11 Tcu 89/2026

Rubrum

11 Tcu 89/2026-18 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 7. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Výrok

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. Z., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 1. 3. 2024, sp. zn. 044 HV 4/23 p, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni ze dne 1. 3. 2024, sp. zn. 044 HV 4/23 p, který nabyl právní moci dne 5. 3. 2024 (dále též jen „cizozemské rozhodnutí“), byl M. Z. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže páchané za účelem pravidelného výdělku vloupáním podle § 127, § 129 odst. 1 bod 1, § 130 odst. 1 první případ a odst. 2 druhý případ, § 15 rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený trestného činu dopustil chronologicky vzato a zjednodušeně řečeno tím, že v období od 13. 6. 2022 do 30. 5. 2023 napadal cizí objekty, v nichž se zmocňoval věcí třetích osob, a takto - od 13. 6. 2022 do 14. 6. 2022 po rozbití zámku vnikl do sklepního prostoru objektu poškozeného K., kde nic k odcizení nenalezl, - 16. 1. 2023 se pokusil odcizit v prodejně firmy Müller Handels GmbH kosmetiku v hodnotě 156 EUR, ale byl zadržen ostrahou obchodu, - od 27. 4. 2023 do 28. 4. 2023 po rozbití zámku vnikl do sklepního prostoru objektu poškozeného H., kde odcizil kotoučovou pilu a - od 23. 5. 2023 do 30. 5. 2023 po rozbití okna vnikl do sklepního prostoru objektu poškozené firmy Immo Judith GmbH, kde nic k odcizení nenalezl.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence českého rejstříku trestů dne 7. 3. 2024.

7. Rovněž podmínka oboustranné trestnosti je splněna, neboť předmětné odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), f) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Odsouzený totiž úmyslným jednáním páchaným obdobným způsobem, v blízké časové i věcné souvislosti, a veden jednotícím záměrem zmocňovat se cizích věcí (§ 116 tr. zákoníku), napadal cizí objekty, v některých případech tak činil vloupáním (§ 121 tr. zákoníku), v některých případech útočil na příslušenství objektů sloužících k bydlení (§ 133 tr. zákoníku), a takto si počínal navzdory tomu, že pro jinou krádež byl v posledních třech letech odsouzen (viz odsouzení Zemským soudem pro trestní věci ve Vídni, sp. zn. 046 HV 21/2021z, které nabylo právní moci 30. 3. 2021).

8. Konečně v posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním zasáhl do zájmu státu na ochraně jednak majetku a jednak domovní svobody. Byl mu uložen trest převyšující výměru 1 roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.

9. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zcela vyhověl.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. 7. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce