11 Tcu 95/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzení se týkalo společného převádění cizinců, což je trestný čin i podle českého práva. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis, pokud je čin závažný a trest citelný. Zápis byl považován za odůvodněný z důvodu organizované ilegální přepravy osob přes státní hranici.
Rubrum
11 Tcu 95/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. června 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. H., rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 1 Ls 148 Js 53607/00, a to pro trestný čin společného převádění cizinců ve třech případech podle § 92a odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 1 Ls 148 Js 53607/00, jenž nabyl právní moci dne 28. 2. 2002, byl Z. H. uznán vinným trestným činem společného převádění cizinců ve třech případech podle § 92a odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že spoluorganizoval ilegální převádění osob z České republiky na území Spolkové republiky Německo, a to tím způsobem, že pro převaděčské akce zajišťoval motorizované převaděče, kteří přijímali osoby převedené pěšími převaděči přes „zelenou hranici“ do osobních automobilů k přepravě do německého vnitrozemí, uděloval jim instrukce a přisliboval jim odměny. Konkrétně tak pro převedení 4 cizinců dne 29. 7. 2000 získal zvlášť stíhaného L. S. a vyzvedl s ním v autopůjčovně v G. osobní automobil, se kterým následně tento v M. převzal převedené osoby k přepravě do vnitrozemí, při které byl zadržen. Dále pak získal pro převaděčské akce, jež probíhaly stejným způsobem, zvlášť stíhaného R. S. jako motorizovaného převaděče pro přepravu 4 cizinců dne 28. 12. 2000 a zvlášť stíhané P. a A. jako motorizovaného převaděče pro přepravu 3 cizinců dne 3. 4. 2001. I v těchto případech byli jmenovaní s přepravovanými osobami při transportu zadrženi silami Spolkové ostrahy hranic. Dne 2. 6. 2004 pod sp. zn. 403/2004-MO-M/4 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z. H. se jako spoluorganizátor opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu osob přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Současně pro tuto trestnou činnost získával i další osoby. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. června 2004 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.