11 Tdo 434/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 11 Tdo 434/2026 Datum rozhodnutí: 17.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Hodnocení důkazů Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D 11 Tdo 434/2026-810 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 10. 2025, č. j. 3 To 245/2025-740, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 T 137/2024, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.

Odůvodnění

I.Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 8 T 137/2024-688, uznal obviněného M. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Za toto jednání mu okresní soud uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.

2. Přisouzených trestných činů se obviněný dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce září 2023 do nejméně dne 15. prosince 2023 v Českých Budějovicích, poté, co si v rozporu s ustanovením § 28 odst. 1, 3 zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody, opatřil od blíže nezjištěné osoby omamné a psychotropní látky, které následně přechovával ve Vazební věznici České Budějovice a zde distribuoval s vědomím, že se jedná o nedovolené zacházení s omamnou látkou konopí a s psychotropní látkou pervitin (metamfetamin), tak, že je opakovaně neoprávněně nabídl, směnil nebo za úplatu poskytl, a to nejméně · J. H., v prosinci 2013 v ložnici č. 201 ve dvou případech nabídl přesně nezjištěné množství pervitinu, kdy v jednom případě mu současně i ukázal průhledný sáček s lištou s množstvím cca 0.3 gramu pervitinu, přičemž tento obě nabídky odmítl, · V. CH., poskytl výměnou za tabák o hmotnosti 30 g omamnou látku konopí a psychotropní látku pervitin, když v období od 7. 9. 2023 nejméně 1x do týdně směňoval 1 ks tabáku o hmotnosti 30 g za 1 gram konopí a 3 ks tabáku o hmotnosti 30 g za pervitin v psaníčku v množství cca 0,2 gramu, poskytl mu tedy konopí v celkovém množství nejméně 6 g a psychotropní látku pervitin v celkovém množství nejméně 1,2 gramu, · R. K., poskytl nejméně v jednom případě výměnou za 2 ks tabáku o hmotnosti 30 g omamnou látku konopí na jednu cigaretu v množství cca 0,2 g, · A. K., poskytl psychotropní látku pervitin (metamfetamin) v množství nejméně po 0,1 g, a to ve dvou případech výměnou za 3 ks tabáku a ve dvou případech za částku 1.000 Kč–1.200 Kč, celkem tedy pervitin nejméně v množství 0,4 g, a takového jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově, č.j. 1T 84/2019-138, ze dne 23. 10. 2019, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 3To 735/2019, dne 13. 5. 2020, odsouzen pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 3 roky, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přičemž pervitin (metamfetamin) je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek vydaného na základě zmocnění podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a je jako psychotropní látka zařazen do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž k nakládání s touto látkou předpokládá zákon zvláštní povolení, které neměl, přičemž si byl vědom, o jakou látku se jedná, konopí (Cannabis), pokud se nejedná o technické konopí obsahující nejvýše 1,0 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů, určené zejména k průmyslovým, potravinářským, kosmetickým, technickým nebo zahradnickým účelům, je coby omamná látka zařazeno do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedena mezi omamnými látkami v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek vydaného na základě zmocnění podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, když účinná látka konopí delta-9-hydrokanabinol (tj. delta-9-THC) je jako psychotropní látka zařazena do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je vedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, kdy k zacházení s těmito látkami je třeba zvláštního povolení, kterým nedisponoval.

3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání jednak obviněný a jednak státní zástupkyně, která tak učinila v jeho neprospěch a svůj opravný prostředek směřovala výlučně do výroku o trestu odvolání. Obě odvolání byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 10. 2025, č. j. 3 To 245/2025-740, zamítnuta podle § 256 tr. ř. pro jejich nedůvodnost.

II. Dovolání, vyjádření k němu a replika

4. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání do výroku o vině i trestu proti usnesení druhostupňového soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, a současně jej podle § 265k tr. ř. podal i proti rozsudku soudu I. stupně. Dovolání opřel o důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř., neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy, a navíc bylo zamítnuto jím podané odvolání, ačkoliv byl již v předcházejícím řízení dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

5. Dovolatel úvodem brojil proti závěrům soudů z důvodu existence zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Zdůraznil, že ve spise absentuje jakýkoli objektivní důkaz o tom, že by drogy vnášel do věznice, distribuoval je či s nimi jinak nakládal, přičemž není prokázáno ani jejich držení nebo užívání samotným obviněným. Soudy přesto dovodily jeho vinu na základě domněnek, zejména na pouhé teoretické možnosti vnést drogu do věznice, když pracoval na vnějším pracovišti. Nedostatek přímých důkazů je nahrazen úvahami vytvářejícími nedostatečný řetězec nepřímých důkazů.

6. Obviněný dále zpochybnil hodnocení výpovědí spoluvězňů, na nichž je závěr o vině vystavěn. Uváděl, že tyto výpovědi jsou nevěrohodné, vnitřně rozporné a obsahují prokazatelné nepravdy, zejména pokud svědci zapírali vlastní užívání drog navzdory pozitivním testům. Soudy podle dovolatele rezignovaly na kritické hodnocení věrohodnosti spoluvězňů, čímž se dopustily extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry. Hodnocení důkazů ze strany soudů proběhlo selektivně, neboť části svědčící v neprospěch obviněného byly přijaty, zatímco jiné byly odmítnuty. Rozpory mezi výpověďmi se projevují i v údajích o množství a četnosti předávek. Soudy současně pominuly ekonomickou nereálnost popisovaného rozsahu nákupů drog. Dovolatel toto demonstroval na svědkovi CH., který měsíčně disponoval pouze s 1 200 Kč, není tak možné, aby prováděl nákupy drog v řádech tisíců korun.

7. Dovolatel vyjádřil nesouhlas s tím, jak soudy posoudily finanční toky směřující na účet jeho matky. Ty označily za výnos z trestné činnosti, ačkoli neexistuje důkaz propojující konkrétní platbu s konkrétní předávkou drogy. Navíc neprovedly navržené dokazování k ověření alternativního vysvětlení jejich původu a odmítly vysvětlení finančních toků jako platby za tabák či pomoc rodině.

8. Druhou část námitek obviněný směřoval do vady opomenutých důkazů. Akcentoval, že nebyly provedeny kamerové záznamy z prostředí věznice, které mohly zásadně přispět k objasnění skutkového stavu a ověřit tvrzení svědků ohledně manipulace s drogami u oken. Dále konstatoval, že šlo o důkazy dostupné, které měly být zajištěny policií z úřední povinnosti, na což byla policie i upozorněna. Dovolatel konkrétně požadoval provedení kamerového záznamu z 13. 12. 2023 v 15:50 hodin, jelikož toto měl být podle svědka Kvasničky moment páchání trestné činnosti. Kamerové záznamy ve spojitosti s evidencí vycházek by vyvrátily tvrzení svědků o místě a čase údajné distribuce. Soudy o těchto návrzích obviněného nerozhodly a ani nevysvětlily, proč zmíněné důkazy neprovedly, čímž je rozhodnutí zatíženo nepřezkoumatelností a je také protiústavní podle usnesení Nejvyššího soudu z 24. 1. 2024, sp. zn. 11 Tdo 1150/2023. Jelikož požadované záznamy nebyly zajištěny, orgány činné v trestním řízení nenaplnily svou povinnost objasňovat okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného a dopustily se neobjektivity a libovůle.

9. V návaznosti na to dovolatel poukázal i na své nadstandardní hodnocení ve výkonu trestu (pochvaly ředitele věznice a pomoc při požáru či šití roušek) a zdůraznil, že jeho údajné jednání nedává smysl s ohledem na již podanou žádost o podmíněné propuštění, jelikož by tímto riskoval její nevyhovění.

10. Pro případ, že by námitky proti výroku o vině nebyly shledány důvodnými, dovolatel dále zpochybnil i uložený trest, který považuje za zjevně nespravedlivý a neodpovídající kritériím § 38 a § 39 tr. zákoníku. Obviněný již několik let před tímto odsouzením vedl řádný život, byl evidován na Úřadu práce a vyvíjel maximální úsilí k uspořádání svého života, proto uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody osobě již úspěšně reintegrované do společnosti odporuje zásadám trestání.

11. Dovolatel současně uplatnil argumentaci ve prospěch aplikace pozdějšího příznivějšího zákona ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 1 tr. zákoníku s poukazem na právní úpravu účinnou od 1. 1. 2026 ve vztahu k § 283a tr. zákoníku. Přestože skutek zahrnoval také pervitin, jednalo se o marginální množství (1,6 g) oproti konopí (6 g), u kterého došlo ke snížení zákonných sazeb. Obviněný má za to, že uložený trest odnětí svobody ve výměře 3,5 roku přesahuje horní hranici sazby odpovídající části skutku týkající se konopí, protože ta je nově stanovena na 3 léta.

12. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. obě napadená rozhodnutí zrušil a sám jej zprostil obvinění, eventuálně aby podle § 265k a § 265l odst. 1 tr. ř. obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

13. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil tak, že uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. jeho podání odpovídá pouze v dílčí části, přičemž i v tomto rozsahu považuje jeho námitky za neopodstatněné. Zdůraznil, že výhrady obviněného směřují převážně do oblasti skutkových zjištění a hodnocení důkazů, tedy mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Obviněný přitom konkrétně nevymezuje žádný zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, nýbrž pouze polemizuje s hodnocením důkazů soudy.

14. K námitce absence přímých důkazů státní zástupce uvedl, že výrok o vině může být založen i na důkazech nepřímých a v projednávané věci navíc soudy disponovaly i přímými důkazy – svědeckými výpověďmi. Nesouhlas obviněného s jejich věrohodností nepředstavuje dovolací námitku způsobilou naplnit ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně poukázal na to, že skutkové závěry soudů vycházely z uceleného řetězce důkazů zahrnujícího nejen svědecké výpovědi, ale i nepřímé důkazy, zejména stopy DNA a finanční transakce, přičemž soud prvního stupně postupoval v souladu se zásadami § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a odvolací soud se s jeho závěry řádně ztotožnil.

15. Za formálně podřaditelnou pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označil státní zástupce námitku neprovedení důkazů kamerovými záznamy, avšak neshledal ji opodstatněnou. Poukázal na pochybnosti ohledně toho, zda byl tento důkazní návrh vůbec řádně procesně uplatněn. Obhajoba sice provedení záznamu z kamer navrhla v hlavním líčení dne 23. 1. 2025, nicméně v následném hlavním líčení dne 20. 2. 2025 už uvedený důkazní návrh opětovně nevznesla, a to i přes to, že soudy uvedenému návrhu dosud nevyhověly. Nelze tak mít za to, že obhajoba na svém návrhu trvala. Státní zástupce uzavřel, že samotné neprovedení navrhovaného důkazu a opomenutí vypořádání důkazního návrhu nemusí představovat vadu v intenzitě zakládající nutnost kasace napadených rozhodnutí. K porušení práva na spravedlivý proces nemusí dojít ani zamítnutím návrhu bez odůvodnění nebo „ticha“ vnitrostátních soudů ve vztahu k dostatečně odůvodněnému a významnému návrhu na provedení důkazu (blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze nde 6. 3. 2024, sp. zn. 6 Tdo 1148/2023). Navíc obviněný nevymezil, jaká konkrétní rozhodná skutková okolnost provedením kamerových záznamů měla být prokázána a zda by mohla ovlivnit právní posouzení věci.

16. Výhrady proti výroku o trestu označil státní zástupce za nepodřaditelné pod žádný zákonný dovolací důvod, přičemž ani obviněným výslovně neuplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. zjevně dán není. Uložený trest, nacházející se v dolní polovině zákonné sazby podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, nepovažoval za nepřiměřený. Za nedůvodné označil i námitky ohledně aplikace novely tr. zákoníku účinné od 1. 1. 2026, neboť tato nebyla v době rozhodování účinná a pro obviněného by ani nebyla příznivější. Za dnešní situace by mu podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku byl ukládán trest podle trestní sazby uvedené v § 283 odst. 2 tr. zákoníku, jelikož souběžně distribuoval pervitin a marihuanu, přičemž není rozhodné, že pervitinu bylo množstevně méně.

17. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. státní zástupce uvedl, že byl uplatněn v jeho druhé alternativě, jejíž naplnění je podmíněno existencí jiné vady řízení, která však zjištěna nebyla. Shrnul proto, že soudy nižších stupňů zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, neexistuje zjevný rozpor mezi důkazy a skutkovými závěry a nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces. Dovolání je tak v relevantní části zjevně neopodstatněné a v ostatním neodpovídá zákonným dovolacím důvodům, proto navrhl jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

18. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný replikou. V ní setrval na přesvědčení, že extrémní rozpor vyjádřil a dovodil jej právě z toho, že soudy ignorovaly důkazy potvrzující jinou skutkovou verzi. Za příklad takového rozporu označil interpretaci nálezu své DNA na zajištěné plechovce, což není důkazem jeho trestné činnosti, ale má jiné logické vysvětlení, které soudy pominuly. Totéž platí i o hodnocení finančních toků na účet dovolatelovy matky, které svědci vysvětlili jinak než soud. Extrémní nesoulad je i v otázce zdroje drog ve věznici, kdy svědci za osobu drogy vnášející označili svědka K.. Obviněný se ohradil proti tomu, že návrh na provedení důkazu kamerovými záznamy neučinil konkrétně a včas, neboť se tak stalo v hlavním líčení dne 23. 1. 2025 a následně nebyl důvod tento návrh opakovat. Odvolacímu soudu pak vyčetl, že se s otázkou namítaného neprovedení důkazu kamerovými záznamy nevypořádal. III.Přípustnost dovolání 19. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání současně splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

20. V prvé řadě je nutno zmínit, že část dovolacích výhrad představuje opakování námitek vznášených již v předchozím řízení. Soudy na ně dostatečně reagovaly, vypořádaly se s nimi a obviněnému poskytly náležité vysvětlení, proč mu nedaly za pravdu. Na odvolací argumentaci lze proto dílem odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů, jak je vidno níže. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se v tomto rozsahu – jde-li vůbec o námitky podřaditelné pod dovolací důvody – zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

21. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost, a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

22. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle § 265b odst.1 písm. g) tr. ř. – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

23. Jakkoliv lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit za shora uvedených podmínek námitky skutkové povahy, Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě další instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů, ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).

24. Námitky dovolatele nelze podřadit pod první variantu uvedeného dovolacího důvodu. Obecně platí, že zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu, spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů i) nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, nebo ii) nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo iii) jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). Takový rozpor nemůže být založen pouze tím, že hodnocení důkazů neodpovídá představě dovolatele a jeho verzi skutkového děje.

25. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku v podstatě pouze polemizuje s hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů. Jeho výhrady fakticky představují pouhé subjektivní stesky nad tím, že soudy důkazy vyhodnotily jinak, než by si on představoval či přál. Tuto polemiku buduje metodou separace jednotlivostí, nezřídka i zcela marginálních, které vyzdvihuje a ze sebemenší (ačkoli pochopitelné a logicky vysvětlitelné) odchylky v detailu dovozuje dalekosáhlé závěry, jimiž se pokouší zpochybnit nosné informace pramenící z provedeného dokazování. Soudy vyčerpávajícím způsobem hodnotily provedené důkazy, kdy širokospektrálně posuzovaly všechny jejich aspekty jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném souhrnu. Na tyto informace přitom nenahlížely pouze izolovaně či jednotlivě, ale komplexně vyhodnocovaly veškeré zjištěné okolnosti, které posuzovaly i v jejich vzájemné provázanosti. Právě, a především takový komplexní náhled, jim pak umožnil složit mozaiku do sebe navzájem zapadajících informací, které by jinak při separátním náhledu na ně mohly umožňovat více výkladových variant. Takové oddělené optiky se nesprávně domáhá obviněný, který se upínáním na teoreticky možné eventuality určité jednotlivosti snaží vyvolat dojem masivních nesrovnalostí v celku. Obviněnému tak nelze přitakat v námitce o nedostatečnosti či selektivnosti hodnotících úvah soudů, natož pak v tom, že by označoval rozpor (tím méně zjevný) mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy.

26. Pokud má obviněný za to, že absentovaly přímé důkazy k prokázání trestné činnosti, jíž byl uznán vinným, pak je nutno připomenout nejen to, že i výpovědi spoluvězňů jsou přímými důkazy, ale také že i samotné nepřímé důkazy do sebe jednotlivě zapadající a utvářející ucelený a logicky spojený řetězec skutečností, mohou vést k přesvědčivému závěru o vině obviněného (např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1098/15).

27. Dovolatel namítá, že soudy postavily své závěry na pouhé jeho možnosti vnést drogy do věznice, když pracoval mimo její objekt. Poněkud ovšem zapomíná na další důkazy, které soudy hodnotily, ať už se jedná o výpovědi spoluvězňů či finance zasílané na bankovní účet jeho matky. Důkazy obviněný hodnotí jako nevěrohodné a zdeformované, nicméně takovým námitkám Nejvyšší soud nemůže přisvědčit. V tomto směru má obviněný za to, že celý případ je vystaven na nevěrohodných výpovědích spoluvězňů, což má plynout z faktu, že tito svědci lhali o vlastním užití drogy, přitom testování ukázalo opak, a některé části jejich výpovědí soud hodnotil jako science fiction. Dovolateli tak není jasné, proč určitým částem jejich výpovědí soudy uvěřily, když jiným nikoli.

28. Dovolací soud si je vědom reality dokazování, tedy že se v rámci jednotlivých výpovědí mohou vyskytovat části, kterým soud uvěří a kterým naopak nikoli. V takovém případě se nejedná o porušení zákona či logiky, toto je naopak podstatou zásady volného hodnocení důkazů (§?2 odst.?6 tr. ř.), z níž vyplývá, že soud hodnotí důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž posuzuje, které skutečnosti považuje za prokázané a které nikoli. Z toho plyne, že není povinen přijmout obsah důkazu jako celek, ale může přisoudit věrohodnost pouze některým jeho částem. Pokud by soudy hodnotily celkovou věrohodnost výpovědi pouze na základě rozporu jednotlivostí, dostaly by se zpravidla do situace, kdy by snad nebylo možné většinu výpovědí považovat za věrohodné. Vysvětlení, proč soudy některým vyjádřením daly za pravdu a jiným nikoli, jsou logická a v rozhodnutích dostatečně popsaná – stejně jako úvahy, jimiž se soudy vypořádaly s rozpory mezi jednotlivými skutečnostmi vyplývajícími z důkazů (viz druhá polovina str. 13 a následující rozsudku soudu prvního stupně; bod 28 a násl. usnesení soudu druhého stupně). Dichotomické hodnocení věrohodnosti určité osoby tedy není sice jevem pravidelným, nikoli však vyloučeným. K takovému postupu však vždy musí existovat hmatatelné podklady. A ty soudy nižších stupňů přesvědčivě popsaly a současně vysvětlily, proč tvrzení odběratelů o drogových dodávkách, která jsou podpořena dalšími důkazy, za věrohodná pokládat lze, zatímco jiná jejich tvrzení nikoli.

29. Stejnou optikou je nutno nahlížet na dovolatelovu námitku k nesrovnalostem mezi jednotlivými výpověďmi k tématu množství a četnosti předávek drog. Nejvyššímu soudu není z takového povšechného konstatování obviněného jasné, co konkrétně tímto rozporem zamýšlí. Pokud odkazuje na ty části výpovědí, kde svědci připouštějí, že si drogu mohli koupit jednou nebo i dvakrát apod., pak je logické, že si z důvodu časového odstupu přesný počet nemusí pamatovat. Navíc např. v případě výslechu svědka K. k přesnému počtu případů probíhalo rozsáhlejší dotazování (č. l. 652). Dovolací soud tak ani v této námitce neshledává zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a důkazy, z nichž tato zjištění vyplynula, jelikož soudy své závěry postavily na skutečnostech, které mají vazbu na dokazování, logicky z tohoto dokazování vyplývají a nejsou jeho opakem.

30. K námitce ekonomické absurdity, tedy že svědek CH. disponoval pouze 1 200 Kč měsíčně a nemohl tak realizovat nákupy drog v řádech tisíců korun, je třeba uvést, že soudy při skutkových závěrech o prodeji drog vycházely především z podaného vysvětlení v přípravném řízení (č. l. 108–110) a v něm podrobně a konkrétně popsaného způsobu prodeje, což převažuje nad ekonomickými námitkami. Drogové obchody zpravidla neoplývají průkazným účetnictvím, které by umožňovalo v každém okamžiku stanovit stavy skladových zásob, finanční kapacity a likviditu kontrahentů dodavatelsko-odběratelského řetězce, spárovat každou jednotlivou platbu na straně jedné s konkrétním „dodacím listem“ individualizované dodávky komercionalizovaného zboží na straně druhé, identifikovat momenty prodlení některé strany obchodu apod. Drogové transakce se odehrávají většinou skrytě, takže ne vždy se zdaří odhalit takové její parametry, které lze u legálních komoditních operací vysledovat snadno. Jinak řečeno, fakt, že se nezdařilo zjistit, odkud odběratel CH. zazdrojoval všechny dodávky, nijak nezpochybňuje výpověď tohoto svědka, že k dodávkám v jím uváděném rozsahu došlo. Současně nelze opomíjet, že mít ve věznici přehled o finanční situaci vězňů, je o to obtížnější, že jejich majetková disponibilita je nezřídka tvořena nikoli jen penězi, ale též nejrůznějšími statky jak hmotnými, které mezi sebou různě směňují, kupují, vnášejí do věznice a podobně, tak i nehmotnými v podobě rozličných protislužeb. Pouhý průkazný příjem v penězích tak nelze v dané subkultuře přeceňovat. Navíc výtka obviněného k finanční kapacitě odběratele CH. se vztahuje nikoli k rozhodnému skutkovému zjištění, které nespočívá v množstevním rozsahu drogových dodávek.

31. Při závěrech vztahujících se k vysvětlení plateb na účet matky obviněného může dovolací soud plně odkázat na argumentaci obou soudů v dosavadním řízení. To, že soudy neuvěřily argumentaci obviněného, že se jednalo o platby za tabák nebo dary a pomoc rodině, se na podkladě výpovědí jednotlivých svědků jeví naprosto logickým. Prvostupňový soud se k tomuto vyjadřuje v druhé polovině strany 14 svého rozsudku, odvolací soud se námitkám dovolatele věnoval v bodech 32–34 odůvodnění svého usnesení. Obviněný také nijak (natož logicky) nevysvětluje, proč by právě jeho matka měla sloužit jako quasi-bankovní dům, přes který by mnozí jeho spoluvězni financovali svou touhu obdarovávat své bližní, popř. snad dokonce ji samotnou.

32. Pod třetí alternativu předmětného dovolacího důvodu nelze podřazovat námitku, kterou obviněný nižším soudům vyčítá neprovedení dalších důkazů – kamerových záznamů z věznice. V obecné rovině by sice tyto důkazy potenciál objasnit rozhodná skutková zjištění patrně mít mohly a mohly by snad být i důkazy podstatnými, v projednávané věci však tyto jejich možné kvality již dány nejsou, popř. odpadly, protože jde o důkazy už zcela nedostupné, a tudíž ryze hypotetické. Jestliže totiž určitý důkaz nelze vůbec obstarat, pak jeho informační přínos je nulový, neboť se nemůže vztahovat k žádným, a tím méně k rozhodným, skutkovým zjištěním. Současně je logické, že nenese-li žádnou informaci, nemůže být ani důkazem podstatným. Navíc i v případě dostupnosti poptávaných kamerových záznamů jsou tyto klíčové vlastnosti (podstatný vztah k rozhodným skutkovým zjištěním) do jisté míry pochybné, protože jednak obecně platí, že osoby účastnící se protiprávního jednání se snaží toto činit skrytě, a jednak právě o takovém chování referoval odběratel CH., který zmínil, že drogové transakce se odehrávaly v zákrytu kamer (viz č. l. 109 p.v.). I kdyby tedy kamerové záznamy byly dostupné, je málo pravděpodobné, že by z nich byly patrné drogové předávky. Konečně pak to, že určitý jev není podchycen video či audionahrávkou, nelze automaticky interpretovat tak, že daný jev se nestal. I kdyby tedy kamery nezachytily žádné protiprávní počínání, nevylučovalo by to bez dalšího, že k němu došlo.

33. Je pravdou, že obhájce obviněného navrhoval v druhém hlavním líčení ve věci dne 23. 1. 2025 provedení důkazu kamerovými záznamy (č. l. 672 p.v.). Prvostupňový soud je 27. 1. 2025 vyžádal a o den později obdržel od Vazební věznice České Budějovice odpověď, že je již není možné zajistit. Tuto písemnost prvostupňový soud zaslal obhájci obviněného, který si ji dne 3. 2. 2025 vyzvedl prostřednictvím datové schránky (č. l. 675). Soud prvního stupně tuto informaci mohl vtělit do odůvodnění svého rozsudku, nicméně pokud se tak nestalo, nejde o jakoukoli vadu, neboť technickou nemožnost opatření určitého důkazu lze sotva nějak sofistikovaně či obšírněji vysvětlovat, a obviněný byl vyrozuměn o nemožnosti provedení takového navrhovaného důkazu autonomním dokumentem, takže o limitech dokazování byl dostatečně informován a materiálně jeho práva nebyla nijak zasažena. Kromě toho fakticky okresní soud jeho důkaznímu návrhu popřál sluchu, pokusil se požadovaný důkaz opatřit a z tohoto hlediska ani nepřipadalo v úvahu, aby takový důkazní návrh zamítal.

34. Z chronologického hlediska možno doplnit, že již dne 16. 8. 2024 žádal obhájce obviněného G. (který byl spoluobviněným dovolatele ve věci vedené u prvostupňového soudu) zajištění kamerových záznamů. V návaznosti na to mu policejní orgán poskytl vyjádření, že Vazební věznice České Budějovice na základě vnitřního nařízení věznice uchovává kamerové záznamy pouze po dobu 30 dnů a tedy není možno návrhu na doplnění vyšetřování vyhovět (č. l. 548) Z výše uvedeného tak vyplývá, že kamerové záznamy byly nedosažitelným důkazem, který tím pádem ani nemohl významně objasnit skutkový stav. Navíc v době, kdy orgány činné v trestním řízení zajišťovaly jednotlivé důkazy, nemusely být kamerové záznamy už dostupné (jelikož se uchovávaly pouze po dobu 30 dnů), což by vysvětlovalo, že jimi nebyly ani zajištěny. Námitce obviněného stran libovůle a neobjektivity orgánů činných v trestním řízení nelze proto přisvědčit. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

35. Dovolací důvod podle tohoto ustanovení obviněný zjevně uplatnil v druhé alternativě, tedy že odvolací soud v rámci svého přezkumu neodstranil vadu vytýkanou již v řádném opravném prostředku. Takto formulovaný důvod dovolání lze ovšem úspěšně uplatnit jen tehdy, byla-li zjištěna vada zakládající některý z důvodů dovolání, jež by zatěžovala řízení před soudem prvního a druhého stupně. To se však v projednávané věci nestalo, neboť námitky obviněného byly dovolacím soudem shledány jako nedůvodné. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu dovolatelem souběžně uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. IV./3. K dalším dovolacím námitkám 36. Dovolatel odmítá svou vinu, nicméně pokud by Nejvyšší soud jeho dovolací argumentaci nepřisvědčil, subsidiárně uplatňuje ústavněprávní námitku vztahující se k nepřiměřenému trestu, který mu byl uložen. Obviněný má za to, že trest je zjevně nespravedlivý a neodpovídá přiměřenosti a zásadám trestních sankcí podle trestního řádu.

37. Prvně se jeví vhodné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě pouze poměrně úzkého okruhu vad rozhodnutí odvolacího – potažmo i prvostupňového – soudu. Dovolací námitka obviněného směřující vůči výměře uloženého trestu odnětí svobody, kdy však obviněný nenamítá, že by mu byl uložen druh trestu, který zákon v dané věci nepřipouští, nebo mu byl uložen mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na takový čin, tak neodpovídá ani dovolacímu důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Obviněný se tímto i v této části svého dovolání ocitá vně zákonných dovolacích důvodů.

38. Je pravdou, že povinností Nejvyššího soudu je zkoumat i to, zda bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv obviněného a byl by tak dán důvod pro zrušení obviněným napadených rozhodnutí. Dovolatel k tomuto ale nepřináší žádnou bližší argumentaci než tvrzení, že několik let před tímto odsouzením vedl řádný život a již se znovu začlenil do společnosti. Opomíjí však druhou stránku věci, a to charakter jeho trestné činnosti. Lze si jen těžko představit okázalejší způsob pohrdání pravidly než speciálně recidivní drogovou distribuci v prostředí, které představuje přísně regulovaný a kontrolovaný vězeňský režim, jehož cílem je mimo jiné právě eliminace svodů či lákadel destruujících v běžném životě sociální začlenění jednotlivce a společenský řád. Právě tento aspekt více než trefně vystihl prvostupňový soud, na jehož argumentaci na str. 16–17 jeho rozsudku lze plně odkázat. K otázce přiměřenosti trestu (z podnětu odvolání státní zástupkyně) se vyjadřoval i soud druhého stupně v bodě 40 odůvodnění svého usnesení, jehož hodnocení Nejvyšší soud může také jen přitakat.

39. Trest odnětí svobody ukládaný navíc jako trest úhrnný v pouhé první čtvrtině zákonných mezí proto nelze označit za trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý ani nepřiměřený nebo zasahující do ústavně zaručených práv obviněného, tak aby to ospravedlňovalo prolomení vázanosti Nejvyššího soudu dovolacími důvody. K tomu může dojít jen pro nedodržení základních požadavků spravedlivého procesu (srov. článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a články 36 a 38 Listiny základních práv a svobod), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Nic takového se však v řešené věci nestalo.

40. Pod žádný dovolací důvod nespadá ani zdánlivě hmotněprávní námitka stran aplikace příznivějšího zákona. Zdánlivě proto, že sice evokuje výhradu mylné právní kvalifikace skutku, ve skutečnosti je však vznášena v aranžmá nesouhlasu s výší uloženého trestu a fakticky nesprávné právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, nesporuje. Obviněný na základě čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod požadoval po soudech aplikaci pozdějšího příznivějšího zákona, jelikož s účinností od 1. 1. 2026 došlo ke snížení horní hranice trestní sazby za nakládání s konopím podle § 283a odst. 3 tr. zákoníku na 3 roky. I přes to, že byl odsouzen také za nakládání s pervitinem, má podle dovolatele trest, který mu byl uložen ve výměře 3,5 roku, představovat rozpor s aktuální právní úpravou, protože v mnohem větší míře nakládal s konopím a pervitin představoval pouze marginální množství.

41. S ohledem na skutečnost, že soudy ve věci rozhodovaly ještě před účinností novely, je námitka dovolatele zcela lichá. Soudy nemohou aplikovat zákon, který je sice již platný, ale ještě nenabyl účinnosti. Jednalo by se o nepřípustné předčasné působení právní normy, což vyplývá nejen z ustálené judikatury, ale samotného jazykového výkladu § 2 odst. 1 tr. zákoníku i komentářové literatury.

42. Dále je vhodné k námitkám obviněného poznamenat, že při určování výše trestu je rozhodující, jaký trestný čin či trestné činy obviněný spáchal, a naopak je bezpředmětné, zda některý z nich spáchal v množstevně větší míře a jiný v menším rozsahu (podmínkou samozřejmě zůstává, aby byl čin spáchán v takovém minimálním množství, aby se skutečně o trestný čin jednalo). Obviněný jednoduše nakládal s pervitinem i s konopím v rozsahu trestném, procež se není možné omezit pouze na drogu, kterou distribuoval ve vyšší gramáži. Je také zřejmé, že nelze vzájemně porovnávat množství konopí a pervitinu, protože každá z těchto drog má jiné vlastnosti, je rozdílně návyková apod.

43. I pokud by jednání dovolatele bylo posuzováno až podle zákona účinného od 1. 1. 2026, ani pak by pro něj nepředstavoval příznivější variantu. Jak správně poznamenal i státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání obviněného, dovolatel by byl podle aktuálně účinného znění zákona uznám vinným spácháním zločinu neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (skutek vztahující se k pervitinu) a přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s konopím podle § 283a odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (skutek vztahující se ke konopí) v jednočinném souběhu. V takovém případě by se užilo pravidlo podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku stanovující, že trest se uloží podle toho ustanovení, které se vztahuje na nejpřísnější trestný čin. Dovolateli by tak byl ukládán trest podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, podle kterého je trestní sazba stanovena v rozmezí dvou až deseti let. Námitce obviněného stran nesprávné aplikace trestní normy tak nelze přisoudit opodstatněnost.

V. Způsob rozhodnutí

44. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že tento vznesl námitky, které se s dovolacími důvody míjejí. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je zveden v § 265b tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.). V Brně dne 17. 6. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce