11 Tdo 1450/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, protože uplatněný dovolací důvod nesouhlasil s obsahem § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soud uvedl, že dovolání nesmí být založeno na námitkách proti hodnocení důkazů nebo skutkovým zjištěním. Příslušný dovolací důvod vyžaduje nesprávné právní posouzení skutku, nikoli nesprávné skutkové zjištění. Dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bez přezkumu napadeného rozhodnutí.
Rubrum
11 Tdo 1450/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. prosince 2004 dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2004, sp. zn. 4 To 100/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 48/2003, a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á .
Odůvodnění
: Obviněný J. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2004, sp. zn. 4 To 100/2004, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. srpna 2003, sp. zn. 1 T 48/2003, kterým byl uznán vinným v bodě 1) trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a v bodě 2) trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea 2 tr. zák., a odsouzen za trestný čin v bodě 1) k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 37 tr. zák. pro skutek uvedený pod bodem 2), kterým spáchal trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea 2 tr. zák. bylo rozhodnuto o upuštění od uložení souhrnného trestu, neboť trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný. Dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V textu tohoto mimořádného opravného prostředku setrval na své obhajobě uplatněné v předchozím řízení.Vytkl odvolacímu soudu, že neprovedl jím navrhovaný důkaz opatřením znaleckého posudku ohledně části motoru automobilu OPEL FRONTERA, který je k dispozici a který patrně pochází z vozidla odcizeného společnosti CCB L., s. r. o. a v případě závěru znalce, že jde o původní díl by tak byla potvrzena jeho obhajoba. Namítl, že právní hodnocení zjištěného skutkového stavu je nesprávné, soud měl podle jeho názoru dojít k závěru, že bez pochybností není prokázána jeho vina a měl jej obžaloby pro trestný čin podílnictví uvedený v bodě 1) zprostit. K trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny, kterým byl uznán vinným namítl, že i zde soud nesprávně hodnotil zjištěný skutkový stav, když neuvěřil tvrzení obhajoby, že vědomě nepoužil falšovanou veřejnou listinu při prokazování své bezúhonnosti. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 8. 2003, sp. zn. 1 T 48/2003, a na něj navazující usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 4 To 100/2004, a přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby v potřebném rozsahu věc znovu projednal a rozhodl, popřípadě aby sám rozhodl tak, že se obviněný obžaloby zprošťuje. Z písemného vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že obviněný uplatnil v celém rozsahu námitky, které směřují výhradně proti hodnocení ve věci pořízených důkazů a z nich vyvozených skutkových zjištění. Takto pojaté námitky však s uplatněným dovolacím důvodem nekorespondují a dovolací důvod tak obviněný deklaroval pouze formálně. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. S. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Z dikce zákona vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Z vymezení zákonných důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, ačkoli to zákon výslovně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento závěr lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení a platí tedy i ve vztahu k důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož je tento dovolací důvod dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je přitom třeba dále dovodit, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. V posuzované věci s ohledem na výše již citovaný obsah dovolání je zřejmé, že obviněný v dovolání uplatnil pouze námitky zpochybňující úplnost dokazování a hodnocení důkazů (srov. „ …dožadoval jsem se, aby tato část motoru byla zkoumána znalcem…. Tento důkaz proveden nebyl…., …neuvěřil mé obhajobě….“). Obviněný ve skutečnosti v dovolání neuplatnil jedinou námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkovému stavu zjištěnému oběma soudy a z charakteru námitek dovolatele je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu a teprve na základě tohoto poukazuje na údajnou nesprávnost právního hodnocení. Jak je vyloženo shora, námitky zpochybňující hodnocení důkazů a skutková zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. Obviněný se svým pojetím dovolání tak ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, neboť námitky uplatněné proti napadenému rozhodnutí tento, ale ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují. Pokud jde o dovolatelem požadovanou expertízu předmětného bloku motoru, pak z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.). S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. S. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. , a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. prosince 2004 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.