11 Tcu 92/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo převádění cizinců na území Německa, což je trestný čin i podle českého práva. Zápis byl považován za odůvodněný kvůli závažnosti činu a výši uloženého trestu, včetně nepodmíněného odnětí svobody. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
Rubrum
11 Tcu 92/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. června 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K., rozsudkem Obvodového soudu v Plauenu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 2. 2001, sp. zn. 3 Ds 651 Js 30768/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 2 německého cizineckého zákona, § 69, § 69a, § 69b a 74 německého trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu 18 měsíců.
Odůvodnění
: Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Plauenu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 13. 2. 2001, byl M. K. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 2 německého cizineckého zákona, § 69, § 69a, § 69b a 74 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že dne 29. 11. 2000 převzal na silnici mezi M. a S. skupinu 15 osob - Indů a Sri Lančanů, o nichž věděl, že ilegálně vstoupili na území Spolkové republiky Německo, nechal je nastoupit do jím řízeného auta D. – B. 208, aby je dále převezl do vnitrozemí Spolkové republiky Německo. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a k odnětí řidičského oprávnění na dobu 18 měsíců. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně podle 4 odst. 3 téhož zákona platí, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. K. se podílel na ilegálním převozu většího počtu cizinců na území cizího státu. Jedná se o trestnou činnost v poslední době velmi rozšířenou, která svou nebezpečností poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen mimo jiné nepodmíněný trest odnětí svobody již v nezanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. června 2004 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.