11 Tdo 1613/2010
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného, protože bylo podáno z jiných důvodů než ty uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Soud se nezabýval podstatou rozhodnutí odvolacího soudu, protože dovolání nevyhovělo kritériím pro přezkum. Důvodem bylo, že obviněný nesprávně uplatnil dovolací důvod týkající se možnosti uložení peněžitého trestu, což není základem pro zrušení rozhodnutí. Soud zdůraznil, že námitky týkající se vyhodnocení majetkových poměrů nebo možnosti uložení jiného druhu trestu nepatří mezi dovolací důvody uvedené v zákoně.
Rubrum
11 Tdo 1613/2010-20 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2011 dovolání podané obviněným R. Ř. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 6 To 207/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 97/2008, a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného R. Ř. o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. 46 T 97/2008, byl R. Ř. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., za který byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 22. 9. 2008 v přesně nezjištěné době kolem 9.30 hodin v P., ul. R., na sjezdu z dálnice D1 směrem k obchodnímu domu OBI před světelnou křižovatkou vystoupil z vozidla tovární značky Audi A4 Avant, černé barvy, přistoupil k vozidlu tovární značky Škoda Felície, bílé barvy, které řídil poškozený S. J., otevřel dveře, zeptal se ho, zda nemá blinkr a hned poté jej udeřil do obličeje, následně se vrátil ke svému vozidlu a z místa činu odjel, v důsledku fyzického napadení poškozený utrpěl zlomeninu nosních kůstek s nevelkým posunem úlomků, zranění si vyžádalo lékařské ošetření a omezovalo poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu nejméně jednoho týdne. Proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 6 To 207/2009, podle § 256 tr. ř. zamítl. Toto usnesení bylo k dovolání obviněného zrušeno usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 11 Tdo 192/2010, a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Městský soud v Praze následně odvolání obviněného usnesením ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 6 To 207/2009, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení podal obviněný, prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Martiny Cachové dovolání v rozsahu výroku o zamítnutí odvolání, přičemž jako dovolací důvod uvedl, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a odkázal na § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že odvolací soud ve svém prvním zamítavém usnesení ze dne 11. 6. 2009 uvedl mimo jiné, že „pokud jde o návrh obžalovaného na uložení peněžitého trestu, ten nemohl být akceptován, protože obžalovaný se k veřejnému zasedání nedostavil a senát odvolacího soudu se jej nemohl dotázat na jeho výdělkové a majetkové poměry, které jsou podle § 54 odst. 1 tr. zák. rozhodujícím kritériem pro určení výměry peněžitého trestu“. Důvodem pro zrušení tohoto usnesení dovolacím soudem bylo porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Dne 15. 6. 2010 pak bylo odvolacím soudem konáno veřejné zasedání podruhé. V rozporu se svým původním záměrem se však odvolací soud vůbec nezabýval možností uložení peněžitého trestu a obviněného nevyslechl k jeho majetkovým poměrům. Tím byla podle obviněného narušena jedna ze zásad demokratického právního státu spočívající v předvídatelnosti rozhodování soudů a využití mimořádného opravného prostředku bylo obviněnému k tíži, neboť jej odvolací soud zbavil možnosti uložení příznivějšího trestu. Závěrem obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten vysvětlil podstatu uplatněného dovolacího důvodu a konstatoval, že pod něj nelze subsumovat výhradu dovolatele spočívající v podstatě v tvrzení, že odvolací soud se nezabýval otázkou možného uložení peněžitého trestu jako trestu samostatného ve smyslu ustanovení § 67 odst. 3 tr. zákoníku namísto soudem uloženého podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Dovolatel podle něj nevytkl napadenému rozhodnutí žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně vymezených dovolacích důvodů. Státní zástupce proto závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř. Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující: Uvedený dovolací důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z naznačeného výkladu je patrné, že nelze námitku obviněného spočívající v tom, že se odvolací soud nezabýval jeho původním návrhem na uložení peněžitého trestu, uplatněnému ani jinému zákonnému dovolacímu důvodu podřadit. Nad rámec dovolacího řízení Nejvyšší soud podotýká, že Městskému soudu v Praze ve svém předchozím zrušovacím usnesení ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 11 Tdo 192/2010, neuložil se touto otázkou zabývat. Důvodem zrušení bylo nedodržení procesních ustanovení dotýkajících se možnosti obviněného účastnit se veřejného zasedání o odvolání a Nejvyšší soud spíše na okraj podotkl, že odvolací soud sám dovolatelem výše citovaným vyjádřením zpochybnil potřebnost jeho účasti u veřejného zasedání. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný R. Ř. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 31. března 2011 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
- MS Praha 6 To 207/2009
- NS 11 Tdo 192/2010
- 11 Tdo 192/2010
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.