11 Tdo 1476/2016
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 15. 11. 2016
- KS Ústí 55 To 457/2015
- NS 11 Tdo 1476/2016
Nejvyšší soud rozhodl o návrhu na přerušení výkonu trestu odnětí svobody v délce osmnácti měsíců, který byl uložen za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Dovolání obviněného směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, který zamítl jeho odvolání jako opožděné kvůli spornému datu doručení rozsudku do datové schránky obhájkyně. Nejvyšší soud návrhu vyhověl a výkon trestu přerušil až do rozhodnutí o dovolání, aniž by předjímal rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí bylo učiněno podle § 265h odst. 3 tr. ř. s ohledem na možné důvodnosti dovolání.
Rubrum
11 Tdo 1476/2016-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 11. 2016 o návrhu předsedkyně senátu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou na přerušení výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř., v trestní věci obviněného T. L., který podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 55 To 457/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 15 T 135/2013, t a k t o:
Výrok
Podle § 265h odst. 3 tr. ř. se obviněnému T. L., přerušuje až do rozhodnutí o dovolání výkon trestu odnětí svobody, který mu byl v trvání 18 (osmnácti) měsíců uložen rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 7. 2015, sp. zn. 15 T 135/2013, ve spojení s unesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 55 To 457/2015.
Odůvodnění
: Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 7. 2015, sp. zn. 15 T 135/2013, byl obviněný T. L. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci tak, že jej usnesením ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 55 To 457/2015, podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděně podané. Vůči citovanému rozhodnutí odvolacího soudu, a to výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, podal obviněný T. L. dovolání. Podle jeho názoru je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný připomíná, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v odůvodnění usnesení nesprávně konstatoval, že rozsudek soudu prvního stupně byl do datové schránky obhájkyně obviněného dodán dne 29. 9. 2015. To však podle obviněného není správné datum doručení, ale pouze datum jeho dodání do datové schránky, když k doručení předmětného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů – tj. k přihlášení oprávněné osoby – obhájkyně obviněného došlo až dnem 5. 10. 2015, což vyplývá z dokladu o dodané zprávě. Z těchto skutečností dovozuje, že pokud byl rozsudek soudu prvního stupně v dané trestní věci jeho obhájkyni doručen až dne 5. 10. 2015 a následně jejím prostřednictvím bylo do datové schránky odvolacího soudu dodáno jeho odvolání dne 13. 10. 2015, stalo se tak v zákonné osmidenní lhůtě stanovené v § 248 odst. 1 tr. ř., tj. včas. Domnívá se tedy, že nebyly splněny podmínky pro zamítnutí jeho odvolání jako opožděného podle ustanovení § 253 odst. 1 tr. ř. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 55 To 457/2015 a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dne 14. 12. 2015 podala předsedkyně senátu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, podle § 265h odst. 3 tr. ř. návrh na přerušení výkonu rozhodnutí (č. l. 239 – 240 tr. spisu) v němž konstatuje, že dovolání by mohlo být důvodné. S odkazem na ustanovení § 17 odst. 3 zák. č. 300/2008 Sb. uvádí, že tento svůj závěr opírá o skutečnost, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který ve věci rozhodoval jako soud odvolací, ve svém zamítavém usnesení konstatoval, že rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 7. 2015, č. j. 15 T 135/2013-190, byl obhájkyni obviněného doručen do datové schránky dne 29. 9. 2015, obviněný si pak rozsudek převzal osobně dne 1. 10. 2015. Podle odvolacího soudu tak poslední den osmidenní lhůty k podání odvolání připadl na pátek dne 9. 10. 2015, a pokud bylo odvolání obviněného doručeno na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou až dne 13. 10. 2015, bylo podle odvolacího soudu podáno opožděně a muselo být jako takové zamítnuto. Obviněný T. L. prostřednictvím své obhájkyně ve svém dovolání namítá, že takovýto závěr odvolacího soudu je chybný, když je nesprávně jako datum doručení rozsudku soudu prvního stupně uváděno datum 29. 9. 2015. Rovněž z obsahu vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k podanému dovolání obviněného vyplývá, že námitky obviněného shora uvedené shledal důvodné, přičemž dovodil, že svým charakterem obsahově dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. naplňují. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 55 To 457/2015 zrušil a podle § 256l tr. ř. věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný vykonává od 27. 11. 2015 nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který mu byl uložen v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 15 T 135/2013 (č. l. 230 tr. spisu). Jak bylo Nejvyšším soudem dne 25. 10. 2016 na Centrální evidenci vězňů ČR v Praze ověřeno, tento trest obviněný aktuálně vykonává ve Věznici Valdice. Nejvyššímu soudu bylo v posuzované věci dovolání obviněného T. L. se spisem předloženo až dne 20. 10. 2016! Protože předsedkyně senátu soudu prvního stupně navrhla přerušení výkonu rozhodnutí, které se, jak vyplývá z povahy věci, týká trestu odnětí svobody v současné době vykonávaného obviněným, rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Toto rozhodnutí bylo učiněno vzhledem k obsahu trestního spisu, námitkám obviněného v podaném dovolání i obsahu vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání, aniž by bylo předjímáno rozhodnutí ve věci samé, ve kterém teprve bude přistoupeno k podrobnému přezkoumání jednotlivých námitek uplatněných v dovolání obviněného. Proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro přerušení výkonu tohoto rozhodnutí, a to až do doby, než rozhodne o podaném dovolání. Proto byl obviněnému přerušen výkon trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jenž mu byl uložen výše označeným rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 7. 2015, sp. zn. 15 T 135/2013, ve spojení s unesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 55 To 457/2015. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 1. 11. 2016 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu Soud: Nejvyšší soud Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Spisová značka: 11 Tdo 1476/2016 Datum rozhodnutí: 15.11.2016 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Řízení o odvolání Dotčené předpisy: § 253 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D 11 Tdo 1476/2016-I-41 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2016 o dovolání obviněného T. L., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 55 To 457/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 15 T 135/2013, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 55 To 457/2015, z r u š u j e . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 7. 2015, sp. zn. 15 T 135/2013, byl obviněný T. L. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění v rozsudku blíže uvedených. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci tak, že je usnesením ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 55 To 457/2015, podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděně podané. Vůči citovanému rozhodnutí odvolacího soudu, a to proti výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, podal obviněný T. L. dovolání. Podle jeho názoru je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel uvádí, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, v odůvodnění napadeného usnesení nesprávně konstatoval, že rozsudek soudu prvního stupně byl prostřednictvím datové schránky jeho obhájkyně doručen dne 29. 9. 2015. To však podle obviněného není správné datum doručení, ale pouze datum jeho dodání do datové schránky. Domnívá se, že k doručení předmětného rozsudku v dané trestní věci ve smyslu ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů došlo až dne 5. 10. 2015 přihlášením oprávněné osoby – obhájkyně JUDr. Jaroslavy Vančurové, což vyplývá z dokladu o dodané zprávě. Pokud bylo prostřednictvím obhájkyně do datové schránky odvolacího soudu dodáno jeho odvolání dne 13. 10. 2015, stalo se tak v zákonné osmidenní lhůtě stanovené v § 248 odst. 1 tr. ř., tedy včas. Z těchto skutečností dovozuje, že nebyly splněny podmínky pro zamítnutí jeho odvolání podle ustanovení § 253 odst. 1 tr. ř. pro opožděnost. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 55 To 457/2015, a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství („dále jen státní zástupce“) vyplývá, že námitky obviněného jsou důvodné, když správně s odkazem na § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů namítá, že z hlediska doručení rozhodnutí jeho obhájkyni je v dané věci podstatné nikoliv datum dodání do její datové schránky, jak se domnívá krajský soud, nýbrž datum přihlášení do datové schránky, k němuž došlo až dne 5. 10. 2015, což vyplývá z výpisu z datové schránky prezentovaného obhájkyní obviněného (č. l. 235). V daném případě došlo k doručení rozsudku okresního soudu s ohledem na citovanou normu právě až dnem jejího přihlášení do datové schránky, tzn. dne 5. 10. 2015, což vyplývá i z „doručenky“ na č. l. 191 p. v., kde je v kolonce „Doručeno“ jednoznačně deklarováno datum 5. 10. 2015. Pokud byl tedy rozsudek okresního soudu doručen dne 5. 10. 2015, a nikoliv dne 29. 9. 2015, přičemž odvolání proti němu bylo soudu doručeno již dne 13. 10. 2015, byla lhůta k jeho podání zachována (srov. § 248 odst. 1 tr. ř.). Procesní podmínky pro zamítnutí odvolání pro opožděnost podle § 253 odst. 1 tr. ř. tak podle státního zástupce splněny nebyly, přičemž námitky obviněného svým charakterem obsahově dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. naplňují. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci zrušil a podle § 256l odst. 1 tr. ř. věc uvedenému soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který lze aplikovat, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Citovaný důvod dovolání má dvě alternativy. První jeho alternativa „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí…“ má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, řádný opravný prostředek v případě odvolání zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. a v případě stížnosti zamítl podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. ř. nebo podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Druhá jeho alternativa je vymezena slovy „…nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“. Námitkami obviněného byl v předmětné věci proto naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, který se uplatní v případě, došlo-li k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku z procesních důvodů a oprávněné procesní straně byl v podstatě nesprávným procesním postupem soudu podle § 253 odst. 1 tr. ř (§ 253 odst. 3 tr. ř.) odepřen přístup k odvolací instanci, když odvolací soud takto rozhodl, aniž napadené rozhodnutí meritorně přezkoumal. Jelikož Nejvyšší soud neshledal některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k následujícím závěrům. Podle § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, je dokument, který byl dodán do datové schránky, doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Z obsahu spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to z protokolu o hlavním líčení v předmětné trestní věci ze dne 20. 7. 2015, Nejvyšší soud zjistil, že po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně a po poučení o opravném prostředku se obviněný T. L. ani státní zástupce nevyjádřili (č. l. 172–175 spisu). Okresní státní zastupitelství v Jablonci nad Nisou převzalo opis rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 7. 2015, sp. zn. 15 T 135/2013, dne 30. 9. 2015, jak je patrné z příslušné doručenky (č. l. 191 spisu). K tomu je třeba poznamenat, že Okresní soud v v Jablonci nad Nisou nezaslal rozhodnutí Okresnímu státnímu zastupitelství v Jablonci nad Nisou do datové schránky, nýbrž je doručil přímo na místě v souladu s ustanovením § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. Dále bylo zjištěno, že obviněný T. L. rozsudek soudu prvního stupně převzal osobně ve Vazební věznici Liberec dne 1. 10. 2015, jak vyplývá z doručenky založené na č. l. 191 spisu. Obhájkyni obviněného JUDr. Jaroslavě Vančurové pak tento byl do její datové schránky doručen dne 5. 10. 2015, což vyplývá z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky (č. l. 191 spisu), tedy dnem, kdy se ve smyslu výše citovaného ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. jako osoba oprávněná do datové schránky přihlásila. Ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou lze zjistit, že odvolání, které proti výše citovanému rozsudku soudu prvního stupně obhájkyně za obviněného podala, dodala do datové schránky soudu prvního stupně dne 13. 10. 2015 (č. l. 213 spisu). Jak dále z předloženého spisu vyplývá, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který ve věci rozhodoval jako soud odvolací, odvolání obviněného usnesením ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 55 To 457/2015, podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděně podané. K tomuto závěru dospěl na základě zjištění, že rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 7. 2015, č. j. 15 T 135/2013-190, byl obhájkyni obviněného doručen do datové schránky dne 29. 9. 2015, obviněný si pak rozsudek převzal osobně dne 1. 10. 2015. Poslední den osmidenní lhůty k podání odvolání pak podle odvolacího soudu připadl na pátek dne 9. 10. 2015, na základě čehož došel k závěru, že pokud bylo odvolání obviněného doručeno na elektronickou podatelnu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou až dne 13. 10. 2015, tedy opožděně, muselo být jako takové zamítnuto. Podle názoru Nejvyššího soudu jsou-li výše uvedené zásady ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů aplikovány na nyní posuzovaný případ, nemůže tato argumentace odvolacího soudu obstát. Jak správně namítá obviněný a ve svém vyjádření k dovolání konstatuje i státní zástupce, z hlediska doručení je v předmětné věci podstatné nikoli datum dodání citovaného rozsudku soudu prvního stupně do datové schránky, ale datum přihlášení oprávněné osoby – v daném případě obhájkyně obviněného – do datové schránky. Pokud tedy obhájkyně obviněného dodala do datové schránky Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 13. 10. 2015 odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20. 7. 2015, sp. zn. 15 T 135/2013, stalo se tak v zákonné osmidenní lhůtě stanovené v § 248 odst. 1 tr. ř., tj. včas. Za této situace tedy nebyly splněny podmínky pro zamítnutí odvolání obviněného jako opožděného podle ustanovení § 253 odst. 1 tr. ř. Je tudíž i podle Nejvyššího soudu nesprávný závěr odvolacího soudu, pokud za den, kdy byl obhájkyni obviněného JUDr. Jaroslavě Vančurové citovaný rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou doručen do datové schránky, označil datum 29. 9. 2015, namísto data 5. 10. 2015, kdy se ve smyslu výše citovaného ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., tato jako osoba oprávněná do datové schránky přihlásila, přičemž odvolání, které obviněný prostřednictvím své obhájkyně podal dne 13. 10. 2015, shledal jako opožděně podané, a podle § 253 odst. 1 tr. ř. toto zamítl. Tato chybně zjištěná skutečnost následně podle Nejvyššího soudu vedla soud druhého stupně k nesprávné úvaze ohledně uplynutí lhůty pro podání odvolání obviněným a v konečném důsledku znamenala vadné rozhodnutí. Z popsaných skutečností je zjevné, že odvolání obviněného T. L. bylo podáno včas, a to v zákonné osmidenní lhůtě zakotvené v § 248 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že pokud Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozhodl tak, že odvolání obviněného podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl (shledal je podaným opožděně), tak rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 7. 2015, sp. zn. 15 T 135/2013, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V důsledku toho byl straně trestního řízení odepřen přístup k soudu druhé instance, neboť k předmětnému odvolání nebyl rozsudek soudu prvního stupně věcně přezkoumán, což bude nutno napravit. Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno důvodně. Proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 55 To 457/2015. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť zjištěnou vadu napadeného usnesení nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 15. 11. 2016 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.