11 Tcu 98/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky vyhověl návrhu Ministerstva spravedlnosti na zápis odsouzení cizozemským soudem do Rejstříku trestů. Odsouzený, občan České republiky, byl vinným uznán za ilegální přepravu cizinců přes státní hranici. Čin odpovídá trestnému činu podle § 171a trestního zákoníku ČR. Zápis byl považován za oprávněný kvůli závažnosti činu a výši uloženého trestu.
Rubrum
11 Tcu 98/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. S., rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 2 Ds 5 Js 13231/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle § 92a I bodu 1 a bodu 2 cizineckého zákona, § 25 II trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 2 Ds 5 Js 13231/98, jenž nabyl právní moci dne 22. 4. 1999, byl D. S. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle § 92a I bodu 1 a bodu 2 cizineckého zákona, § 25 II trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 2. 11. 1998 převedl celkem 9 jugoslávských státních příslušníků albánské národnosti u obce B. přes zelenou hranici, přičemž věděl , že při tom šlo o cizince, kteří neměli povolení k pobytu a ke vstupu do Německa. Za každou převedenou osobu mu byla objednatelem přislíbena odměna od 200,-DM do 250,- DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců. Dne 25. 4. 2001 pod sp. zn. 4587/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. S. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nezanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. července 2002 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.