11 Tcu 96/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl o zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným uznán za ilegální přepravu cizinců za účelem výdělku. Čin vykazuje znaky trestného činu podle českého trestního zákona, a to nedovolené překročení státní hranice. Soud se opřel o § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů, který umožňuje zápis i v případě trestných činů, které jsou trestné i v České republice, a to i při závažnosti činu a druhu uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 96/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Okresního soudu Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 22. 7. 1997, sp. zn. 214 Ds 142 Js 23577/97, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v souběhu tří případů ve smyslu § 53 , § 92 odst. 2 bodu 1 cizineckého zákona ve spojení s § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 22. 7. 1997, sp. zn. 214 Ds 142 Js 23577/97, jenž nabyl právní moci dne 30. 7. 1997, byl J. M. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku v souběhu tří případů ve smyslu § 53, § 92 odst. 2 bodu 1 cizineckého zákona ve spojení s § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že v noci z 19. 3. na 20. 3. 1997 převedl čtyři cizince ze třetích zemí z území České republiky na území Spolkové republiky Německo a předal je zde spolupachateli, který se pak postaral o jejich další přepravu, dne 23. 3. 1997 převedl z území České republiky na území Spolkové republiky Německo čtyři bulharské státní příslušníky a předal je zde dalšímu spolupachateli, který byl zadržen a 19. 4. 1997 převedl z území České republiky na území Spolkové republiky Německo dva írácké a dva jordánské státní příslušníky a právě když chtěl zajistit jejich další přepravu do města B. G. byl zadržen, přičemž mu bylo známo, že žádný z cizinců, které převáděl neměl povolení nebo strpění k pobytu ve Spolkové republice Německo. Za to mu byla po předchozí dohodě přislíbena odměna 100,-DM za každou osobu. Za tento trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Dne 25. 4. 2002 pod sp. zn. 4587/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. M. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nezanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. července 2002 Přeseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.