11 Tcu 98/2026

Rubrum

11 Tcu 98/2026-48 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 7. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Výrok

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky L. B., rozeného T., rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 12. 6. 2023, sp. zn. 28 Hv 45/23w, ve znění rozsudku Vrchního zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 6 Bs 52/24h, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 12. 6. 2023, sp. zn. 28 Hv 45/23w, ve znění rozsudku Vrchního zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 6 Bs 52/24h, který nabyl právní moci dne 27. 3. 2024 (dále též jen „cizozemské rozhodnutí“), byl L. B. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak trestným činem závažné a profesionálně prováděné krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 bod 5, § 129 odst. 1 bod 3, § 130 odst. 1 a odst. 2 první a druhý případ, § 15 rakouského trestního zákoníku (dále jen StGB), a jednak přečinem zpronevěry cizích dokladů podle § 231 odst. 1 StGB. Za tyto delikty byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený trestných činů dopustil zjednodušeně řečeno tím, že - jednak od 23. 4. 2022 do 27. 1. 2023 pro svůj pravidelný výdělek odcizoval z tyrolských hotelů a prodejen sportovní náčiní třetích osob, a takto způsobil celkovou škodu odcizením věcí ve výši 78 160,99 EUR (cca 1,91 mil. Kč) a - jednak dne 27. 1. 2023 při policejní kontrole, při níž bylo v jeho vozidle nalezeno odcizené sportovní vybavení, předložil k prokázání své totožnosti český občanský a řidičský průkaz znějící na jméno M. K.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence českého rejstříku trestů dne 2. 4. 2024.

7. Rovněž podmínka oboustranné trestnosti je splněna, neboť předmětné odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Konkrétně jde u prvého skutku o pokračující zločin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Odsouzený totiž programovým jednáním páchaným podobným způsobem a v blízké časové i věcné souvislosti, s jednotícím záměrem zmocňovat se cizích věcí (§ 116 tr. zákoníku), napadal cizí objekty, v nichž odcizil věci v hodnotě přesahující 1 mil. Kč [§ 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku]. U druhého skutku se jedná nejméně o přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť odsouzený předstíral před veřejnou mocí, která odhalila indicie svědčící pro jeho pachatelství stran majetkové trestné činnosti, že je někým jiným, jemuž v důsledku toho hrozil vznik vážné újmy spočívající v tom, že za pachatele krádeží bude považován on, budou proti němu zavedeny kroky rakouského trestního řízení a v důsledku toho mu vznikne psychická, osobní, finanční i reputační újma trvající nejméně do doby, než vyjde najevo záměna identity. Protože přitom není zřejmé, jak rychle se rakouské policii podařilo odhalit pravou identitu odsouzeného a zda vůči osobě, na jejíž generálie zněly odsouzeným předložené doklady, skutečně nějaké procesní úkony provedla, ustrnulo toto jednání odsouzeného nejméně ve stadiu pokusu.

8. Konečně v posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním zasáhl do zájmu státu na ochraně jednak majetku a jednak nemajetkových práv jednotlivců. Byl mu uložen trest převyšující výměru 1 roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.

9. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zcela vyhověl.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. 7. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce