11 Tcu 95/2026

Rubrum

11 Tcu 95/2026-27 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 7. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, t a k t o :

Výrok

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky K. K., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 96 Hv 16/24m, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění

:

1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 96 Hv 16/24m, který nabyl právní moci dne 23. 4. 2024 (dále též jen „cizozemské rozhodnutí“), byl K. K. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem loupeže podle § 15, § 142 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (dále jen StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený trestného činu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že 24. 2. 2024 se v tramvaji ve Vídni s cílem zmocnit se jejích věcí pokusil poškozené K. vytrhnout batoh tak silným trhnutím, že ji vytáhl z jejího sedadla i z tramvaje, neboť poškozená svůj batoh pevně držela a též díky zásahu třetích osob se mu jeho záměr nezdařil.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence českého rejstříku trestů dne 25. 4. 2024.

7. Rovněž podmínka oboustranné trestnosti je splněna, neboť předmětné odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Konkrétně zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Odsouzený totiž proti jiné osobě užil násilí ve snaze zmocnit se jejích věcí. Byť ve svém „ekonomickém“ záměru neuspěl, jde o dokonaný trestný čin, neboť k jeho dokonání postačuje již jen samotné užití násilí.

8. Konečně v posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním zasáhl do zájmu státu na ochraně jednak svobody a jednak majetku. Byl mu uložen trest převyšující výměru 1 roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.

9. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. 7. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce