11 Tcu 90/2026

Rubrum

11 Tcu 90/2026-16 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 7. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Výrok

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. B., rozsudkem Okresního soudu v Mosonmagyaróváru, Maďarsko, ze dne 15. 12. 2022, sp. zn. B.237/2022/29.szám, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění

:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mosonmagyaróváru, Maďarsko, ze dne 15. 12. 2022, sp. zn. B.237/2022/29.szám, který nabyl právní moci téhož dne, byl M. B. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem převaděčství osob spáchaným ve spolupachatelství podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) maďarského trestního zákoníku, a za to byl odsouzen jednak k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dále k trestu vyhoštění z území Maďarska na dobu čtyř let.

2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Mosonmagyaróváru se odsouzený M. B. shora uvedené trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že: dne 21. 5. 2022 jel společně se spoluodsouzeným T. H. po dálnici XY směrem na XY motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Vito s registrační značkou XY, registrovaným v České republice, provozovaným a leasingově užívaným J. J., přičemž vozidlo řídil T. H., zatímco M. B. seděl na místě spolujezdce. Vozidlo a jeho posádka byly dne 21. 5. 2022 ve 22:25 hodin podrobeny policejní kontrole na 142. kilometru pravého jízdního pásu dálnice XY v oblasti XY. Ve vozidle používaném oběma odsouzenými se nacházelo šest státních příslušníků třetích zemí, konkrétně čtyři osoby afghánské a dvě osoby pákistánské státní příslušnosti, kteří nemohli prokázat oprávněnost svého pobytu na území Maďarska a neměli doklady opravňující k překročení státní hranice. Osoby převážené oběma odsouzenými přicestovali do Maďarska ze Srbska za asistence převaděčů a následně na dosud přesně nezjištěném místě a v nezjištěném čase nastoupili do vozidla používaného oběma odsouzenými. Ti si přitom byli vědomi skutečnosti, že přepravované osoby nemají doklady opravňující je k překročení státní hranice, neboť jim cestující nebyli schopni předložit žádné doklady. Tyto osoby směřovaly do Rakouska a oba odsouzení je za tímto účelem hodlali přepravit k maďarsko-rakouské státní hranici. Odsouzení T. H. a M. B. touto svojí činností poskytli pomoc státním příslušníkům třetích zemí, kteří neměli doklad opravňující k překročení státní hranice, k jejímu neoprávněnému překročení. Oba odsouzení přitom provedli přepravu i dne 20. 5. 2022, avšak v současné době již nelze bez důvodných pochybností zjistit, že osoby tehdy přepravované neměly doklad opravňující k překročení státní hranice. Odsouzeného T. H. pověřila přepravami osoba jemu známá pod jménem M. A., která by mu za druhou přepravu, kvalifikovanou jako převaděčství osob, zaplatila částku 2.000 eur v případě úspěšného provedení přepravy. Odsouzený T. H. za účast na přepravách celkem předem vyplatil M. B., který také užité vozidlo částečně řídil, částku 1.300 eur. Oba odsouzení si byli při přepravě bez jakýchkoli pochybností vědomi toho, že přepravují osoby, které nejsou oprávněny k překročení státní hranice, přesto přepravu za účelem získání majetkového prospěchu provedli.

3. Dne 17. 7. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Mosonmagyaróváru, Maďarsko, ze dne 15. 12. 2022, sp. zn. B.237/2022/29.szám, který nabyl právní moci téhož dne, ve vztahu k osobě M. B. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).

7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. B. je občanem České republiky, byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů dne 22. 5. 2023. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění příslušného maďarského soudu je totiž zřejmé, že odsouzený jinému pomáhal nedovoleně překročit státní hranici a daného jednání se dopustil jako člen organizované skupiny (jímž se rozumí sdružení nejméně tří osob, ve kterém platí dělba úkolů, přičemž činnost takové skupiny je plánovitá a koordinovaná, což usnadňuje spáchání trestného činu a zvyšuje jeho společenskou škodlivost) a za úplatu. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.

8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť v rámci projednávaného skutku odsouzený spáchal závažný delikt narušující činnost orgánu veřejné moci tím, že se podílel na pašování většího počtu osob, které nebyly státními příslušníky žádného z členských států Evropské unie, na území Evropské unie. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována nejen způsobem provedení činu, ale i celkovým počtem osob, které jím měly být na území Evropské unie za úplatu pašovány, když se jednalo celkem o šest jedinců.

9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mosonmagyaróváru, uložena (z pohledu dosavadní konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let doplněný trestem vyhoštění z území maďarského státu na dobu čtyř let. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. B. příslušným soudem Maďarska hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a to i přes dosavadní trestní bezúhonnost jeho osoby.

10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. 7. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu