11 Tdo 145/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného, protože bylo podáno proti rozhodnutí soudu prvního stupně, nikoli odvolacího soudu, což porušuje zákonnou podmínku pro přípustnost dovolání. Soud uvedl, že dovolání musí být podáno proti rozhodnutí soudu druhého stupně, jak vyžaduje § 265a odst. 1 tr. ř. Důvodem odmítnutí byla tedy formální nesprávnost podání, ne věcné posouzení skutkových záležitostí. Rozhodnutí bylo vyhlášeno v souladu s § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a nebylo možné žádný opravný prostředek.
Rubrum
11 Tdo 145/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. března 2007 dovolání podané obviněným P. V. proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 3 T 674/2001, a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. s e dovolání obviněného P. V. o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 3 T 674/2001, byl P. V. uznán vinným: bod 1.– 3. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (za užití zákona č. 265/2001 Sb.), bod 4. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. (za užití zákona č. 265/2001 Sb.), bod 5. trestným činem maření úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., bod 6. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (za užití zákona č. 265/2001 Sb.), za které, a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 6 T 460/2001, byl podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu, týkající se obviněného, obsažený v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 6 T 460/2001, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi byl obviněný dále uznán vinným: bod 7. trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., za které, a za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 4 T 156/2003, byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 4 T 156/2003, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byl dále obviněný zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Břeclavi pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že dne 18. 8. 2000 kolem 19:00 hod. v B. na krytém bazénu v posilovně R. na ulici F. odcizil na vnitřní straně barového pultu volně položený mobilní telefon zn. Nokia 3210, stříbrnošedé barvy v hodnotě 4 000 Kč ke škodě A. P., z místa činu odešel, avšak ještě tentýž den mobilní telefon poškozenému na jeho žádost vrátil a takto jednal přesto, že za trestný čin krádeže byl v posledních třech letech již odsouzen, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Břeclavi, sp. zn. 1 T 327/99 ze dne 18. 8. 1999, v čemž bylo spatřováno spáchání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena rovněž povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené firmě M.–E., Ing. V. D., částku ve výši 3 789 Kč, poškozené společnosti H. a H., s. r. o., částku ve výši 19 788 Kč, poškozené společnosti H. C. F. a. s., částku ve výši 9 269 Kč, poškozenému L. P. částku ve výši 4 000 Kč a poškozené L. P. částku ve výši 18 000 Kč. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 3 To 70/2006 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod body 1.–6., ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody v délce trvání patnácti měsíců, ve výroku o způsobu zařazení obviněného do věznice s ostrahou u tohoto trestu odnětí svobody, ve výroku o náhradě škody a dále ve výroku o způsobu zařazení obviněného do věznice s ostrahou u trestu odnětí svobody v délce trvání sedmi měsíců. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak Krajský soud v Brně nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným: bod 1.–3., 6. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., dílem (bod 6.) spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (za užití zákona č. 265/2001 Sb.), bod 4. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. (za užití zákona č. 265/2001 Sb.), bod 5. trestným činem maření úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za které, a za sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 1 T 654/2000, a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 6 T 460/2001, byl odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl dále zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 1 T 654/2000 a výrok o trestu rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 6 T 460/2001, jakož i všechna rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výši 8 000 Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce trvání jednoho měsíce. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu odnětí svobody v délce trvání sedmi měsíců do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené firmě M.–E., Ing. V. D., částku ve výši 3 789 Kč, poškozené společnosti H. a H., s. r. o., částku ve výši 19 788 Kč, poškozené společnosti H. C. F. a. s., částku ve výši 7 996 Kč, poškozenému L. P. částku ve výši 4 000 Kč a poškozené L. P. částku ve výši 18 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla dále poškozená společnost H. C. F. a. s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že: 1. dne 20. 9. 2000 v B. v prodejně mobilních telefonů H. a H., s. r. o., s úmyslem, že nebude splácet splátky, uzavřel se společností M. – e., Ing. V. D., smlouvu na mobilní telefon zn. Nokia 5110 v sadě GO City v hodnotě 5 495 Kč, kdy zaplatil zálohu ve výši 1 099 Kč a prvotní splátku 310 Kč, další splátky již nezaplatil, mobilní telefon prodal, přičemž při uzavírání smlouvy předložil doklady, a to svůj občanský průkaz, rodný list a dále občanský průkaz a rodný list své matky I. V. a dále rozpis soustředěného inkasa plateb obyvatelstva, kdy smlouvu uzavřel bez vědomí matky a jejího souhlasu a pod smyšlenou legendou, že je nemocná, nechal matku prodavačkou M. F. podepsat jako ručitelku smlouvy a svým jednáním tak způsobil firmě M. – e., Ing. V. D., škodu ve výši 4 086 Kč, 2. dne 8. 11. 2000 v B., tamtéž, s úmyslem, že nebude splácet splátky, uzavřel s firmou M. – e., Ing. V. D., smlouvu na mobilní telefon zn. Nokia 3310 v hodnotě 9 995 Kč, kdy zaplatil zálohu ve výši 2 999 Kč a prvotní splátku ve výši 492 Kč, další splátky již neuhradil a mobilní telefon prodal, přičemž při uzavření této smlouvy předložil svůj občanský průkaz a rodný list, dále občanský průkaz a rodný list své matky I. V. a rozpis soustředěného inkasa plateb obyvatelstva, přičemž uvedenou smlouvu uzavřel bez vědomí a souhlasu matky a pod smyšlenou legendou, že matka je nemocná, zfalšoval podpis své matky jako ručitelky smlouvy, tímto svým jednáním způsobil firmě H. a H., s. r. o., škodu ve výši 6 504 Kč, 3. dne 22. 12. 2000 v B. v prodejně E. – J. S. s úmyslem, že nebude splácet splátky, uzavřel se společností H. C. F., a. s. úvěrovou smlouvu na mobilní telefon zn. Nokia 3310 v hodnotě 9 995 Kč, kdy uhradil pouze zálohu ve výši 1 999 Kč, další splátky již nezaplatil, přičemž v čestném prohlášení uvedl, že je zaměstnancem podniku P. B. P. přesto, že se tato informace nezakládala na pravdě a uvedené firmě H. C. F., a. s., způsobil škodu ve výši 7 996 Kč, 4. v přesně nezjištěnou dobu, kolem poloviny měsíce června roku 2001 v B. pod smyšlenou legendou vymožení peněz od různých dlužníků vylákal postupně od L. P. a V. P. celkovou finanční částku 22 000 Kč, kdy těmto slíbil, že vymůže dluhy poškozeného L. P. vůči M. N., S. B. a J. D., což však neměl od počátku v úmyslu, k tomuto účelu si dokonce vymyslel firmu s názvem L., která se touto činností měla zabývat, ve skutečnosti však peníze použil pro svoji potřebu a L. P. tak způsobil škodu ve výši 4 000 Kč a V. P. škodu ve výši 18 000 Kč, 5. dne 6. 9. 2001 v 09:15 hod. v L., okr. B. na ulici V. řídil malý motocykl tovární značky Puch bez státní poznávací značky, a to přesto, že mu byl rozhodnutím Okresního úřadu Břeclav, referátu dopravy a silničního hospodářství č. j. RD–101–258/01 ze dne 3. 8. 2001, jež nabylo právní moci dne 24. 8. 2001, mimo jiné uložen i zákaz činnosti – zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 4 měsíců, v jehož výkonu se nacházel, 6. společně se samostatně odsouzeným P. Č. dne 10. 11. 2000 v B. v prodejně mobilních telefonů společnosti H. a H., s. r. o., po předchozí vzájemné dohodě s úmyslem, že nebude splácet splátky, uzavřel samostatně odsouzený Č. smlouvu na mobilní telefon zn. Nokia 3310 v hodnotě 9 995 Kč, kde vystupoval jako kupující a ručitelem se stala jeho matka A. Č., dále s tímž úmyslem uzavřel smlouvu na shodný mobilní telefon zn. Nokia 3310 ve stejné sadě v hodnotě 9 995 Kč, kdy jako kupující ve smlouvě figurovala jeho matka A. Č. a samostatně odsouzený Č. byl ručitelem, přičemž obžalovaný V. uhradil u každé smlouvy zálohu ve výši 2 999 Kč a první splátku 354 Kč, další splátky již hrazeny nebyly, přičemž tyto smlouvy uzavíral samostatně odsouzený Č. bez vědomí své matky, jí předložil doklady a svůj občanský průkaz a rodný list a dále občanský průkaz a rodný list své matky A. Č., rozpis soustředěného inkasa plateb obyvatelstva, kdy navíc ještě zfalšoval na obou smlouvách podpis své matky a bezprostředně poté oba mobilní telefony předal obžalovanému V. s tím, že je prodá a o zisk se rozdělí a svým jednáním tedy samostatně odsouzený Č. spolu s obžalovaným V. způsobili firmě H. a H., s. r. o., celkovou škodu ve výši 13 284 Kč. Trestné činnosti uvedené pod bodem 7. výroku o vině shora uvedeného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi, jenž zůstal rozsudkem odvolacího soudu nezměněn, se obviněný podle zjištění Okresního soudu v Břeclavi dopustil tím, že dne 25. 4. 2003 v dopoledních hodinách a dne 2. 5. 2003 v dopoledních hodinách v M. N. V., ul. L., v rodinném domě majitelů Z. a A. H., kde v uvedené době bydlel, využil nepřítomnosti ostatních osob v domě, odcizil platební kartu Visa Elektron, vydanou ke sporožirovému účtu Č. s. a s touto kartou provedl dva výběry finanční hotovosti vždy ve výši 5 000 Kč v B., ul. J. P. u bankomatu G. C. B. u S. C. a uvedeným jednáním způsobil poškozenému Z. H. škodu ve výši 10 000 Kč. Uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně byl doručen mimo jiné obviněnému P. V. dne 2. 6. 2006, jeho obhájci Mgr. P. K. dne 25. 7. 2006 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Břeclavi dne 30. 5. 2006. Proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 3 T 674/2001, podal obviněný P. V. prostřednictvím svého obhájce Mgr. P. K. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Břeclavi dne 25. 9. 2006. Obviněný svým dovoláním napadl výrok o vině napadeného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi. Jako dovolací důvod uvedl, že napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí odvolacího soudu, spočívá na nesprávném právním posouzení jednání obviněného, přičemž odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný ve skutečnosti, že vyjma bodu 5. tzv. skutkové věty, popírá spáchání ostatních jednání, jimiž byl uznán vinným. K bodu 1. skutkové věty obviněný uvedl, že se nezakládá na pravdě, že by zaplatil jen prvotní splátku ve výši 310 Kč a další splátky nezaplatil. K bodu 2. skutkové věty obviněný uvedl, že se nezakládá na pravdě, že by úmyslně nechtěl splácet splátky. K tomu obviněný uvedl, že se dostal do tíživé finanční situace, pozbyl zaměstnání a v důsledku toho nemohl splácet splátky. K bodu 3. skutkové věty obviněný uvedl, že se nezakládá na pravdě, že by neuhradil celou škodu, neboť škoda ve výši 9 995 Kč byla již poškozenému v celé výši uhrazena. K bodu 4. skutkové věty obviněný dále uvedl, že se nezakládá na pravdě, že by neměl od počátku v úmyslu dlužnou částku vymáhat. K bodu 6. skutkové věty obviněný uvedl, že se nezakládá na pravdě, že by jednal se samostatně odsouzeným P. Č. s úmyslem se obohatit. Toto tvrzení obviněný upřesnil tvrzením, že si mobilní telefony ponechal právě P. Č., přičemž s ním obviněný nikdy nejednal o jejich prodeji, nikdy je od P. Č. nepřevzal a nemohl tak způsobit jakoukoliv škodu. Konečně k bodu 7. skutkové věty obviněný uvedl, že se nezakládá na pravdě, že by odcizil platební kartu. Ta mu totiž byla předána ze strany Z. H. dobrovolně a prostředky ve výši 10 000 Kč byly předány dceři Z. H. V další části svého dovolání se obviněný domáhal uložení trestu při samé spodní hranici trestní sazby, popř. použití § 40 tr. zák. a to vzhledem k okolnostem případu a jeho osobním poměrům. S ohledem na uvedené navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky přezkoumal obviněným napadený rozsudek a tento rozsudek zrušil ve všech výrokových částech a současně zrušil také další rozhodnutí na napadený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný dále navrhl, aby jej Nejvyšší soud České republiky zprostil podle § 226 písm. a) tr. ř. obžaloby nebo aby věc přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi k novému projednání a rozhodnutí. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta předně uvedla, že dovolatel postupoval formálně nesprávně, když svým dovoláním napadl toliko rozsudek soudu prvního stupně, který v petitu dovolání navrhuje zrušit. Správně měl přitom dovolatel podle názoru státní zástupkyně napadat rozsudek odvolacího soudu. K samotnému obsahu dovolání státní zástupkyně uvedla, že ten plně odpovídá argumentaci uvedené již v odvolacím řízení. Dále pak konstatovala, že jsou námitky obviněného ryze skutkové povahy a nebyl tedy jimi naplněn obviněným zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný zákonný dovolací důvod. Pokud jde o námitky týkající se výroku o trestu uvedl státní zástupce, že samotné doznání obviněného a vedení řádného života nemůže odůvodnit postup podle § 40 odst. 1 tr. zák. a tato námitka obviněného je proto zjevně neopodstatněná. Vzhledem ke shora uvedenému navrhla státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Pokud jde o jeho přípustnost, je třeba konstatovat, že obviněný svým dovoláním v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. výslovně napadl pouze rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 3 T 674/2001, tj. rozsudek nalézacího soudu (srov. záhlaví dovolání na str. 1), resp. jeho výrok o vině (srov. str. 2 dovolání), přičemž v další jeho části navrhuje, aby Nejvyšší soud přezkoumal takto napadený rozsudek nalézacího soudu (srov. str. 3 dovolání) a v petitu dovolání dále požaduje zrušení výlučně rozhodnutí nalézacího soudu (srov. rovněž str. 3 dovolání). Dovoláním je tedy výslovně napadáno rozhodnutí, jež takto samostatně napadnout nelze, neboť § 265a odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání stanovuje, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni (srov. č. 25/2003 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněným podané dovolání je nepřípustné, a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 23. března 2007 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.