11 Tcu 94/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo převádění cizinců mimo povolené hranice, což je trestný čin i podle českého práva. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud čin je trestný i v České republice a trest je závažný. Zápis byl považován za odůvodněný kvůli opakovanému a organizovanému přestupku s finančním prospěchem.
Rubrum
11 Tcu 94/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. listopadu 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. S., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 4 Ds 952 Js 20802/02, a to pro trestný čin převádění cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění
: Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 4 Ds 952 Js 20802/02, jenž nabyl právní moci dne 16. 5. 2003, byl J. S. uznán vinným trestným činem převádění cizinců ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, § 92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců. Shora uvedené trestné činnosti se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že -dne 27. 8. 2002 před 20.00 hod. se z pověření osoby organizující ilegální převádění cizinců podílel na přepravě 9 cizích státních příslušníků z Č. r. mimo povolený hraniční přechod na území S. r. N., a to tak, že, doprovázel zvlášť stíhaného M. N., který jako řidič osobního automobilu zn. Nissan, cizince přepravoval, na českém území až po státní hranici, pomohl mu při překročení hranice odstraněním tam umístěných překážek a sledováním okolí proti odhalení. Krátce nato byl N. i s přepravovanými osobami zadržen. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území S. r. N.; -dne 10. 10. 2002 okolo 7.30 hod. opět z pověření osoby organizující ilegální převádění cizinců, převedl z Č. r. mimo povolený hraniční přechod na území S. r. N. 2 cizí státní příslušníky, které dovedl na nádraží v E., aby je poté doprovodil do B. Krátce nato byl i s převáděnými osobami zadržen. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území S. r. N. Za svůj podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 7 500 Kč. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. S. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě více cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. listopadu 2005 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.