přestal, nebo proto, že si uvědomil, že G. W. zavolal nebo zavolá policii – nucen přestat v dalším pokračování ve svém činu. Policie, kterou G. W. zavolal, následně mohla odsouzeného zadržet na schodišti bytového domu, aniž by kladl odpor. Poškozený D. B. přitom v důsledku jednání odsouzeného, které mělo za cíl ho zranit – jak odsouzený předvídal a byl s tím smířen – utrpěl bodné zranění v horní pravé části čela pod vlasovou pokožkou a na pravé tváři, dále šest bodných zranění v pravé přední části ucha (přední část ucha směrem k oblasti tváře, s hladkými okraji, široké mezi 1,0 a 2,0 cm), čtyři bodná zranění na krku, resp. v zadní části ucha na pravé straně (za a pod pravým ušním boltcem a na přechodu ke krku), tři řezná poranění v pravé spánkové oblasti, pravé čelní oblasti a na nose, řezná poranění v levé spánkové oblasti, jedno řezné poranění na pravém ušním boltci, jedno klikaté řezné poranění s tvorbou hematomu v oblasti pravého oka, škrábance na hřbetu nosu, v čelní oblasti a v oblasti před pravým uchem, tři bodné nebo řezné rány vedle pravého obočí, v oblasti pravého lícního kosti a vedle pravého nosního křídla, které vyžadovaly chirurgické ošetření, poranění kůže na pravé straně krku s odřeninami, povrchovou řeznou ránu v oblasti pravého horního břicha, obranná poranění na levé ruce a pravostrannou paralýzu obličejového nervu. Vzhledem k bodným a řezným ranám v oblasti pravého oka v bezprostřední blízkosti oční bulvy poškozenému hrozila ztráta zraku na pravém oku, což bylo odsouzenému, navzdory jeho snížené kontrole chování, zjevné a přinejmenším to akceptoval, neboť jeho schopnost rozpoznávat fakta nebyla omezena ani vymizelá. V tomto případě však ke ztrátě zraku poškozeného nedošlo. Bodné rány v oblasti krku a ucha, v blízkosti velkých krčních cév, představovaly pro poškozeného vzhledem k jejich hloubce a silné ztrátě krve, ke které v tomto případě došlo, potenciální ohrožení života. Odsouzený si toho byl vědom, mimo jiné i kvůli síle, kterou vynaložil při bodání a řezání, a také kvůli velké ztrátě krve poškozeného, nicméně odsouzený neměl v úmyslu, aby poškozený D. B. na následky zranění zemřel, a ani s tím nepočítal. V důsledku četných silně krvácejících bodných a řezných ran utrpěl poškozený velkou ztrátu krve a s tím související příznaky šoku pro krevní oběhový systém. Při přijetí do nemocnice byl v život ohrožujícím stavu. Poškozený musel být několik dní hospitalizován v nemocnici a podstoupit operaci obličeje. Na obličeji má doposud menší viditelné jizvy, přičemž ani ochrnutí obličeje, které se projevovalo omezenou mimikou obličeje ještě během hlavního líčení, se zcela nevrátilo do normálního stavu.

3. Dne 1. 7. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Ulmu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 2 KLs 11 Js 23/22 Sich, který nabyl právní moci dne 24. 3. 2023, ve vztahu k osobě E. S. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).

7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že E. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů dne 28. 4. 2023. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu je totiž zřejmé, že odsouzený jinému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví spočívající ve vážné poruše zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 tr. zákoníku, konkrétně v delší dobu trvající poruše zdraví (která poškozenému, jehož stav vyžadoval akutní lékařské ošetření, s ohledem na způsobená poranění znesnadňovala obvyklý způsob života po dobu nejméně šesti týdnů) a v zohyždění. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.

8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, zejména význam celospolečenského zájmu na ochraně lidského zdraví, který odsouzený svým úmyslným jednáním porušil. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména způsobem provedení činu a jeho charakterem. Přehlédnout přitom nelze ani jeho bohatší trestní minulost, když z aktuálního opisu z rejstříku trestů plyne, že odsouzený byl v rozmezí let 2005 až 2008 na území České republiky celkem sedmkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, byť zčásti je v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený v roce 2018 dopustil další trestné činnosti též na území Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.

9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu v Ulmu, uložena (z pohledu dosavadní konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let a čtyř měsíců. Za tohoto stavu, zejména s přihlédnutím k povaze a závažnosti trestného činu, jímž byl uznán vinným, jakož i druhu a výši pravomocně uloženého trestu, tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení E. S. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

10. Ze všech shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. 7. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu