11 Tdo 493/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 11 Tdo 493/2026 Datum rozhodnutí: 24.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Hodnocení důkazů, Obžaloba Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 177 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D 11 Tdo 493/2026-442 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2026 o dovolání obviněné A. A., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 12. 2025, č. j. 50 To 312/2025-331, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 32 T 71/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné A. A. odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 9. 2025, č. j. 32 T 71/2025-302, uznal obviněnou A. A. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) vinnou ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za což ji odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných R. K. a M. K., stran nichž žádná z oprávněných osob nepodala odvolání.

2. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 12. 2025, č. j. 50 To 312/2025-331, rozhodl o odvolání obviněné tak, že ve vztahu k její osobě zrušil rozsudek soudu prvního stupně a znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a pomocí k přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 24 odst. 1 písm. c), § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve formě účastenství, za což ji odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Ve vztahu k ostatním obviněným zůstal napadený rozsudek beze změny.

3. Přisouzených přečinů se obviněná podle rozsudku odvolacího soudu dopustila zkráceně řečeno tím, že dne 25. 6. 2024 v 08:36 hodin při telefonátu s odsouzeným R. K., který byl tehdy ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici XY, domluvila zajištění doručení fentanylových náplastí k rukám jmenovaného; v návaznosti na tuto domluvu zajistila, že odsouzená M. K. čtyři části transparentních náplastí s nápisem Fentanyl 50 ?g/h obsahujících fentanyl, přilepila na poštovní obálku pomocí červené lepenky s vědomím, že fentanylové náplasti budou odesílány do Věznice XY k rukám odsouzeného R. K.; následně neznámá osoba dne 25. 6. 2024 odeslala prostřednictvím České pošty zásilku označenou adresátem „zlatíčko, R. K., XY, p.s.- 335-5-2, XY", která byla 26. 6. 2024 vězeňskou službou jako závadová zajištěna.

4. Pro úplnost stojí za zmínku, že zásah odvolacího soudu spočíval v upřesnění popisu skutku, kdy jeho pasáž, že dopis s fentanylovými náplastmi odeslala obviněná, nahradil uvedením, že dopis odeslala neznámá osoba, kterýžto skutkový závěr učinil již soud prvního stupně, ale nepromítl jej do popisu skutku. Ruku v ruce s touto změnou odvolací soud subsumoval takové jednání pod jinou alternativu právní věty, kdy nesprávnou právní kvalifikaci opatření drogy pro jiného nahradil správnou variantou jejího zprostředkování pro jiného.

II. Dovolání, vyjádření k němu a replika

5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

6. Konkrétně namítala nenaplnění § 177 písm. e) tr. ř., který vyžaduje, aby obžaloba obsahovala seznam důkazů, jejichž provedení se v hlavním líčení navrhuje, avšak takový seznam v obžalobě chyběl. Soud prvního stupně se touto námitkou nezabýval a stal se pomocníkem obžaloby. Se závěrem odvolacího soudu k této námitce dovolatelka nesouhlasí, neboť pro odůvodnění nezákonného stavu zaměnil pojmy vztahující se ke dvěma diametrálně odlišným subjektům řízení – pojem práva na seznámení s výsledky vyšetřování na straně jedné a povinnosti obžaloby na straně druhé. Odvolací soud tak užitím ustanovení § 166 tr. ř. napravoval povinnosti obžaloby.

7. Dovolatelka dále namítala, že byla uznána vinnou, že opatřila jinému návykovou látku, čímž úmyslně umožnila jinému, aby mařil rozhodnutí soudu. V rozporu s tím je výpověď spoluobviněných. Zásadní je telefonický rozhovor mezi obviněným K. a dovolatelkou, v němž není přislíbeno zajištění fentanylových náplastí a odvolací soud potvrzuje, že rozhovor je veden v náznacích. Soud tak dovozuje závěry o vině obviněné, aniž by pro to měl důkazy. Na písemnosti i na samotných náplastech absentuje její daktyloskopický otisk, stejně jako biologická stopa. Rukopis na písemnosti je jiné osoby, když fakticky se k jednání doznává obviněná K.

8. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 12. 2025, sp. zn. 50 To 312/2025, jakož i rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 9. 2025, sp. zn. 32 T 71/2025, zrušil, a věc vrátil „těmto soudům“ k novému řízení a rozhodnutí.

9. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Upozornil, že obsahově nelze podřadit námitky obviněné pod uplatněné ani žádné jiné zákonné dovolací důvody. Dovolání totiž vytýká pouze procesní vady vymykající se dosahu § 265b tr. ř. a dále je založeno pouze na polemice se skutkovými zjištěními soudů v intenzitě neodpovídající kategorii tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů.

10. Třebaže je nutno souhlasit s obviněnou, že podaná obžaloba státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město skutečně v návrhové části neobsahuje zákonem požadovaný seznam důkazů, jejichž provedení státní zástupce navrhuje, není ani z dovolacích námitek zřejmé, jaký dopad tato skutečnost měla mít na zachování práva obviněné na spravedlivý proces. A to tím spíše, že v odůvodnění podané obžaloby jsou podstatné důkazy rekapitulovány. Jednalo se tedy o vadu ryze formální, která neměla vůbec žádný materiální dopad do práv obviněné, ostatně soud prvého stupně není takovými důkazními návrhy v obžalobě nijak vázán.

11. Rovněž poněkud nepatřičně působí námitka obviněné, jíž zpochybňuje naplnění znaku "opatření jinému" ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněná tím totiž zpochybňuje právní posouzení užité v již zrušeném rozsudku soudu prvého stupně. Přehlíží přitom, že právě na základě obdobně formulovaných odvolacích námitek již v tomto směru zjednal nápravu odvolací krajský soud, který na podkladě jinak správných skutkových zjištění soudu prvého stupně přiléhavěji jednání obviněné právně posoudil jako "zprostředkování" drogy fentanyl.

12. Oproti názoru obviněné má státní zástupce za to, že soudy v předkládané věci dospěly ve výsledku ke správným skutkovým zjištěním, která mají náležité obsahové ukotvení v provedených důkazech, zejména na obsahu vzájemné telefonní komunikace obviněné se spoluobviněným K. ve spojení s obsahem výpovědi spoluobviněné K. a vlastní zajištěnou obálkou. Okolnost, že na zajištěné obálce skutečně nebyly zjištěny žádné stopy náležející obviněné, nemá ve vztahu k dovolatelce nijak vyviňující potenciál, neboť na podkladě závěrů odvolacího krajského soudu jí ani nebylo kladeno za vinu, že by právě ona měla později zajištěnou zásilku vlastnoručně připravovat. Dovolání se v tomto ohledu obsahově míjí s jednáním, jež bylo obviněné přisouzeno.

13. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

14. Obviněná využila svého práva na repliku k vyjádření státního zástupce. V té de facto zopakovala své dovolací argumenty k absenci seznamu navrhovaných důkazů v podané obžalobě. Nadto dovolatelka namítala, že odvolací soud, aniž by k tomu provedl jediný důkaz, zkonstatoval, že nebylo prokázáno, že by neoprávněně jinému opatřila omamnou látku, naopak bylo podle odvolacího soudu prokázáno, že omamnou látku jinému zprostředkovala. V závěru své repliky pak obviněná setrvala na petitu svého dovolání.

III. Přípustnost dovolání

15. Dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

16. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady jsou opakováním námitek vznášených již v odvolacím řízení, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně. Druhostupňový soud na ně dostatečně reagoval, vypořádal se s nimi a obviněné poskytl náležité vysvětlení, proč jim nedal za pravdu. Na jeho argumentaci lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či usnesení ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se – jde-li vůbec o námitky podřaditelné pod některý z dovolacích důvodů – zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné.

17. Obviněná založila své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněnou označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže - rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], - rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

18. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

19. Obviněná tento dovolací důvod uplatnila v jeho prvé alternativě. Konkrétně tak činila zejména při svých úvahách o neprokázání její viny, neboť ta je vyvracena výpovědí spoluobviněných, absencí daktyloskopických otisků i biologických stop na předmětném dopise, který je psán rukopisem jiné osoby a prokazována není ani telefonickým rozhovorem mezi obviněným K. a dovolatelkou.

20. Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě další instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů, ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).

21. Námitky dovolatelky nelze podřadit pod první variantu uvedeného dovolacího důvodu. V obecné rovině platí, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění i) postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nebo ii) nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo iii) jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).

22. Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku v podstatě obecně polemizuje s hodnotícími úvahami soudy nižších stupňů. Její výhrady fakticky představují pouhou subjektivní nespokojenost nad tím, že soudy opatřené důkazy vyhodnotily jinak, než by si ona představovala či přála. Nutno předeslat, že jak odvolací soud, tak i soud prvního stupně, vyčerpávajícím způsobem hodnotily všechny provedené důkazy, kdy posuzovaly všechny jejich aspekty jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném souhrnu. Na tyto informace přitom nenahlížely pouze izolovaně či jednotlivě, ale komplexně vyhodnocovaly veškeré zjištěné okolnosti, které posuzovaly i v jejich vzájemné provázanosti. Právě, a především takový komplexní náhled jim pak umožnil složit mozaiku do sebe navzájem zapadajících informací, které by jinak při separátním náhledu na ně mohly umožňovat jinou výkladovou variantu. Takové oddělené optiky se nesprávně domáhá obviněná, která se upínáním na teoreticky možnou eventualitu určité jednotlivosti snaží vyvolat dojem zásadních nesrovnalostí v celku. Obviněná tak neoznačuje rozpor (natož zjevný) mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, ale pouze se domáhá jiného hodnocení důkazů.

23. Nutno zdůraznit, že odvolací soud se dostatečně a velmi podrobně vypořádal s námitkami obviněné, přičemž napravil dílčí skutkové pochybení soudu prvního stupně. Odvolací soud po právu přisvědčil prvostupňovému soudu, že to byla právě dovolatelka, kdo s obviněným K. domluvil doručení fentanylových náplastí do věznice k jeho rukám. Je pravda, že oba telefonující hovořili v náznacích, ale po zasazení tohoto telefonátu do kontextu dalších důkazů nevznikají pochybnosti o uskutečněné domluvě. Obviněná buduje své přesvědčení o neprůkaznosti záznamu hovorů na tom, že v nich explicitně nezaznívají jasné údaje o plánovaných a následně (ne)proběhlých dějích a o jejich původcích apod. Takto ovšem obvyklá mezilidská komunikace neprobíhá ani v běžném životě, tím méně pak v situacích, kdy hovořící záměrně nechtějí pojmenovávat věci pravými jmény. Nelze ji připodobňovat k formálně pojatým hovorům vedeným např. na bankovní či pojišťovací infolinky, kde se volající představí, uvede své generálie, sdělí, k jaké smlouvě chce hovořit, co chce sdělit atd. Živá konverzace je dynamicky se rozvíjejícím útvarem, v němž její aktéři reagují na vzájemné podněty, v provázanosti na dřívější sdělení se oboustranně doplňují a informační toky jsou obsahově zcela srozumitelné, aniž by bylo zapotřebí vše výslovně uvádět. To platí nejen pro osoby spolu hovořící, ale i pro nezainteresovaného posluchače, který dobře porozumí obsahu díky kontextuálnímu usazení celé komunikace, znalosti reálií (zde neúspěšná dodávka a její reklamace v pozdějších telefonátech) a kompletace časosnímku událostí. Tento aspekt dovolatelka zcela pomíjí a upíná se izolovaně vždy jen na určitý výraz (např. náznakový popis nějakého jevu, nepoužití slova drogy apod.), který odmítá chápat v provázanosti s dalšími zmínkami o něm i s navazujícími událostmi, ačkoli ty jej činí zcela jednoznačným.

24. Odvolací soud nepovažoval za prokázané, že by pisatelkou dopisu, který obsahoval fentanylové náplasti, byla právě dovolatelka. To však není pro závěr o její vině podstatné. Zcela bezpředmětné jsou ve světle tohoto dílčího skutkového závěru odvolacího soudu její výhrady týkající se jednak rukopisu na písemnosti, a jednak absence jejích daktyloskopických otisků, biologických stop na ní.

25. Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku zdůrazňovala, že byla uznána vinnou, že opatřila jinému návykovou látku, čímž úmyslně umožnila jinému, aby mařil rozhodnutí soudu. V rozporu s tím je podle ní výpověď spoluobviněných. Následně v replice rozšířila svou argumentaci tak, že aniž by odvolací soud provedl jakýkoliv důkaz, změnil závěry o naplnění znaku objektivní stránky skutkové podstaty z opatření na zprostředkování návykové látky. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že ve vztahu ke zprostředkování nevznikají pochybnosti ani rozpory ve vztahu k výpovědím spoluobviněných. K tomu, že připravila dopis, se pak doznala obviněná K. Skutečnost, že dovolatelka zprostředkovala zaslání fentanylových náplastí obviněnému K. do věznice je prokazována zejména obsahem telefonních hovorů mezi těmito osobami, o němž nevznikají žádné pochybnosti. Odvolací soud vycházel z prokázaných skutečností, a proto opatření nahradil zprostředkováním fentanylových náplastí, aniž by musel doplňovat dokazování. Námitka, že odvolací soud, aniž by provedl jakýkoliv důkaz, změnil závěry o naplnění znaku objektivní stránky skutkové podstaty z opatření na zprostředkování návykové látky, je námitkou novou rozšiřující dovolací důvody po uplynutí dovolací lhůty, a proto se jí Nejvyšší soud nemohl zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. 4 Tdo 555/2024, publikované pod č. 40/2024 Sb. rozh. tr.).

26. Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že soudy nižších stupňů posuzovaly provedené důkazy důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodily shora uvedené skutkové závěry. Při respektování principu presumpce neviny a ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. tedy zjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí. Nejvyšší soud tak s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry soudů nižších stupňů neměly oporu v provedených důkazech. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Pouhá odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění předložená obviněnou v rámci jejího mimořádného opravného prostředku nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a potvrzených soudem odvolacím (tento pouze za odesílatele dopisu označil neznámou osobu a upravil také čas spáchání projednávané trestné činnosti), a to při plném respektování práva obviněné na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

27. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

28. Obviněná v úvodu svého dovolání sice formálně uplatnila dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř, ovšem neučinila žádnou konkrétní námitku hmotněprávního charakteru. K tomuto stavu Nejvyšší soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, není dovolací soud povinen je za něho jakkoli domýšlet (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i usnesení Ústavního soudu z 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07). IV./3. Další dovolací námitky 29. Dovolatelka namítá nenaplnění § 177 písm. e) tr. ř., který vyžaduje, aby obžaloba obsahovala mj. seznam navrhovaných důkazů. Uvedená výhrada není způsobilá naplnit žádný z nabízených dovolacích důvodů vyjmenovaných v § 265b tr. ř., jelikož žádný dovolací důvod v sobě nezahrnuje procesní pochybení v podobě neúplných náležitostí obžaloby. Taková námitka by tedy mohla prolomit vázanost Nejvyššího soudu dovolacími důvody jen tehdy, pokud by šlo o vadu zakládající nedodržení základních požadavků spravedlivého procesu (srov. článek 6 Úmluvy a články 36 a 38 Listiny), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). V projednávané trestní věci tomu tak však není.

30. Především je třeba poukázat na skutečnost, že tvrzené procesní pochybení nemělo žádný vliv na formulování skutkového stavu, ale ani na výrok o vině a trestu. Nemohlo tudíž ani zasáhnout do základních práv obviněné, přestože skutečně v podané obžalobě nebyl uveden seznam navrhovaných důkazů, čímž předmětná obžaloba nesplňovala náležitosti podle § 177 odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně ovšem nelze pominout, že dovolatelce bylo umožněno seznámit se se spisovým materiálem před podáním obžaloby (viz č. l. 169 spisu), přičemž státní zástupce v odůvodnění podané obžaloby shrnul, na podkladě jakých důkazů je obžaloba podávána (viz č. l. 173 a násl. spisu). Důkazní situace vyplývající z přípravného řízení, jakož i rozsah a obsah důkazů v přípravném řízení shromážděných tedy byly obviněné známy (v podrobnostech srov. bod 7 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Jinak vyjádřeno, tím, že v podané obžalobě nebyl výslovně uveden seznam důkazů, jejichž provedení státní zástupce v hlavním líčení navrhuje, fakticky nedošlo ke zhoršení postavení obviněné a nedošlo ani k ovlivnění podoby odsuzujícího rozsudku. Nad rámec tohoto závěru je také potřebné zdůraznit, což rovněž odvolací soud správně vyzdvihl, že těžiště dokazování je v řízení před soudem, na jehož uvážení je, jaké důkazy v hlavním líčení provede.

31. Optika obviněné je založena na přepjatém formalismu, který nepřipouští logické uvažovaní a povyšuje formu nad obsah. Seznam důkazů tak spatřuje pouze v jakémsi samostatném katalogu odděleném od dalších pasáží obžaloby a odmítá, že by mohl být vtělen do souvislého textu odůvodnění, v němž jsou důkazy identifikovány a doplněny komentářem, co z nich má podle státního zástupce vyplývat. Z významu a smyslu obžaloby i z jejího zakotvení v trestním procesu je ovšem jasné, že označení důkazů, popis jejich obsahu a argumentace státního zástupce k nim v ní obsažená není jeho samoúčelným počinem, ale že tím státní zástupce zřetelně a nezpochybnitelně ztotožňuje důkazy, jejichž provedení se domáhá. Nelze totiž nalézt žádný (natož pak rozumný) důvod, proč by tam jinak státní zástupce jím zmiňované důkazy rozebíral. Materiálně tedy soubor důkazů požadovaných státním zástupcem k provedení v hlavním líčení byl z obžaloby dostatečně patrný.

32. Ve formě obviněnou poptávaného odděleného katalogu absentující seznam tedy nepůsobil žádnou dezorientaci v rozsahu dokazování před soudem, a to evidentně u žádného ze subjektů trestního řízení. Netápal v něm ani soud, ani státní zástupce, ani žádný jiný obhájce a evidentně ani obviněná a její obhájce. Té byla obžaloba spolu s termínem hlavního líčení doručena 8. 8. 2025, jejímu obhájci 11. 8. 2025 (č. l. 190), který následně dne 13. 8. 2025 požádal o odročení hlavního líčení (č. l. 192) a po změně termínu hlavního líčení na pozdější dobu nahlédl dne 12. 9. 2025 do spisu (č. l. 201). Prvé hlavní líčení se konalo 18. 9. 2025. Po celou dobu více než jednoho měsíce nevzešla ze strany obviněné ani jejího obhájce sebemenší indicie (natož jasná výhrada), že by trpěli nejistotou v předmětu dokazování v hlavním líčení. Taková situace nenastala ani poté, co státní zástupce obžalobu přednesl, překvapivé pro ně nebylo ani to, co se následně v hlavním líčení odehrávalo (výslechy obviněných, předložení listinných důkazů a audionahrávek) a ani při odročení hlavního líčení nespatřovali potřebu domáhat se seznamu důkazů. Nejvyšší soud se seznámil s audiozáznamem z hlavního líčení a ověřil, že prvá zmínka o absenci seznamu důkazů zazněla až v prvním hlavním líčení po zahájení dokazování soudem prvního stupně. Nutno zdůraznit, že šlo spíše o postesknutí obhajoby – cit.: „… státní zástupce mohl uvést, jaké důkazy navrhuje, tady to není. Tady to absentuje…“ (viz stopáž 00:43:05) – než o jasně vymezenou námitku vady řízení. Tu by přitom při velmi formalizovaném náhledu, jaký zastává obhajoba, bylo namístě očekávat, protože se stejnou přísností na formální kroky, jakou obhajoba vyžaduje u státního zástupce, by měla v zájmu korektnosti a vyváženosti přistupovat sama k sobě. Každopádně z popsaného časového rámce je zřejmé, že formální nedostatek obžaloby neměl žádný dopad do materiálních práv obviněné a tato její (prvostupňová, odvolací i dovolací) námitka je pouze účelová. Nutno připomenout, že procesní strany nejsou pouhými pasivními pozorovateli řízení, ale mohou do něho aktivně zasahovat, což zejména právním profesionálům, jakými obhájci nepochybně jsou, nezůstává utajeno. Pokud by tedy obhajoba obviněné skutečně „bloudila v mlze“ důkazního rozsahu, měla nespočet příležitostí ji rozptýlit a požadovat z jejího pohledu chybějící údaje.

33. V návaznosti na uvedené nelze obviněné přisvědčit ani v tom, že prvostupňový soud by se pasoval do role pomocníka obžaloby, když se obešel bez onoho samostatného katalogu důkazů. Soud prvního stupně „toliko“ aplikoval zásady logiky i pravidlo posuzování podání podle jeho obsahu, a po právu podanou obžalobu přijal, protože její formální (a prvostupňovým soudem neshledávaný a obviněnou až následně namítaný) nedostatek rozhodně nenaplňoval parametr závažné procesní vady nenapravitelné v řízení před soudem, který by mohl vést k vrácení věci státnímu zástupci [§ 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. ve spojení s § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř.]. Postup prvostupňového soudu tedy obžalobu nikterak nepodporoval, ale vedl dokazování těmi důkazy, o které se obžaloba opírala a které obsahově i argumentačně rozebírala.

34. Případná není ani výtka adresovaná odvolacímu soudu, jemuž obviněná vyčítá, že zaměnil pojmy vztahující se k různým procesním stranám. Zachování obhajovacích práv a spravedlivého procesu není založeno na formalizovaném členění na úkony, které přísluší té či oné procesní straně, ale jeho jádrem je informační tok, který obviněnému zajistí, že ví, proti čemu se má hájit. Z materiálního hlediska je lhostejné, zda se tyto informace k obviněnému dostanou v té či oné podobě. V řešené věci byla obviněná seznámena s výsledky vyšetřování, byl jí prezentován soubor opatřených důkazů a již z tohoto zdroje věděla, jaké důkazy proti ní stojí. Její vědomost evidentně nebyla nikterak povrchní, protože již při prostudování spisu důkazy sporovala a domáhala se zastavení svého trestního stíhání (viz č. l. 169). Tato její vědomost pak byla posílena také tím, že jí byla řádně doručena obžaloba, v níž tytéž důkazy, s nimiž se již seznámila v přípravném řízení, státní zástupce rozebíral a budoval na nich skutková tvrzení, pro která ji stavěl před soud. Katalog důkazů tak nemohl z materiálního hlediska zhola nic změnit a jakkoli přispět k její informovanosti o tom, na co se má v řízení před soudem připravit a proti čemu se má hájit.

V. Způsob rozhodnutí

35. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že ta vznesla námitky, které se s dovolacími důvody míjejí. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

36. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.). V Brně dne 24. 6. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce