11 Tdo 515/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Spisová značka: 11 Tdo 515/2026 Datum rozhodnutí: 24.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Pomluva Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., § 184 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: C 11 Tdo 515/2026-374 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2026 dovolání obviněného P. N., podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2025, č. j. 8 To 338/2025-327, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 189/2024, a rozhodl t a k t o:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2025, sp. zn. 12 T 189/2024, byl obviněný P. N. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle § 67 odst. 2 písm. b) a odst. 3 tr. zákoníku za užití § 68 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 80 denních sazeb po 230 Kč, tedy v celkové výši 18.400 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo zároveň obviněnému povoleno zaplacení peněžitého trestu v měsíčních splátkách do pěti měsíců od právní moci rozsudku s tím, že výhoda splátek odpadá, jestliže dílčí splátky nebudou nezaplaceny včas. Současně bylo rozhodnuto tak, že poškozený R. Š. (dále též jen „poškozený“) byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Výše citovaný rozsudek Městského soudu v Brně byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného podaným proti výroku o vině, výroku o trestu a výroku o náhradě škody. O tomto řádném opravném prostředku následně rozhodl Krajský soud v Brně, který svým usnesením ze dne 4. 12. 2025, sp. zn. 8 To 338/2025, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

3. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obviněný P. N. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že: v přesně nezjištěné době od dubna 2023 do prosince roku 2023 na sociálních sítích, především pak na webové stránce www.facebook.com/XY, opakovaně bez jakýchkoliv podkladů, uváděl nepravdivé informace o poškozeném R. Š., mimo jiné, že je podvodník, lhář, který provozuje nelegální množírnu hadů, dopouští se kriminálního jednání v souvislosti s nelegálním obchodem s hady, opakovaně uváděl, že ho šikanuje a policie místo aby vyšetřovala jeho kriminální činnost, neoprávněně obviněného stíhá pro pomluvu, k tomu používal zkratkovitá vyjádření bez vysvětlení zobecňujících nepřesných formulací typu podvodník, lhář, mafián, údaje o tom, že “policii něco nezajímá a nevyžádala si záznam, namísto toho raději obvinila důchodce z pomlouvání pana ředitele“, také v tomto smyslu uváděl mimo jiné, že poškozený je podvodník, kterému v jeho podvodech pomáhají brněnské státní orgány, které ignorují dřívější oznámení obviněného. Zveřejňoval tedy i nepravdivá tvrzení o tom, že poškozený ovlivňuje brněnské státní orgány, policii a státní zastupitelství, a přitom ho spojoval se zaměstnavatelem XY, kdy upozorňoval na jeho postavení obchodního ředitele a své příspěvky žádal sdílet a rovněž je propagoval jako placenou reklamu a publikoval je i na facebookovém profilu ředitele XY, čímž se tyto informace dostaly do širokého okruhu osob, kdy obsah těchto výroků byl způsobilý snížit čest a vážnost poškozeného u spoluobčanů a intenzita těchto výroků se stále stupňovala, přičemž na základě podaného návrhu ze dne 23. 8. 2022 poškozeného R. Š. k Městskému soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 203/2022 na vydání předběžného opatření na ochranu osobnosti, došlo k vydání usnesení ze dne 13. 12. 2022, na základě kterého byl povinen se zdržet tvrzení, kterými by přímo či nepřímo označil poškozeného za kriminálníka, manipulátora, mafiána, lháře, provozovatele nelegální množírny a přesto se nezdržel těchto tvrzení a dále tak činil i přesto, že ze stejného důvodu bylo proti němu dne 24. 3. 2023 zahájeno trestní stíhání pro přečin pomluvy podle § 184 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil vůči témuž poškozenému a poté probíhalo v této věci hlavní líčení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 94/2023, a přestože byl dne 22. 5. 2023 vyrozuměn i o možnosti prostudovat předchozí spisový materiál před podáním obžaloby, na jehož základě probíhalo u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 94/2023 uvedené trestní řízení.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

4. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2025, sp. zn. 8 To 338/2025, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2025, sp. zn. 12 T 189/2024, napadl obviněný P. N. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, přičemž tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., neboť podle jeho mínění napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

5. Obviněný v úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ve vztahu k jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítl, že v předchozím řízení bylo nesprávně posouzeno naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu pomluvy podle § 184 odst. 1 a 2 tr. zákoníku. Některé jím užité výrazy, jako např. „darebák“, jsou totiž hodnotícím soudem, jehož obsahem je vyhraněny? negativní názor na osobu poškozeného, jak ostatně Nejvyšší soud vyjádřil ve svém rozhodnutí ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 7 Tdo 784/2024. Obviněný se přitom na veřejnost s danými tvrzeními obrátil poté, co vyčerpal všechny dostupné prostředky, jak se bránit šikanóznímu jednání poškozeného. Postupem času se příspěvky šířily v rámci skupin uvedených ve výroku napadaného rozhodnutí a obviněný není schopen rozlišit, zda je sdílel on nebo někdo jiný. Jako důkazní materiály přitom byly poskytnuty pouze snadno manipulovatelné snímky obrazovky vytržené z kontextu.

6. Pokud jde o tvrzení týkající se chovu hadů poškozeným v nebytové jednotce spoluvlastněné obviněným, tak tento chov dovolatel považoval za nelegální, neboť užívání prostoru k tomuto účelu nebylo řádně schváleno a existují pochybnosti o platnosti nájemní smlouvy, z níž je odvozen podnájem poškozeného. Tato nájemní smlouva nebyla předložena a podle svědeckých výpovědí byla sjednána v neprospěch spoluvlastníků, takže v případě její neplatnosti by byl neoprávněný i samotný chov zvířat. Obviněný přitom poukazoval na výrazný zápach způsobující mu zdravotní obtíže a na intenzivní aktivitu poškozeného na sociálních sítích, kde opakovaně nabízel hady k prodeji, včetně formulací svědčících o obchodní činnosti a možném prodeji do zahraničí, kdy se sám poškozený měl vyjádřit v tom smyslu, že mu obviněný bránil v podnikání. Z tohoto důvodu dovolatel nesouhlasí s tvrzením, že chov hadů poškozeným představoval nevýdělečný koníček, přičemž ohledně této skutečnosti vycházel z informací zjištěných při kontrole policií, která konstatovala silný zápach a označila provoz za množírnu. Obviněný dále vycházel z toho, co vyhledal v internetových skupinách zabývající se chovem hadů a na sdělení některých jejich členů, přičemž k danému poukazuje na výpověď svědkyně J. A.

7. Pokud pak ve svých výrocích kritizoval postup státního zastupitelství a policie, nelze pominout, že v rozhodném období osobně pečoval o svou vážně nemocnou maminku, která dne 14. 8. 2023 náhle zemřela, a to poté, co byla den před svým úmrtím vyšetřena zdravotnickým personálem a následně propuštěna do domácího léčení. Dlouhodobá péče o blízkou osobu a její náhlá a tragická smrt pro obviněného představovala mimořádně silný psychický nápor. Bezprostředně poté byl sám ošetřován pro zdravotní obtíže vyvolané akutní stresovou reakcí, touto událostí je dodnes traumatizován a trpěl po ní dlouhodobě psychickými obtížemi. V důsledku uvedených okolností nebyl v daném období schopen adekvátně reagovat na rozhodnutí a řízení iniciovaná z podnětu poškozeného, přičemž dospěl k závěru, že na bezvýchodnou situaci způsobenou postupy státní správy musí mít vliv poškozený.

8. Z výše uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2025, sp. zn. 8 To 338/2025, stejně jako jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2025, sp. zn. 12 T 189/2024, a následně přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se i přes řádně zaslané dovolání obviněného k jeho obsahu ke dni konání neveřejného zasedání nikterak věcně nevyjádřil.

III. Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

11. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že po formální stránce nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

13. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami Nejvyšší soud připomíná, že jím namítaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

14. Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., o který obviněný své podání rovněž opírá, je pak existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán některý ze zbylých důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý z ostatních dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř.

15. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

16. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného P. N. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování jeho obsahu a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného jsou věcně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byť obviněný své námitky formuloval velice plytce a obecně. Obviněný totiž větší částí své dovolací argumentace nebrojil vůči konkrétním závěrům o naplnění znaků objektivní či subjektivní stránky jemu přisouzeného přečinu, ale nad rámec prosté deklarace nenaplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu se spokojil s prostým popsáním vlastní verze událostí, které vedly k jeho jednání. Z vlastního obsahu dovolání je ovšem přesto alespoň rámcově zřejmé, že obviněný fakticky rozporuje naplnění objektivní i subjektivní stránky jemu přisouzeného přečinu z toho důvodu, že část jeho výroků představovaly pouze vyjádření tzv. hodnotícího úsudku, zatímco zbylé výroky učinil v přesvědčení o jejich pravdivosti s ohledem na jím zjištěné skutečnosti, charakter jednání poškozeného a situaci, v níž se sám ocitl. V opozici k těmto námitkám Nejvyšší soud po přezkoumání věci konstatuje, že městským soudem dostatečně zjištěný skutkový stav byl jako přečin pomluvy podle § 184 odst. 1 a 2 tr. zákoníku kvalifikován zcela správně a námitkám obviněného nelze přiznat jakékoli opodstatnění.

17. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zároveň shledal, že všechny v dovolání vznesené námitky obviněný uplatnil v identickém znění již v předchozích stadiích trestního řízení. Jde tak v podstatě o pouhé opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly oba soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura přitom pamatuje na takovýto případ např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, anebo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“.

18. Nad rámec právě uvedeného Nejvyšší soud toliko pro úplnost podotýká, že obviněný v podstatě totožnou obhajobu uplatnil již v dovolání, o němž bylo rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 7 Tdo 784/2024, kterým bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jeho dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 7 To 122/2024, v němž krajský soud podle § 256 tr. ř. zamítl obviněným podané odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2024, sp. zn. 12 T 94/2023. Poukazovaná věc se týkala jednání, během něhož obviněný v podstatě identickým způsobem zveřejňoval prakticky každodenně obdobné nepravdivé údaje o poškozeném související s chovem hadů, a to již v období od měsíce dubna roku 2021 do 24. 3. 2023. Za toto jednání pak byl obviněný městským soudem uznán vinným přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1 a 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 60 denních sazeb po 200 Kč, tedy v celkové výši 12.000 Kč.

19. S ohledem na argumentaci vznesenou obviněným v rámci jím podaného mimořádného opravného prostředku Nejvyšší soud konstatuje, že přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Podle § 184 odst. 2 tr. zákoníku se posoudí čin, který pachatel spáchá tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Uvedený trestný čin tedy po objektivní stránce spočívá především ve sdělení „nepravdivého údaje“ o jiné osobě. Údajem je třeba rozumět takový projev, který je svou povahou způsobilý k tomu, aby mohl být posouzen, zda je v souladu, anebo v rozporu se skutečností. Za údaj v tomto smyslu naopak nelze pokládat hodnotící soudy, které vyjadřují názor toho, kdo je pronáší.

20. Další nezbytnou podmínkou spáchání přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku je způsobilost nepravdivého údaje „značnou měrou“ ohrozit vážnost poškozeného u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. V případě pomluvy se přitom jedná o trestný čin ohrožovací, neboť k jeho dokonání postačí vznik reálného nebezpečí pro právem chráněný zájem. Nezáleží tedy na tom, zda osoba, jejíž vážnost mohla být sdělením nepravdivého údaje ohrožena, si toho byla nebo mohla být vědoma. Pomluva se může týkat i osoby, která si ohrožení své vážnosti neuvědomuje, např. dítěte či osoby se sníženými duševními schopnostmi. Nezáleží ani na tom, zda se postižená osoba o pomluvě dověděla, pokud je tato pomluva způsobilá značnou měrou ohrozit její vážnost (čest či dobrou pověst).

21. V projednávané věci bylo prokázáno, že obviněný jednáním popsaným ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně úmyslně porušil zájem společnosti na ochraně cti, vážnosti a dobré pověsti a jiných osobnostních statků poškozeného tím, že opakovaně a dlouhodobě psal, zveřejňoval a propagoval (a to i prostřednictvím placené reklamy) příspěvky, v nichž popisoval poškozeného jako osobu provozující nelegální chov hadů v podobě tzv. množírny a dopouštějící se kriminální činnosti nelegálním obchodováním s jím chovanými zvířaty. Dále obviněný upozorňoval na postavení poškozeného jako obchodního ředitele XY a uváděl, že tento ovlivňuje „brněnské státní orgány“, policii a státní zastupitelství, které tak neřeší jeho jednání, ale místo toho se zaměřily na osobu obviněného. Ze skutkových zjištění městského soudu tedy vyplynulo, že obviněný v projednávané věci dlouhodobě a pravidelně zveřejňoval prostřednictvím sociální sítě Facebook, tedy veřejně přístupnou počítačovou sítí, příspěvky obsahující nepravdivé informace o poškozeném, které zřetelně přesáhly míru běžných lží, jež o sobě lidé šíří v běžném životě. Aplikují-li se shora uvedené zásady na projednávaný případ, je zřejmé, že obviněný se tím dopustil jednání, které naplňuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, a to včetně dostatečné míry společenské škodlivosti nutné k tomu, aby se mohlo jednat o jednání postižitelné v rovině trestního práva. Na základě zjištěných skutkových okolností totiž lze učinit spolehlivý závěr, že obviněný byl srozuměn s tím, že o poškozeném šíří nepravdivé údaje. Naplnění požadavku „značné míry“ ohrožení vážnosti poškozeného šířením nepravdivých údajů pak obviněný ve svém dovolání nikterak nerozporuje, pročež Nejvyšší soud k danému poukazuje na závěry soudů nižších stupňů a ve shodě s nimi konstatuje, že byly způsobilé snížit čest a vážnost poškozeného u spoluobčanů a poškodit jej v zaměstnání.

22. K vlastním námitkám obviněného Nejvyšší soud předně shledal, že výrok o vině obviněného je založen na zjištění stran toho, že o poškozeném uváděl, že se dopouštěl kriminálního jednání ve spojení s chovem hadů a jejich prodejem. Naopak pro naplnění objektivní stránky jemu přisouzeného trestného činu není rozhodné, že obviněný dále o poškozeném uváděl, že je „darebák“, pročež toto jednání nebylo ani zahrnuto do popisu skutku obsaženého v tzv. skutkové větě výroku o vině. Pokud pak obviněný paušálně označuje ve svém dovolání i jiná svá sdělení vyřčená na adresu poškozeného za hodnotící úsudek s odkazem na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. 7 Tdo 784/2024, zjevně tak svou námitku zaměřuje na své výroky stran toho, že obviněný je „lhář, podvodník a mafián“. Ani tyto výroky ovšem nelze označit ve shodě se závěry soudů nižších stupňů za rozhodné. Naopak je namístě zdůraznit jejich význam pro vykreslení okolností jeho jednání, a to zejména za situace, kdy se obviněný oproti výrokům, jež veřejně šířil od dubna 2021 do 24. 3. 2023, v nyní posuzované věci neomezil pouze na zcela obecná vyjádření spojená s chovatelskou aktivitou poškozeného. Jím šířené nepravdy totiž doplnil o ničím nepodložené tvrzení stran toho, že poškozený je osobou, která ovlivňuje veřejné orgány. Fakticky tedy konkretizoval svá tvrzení o „mafiánských“ praktikách poškozeného v tom smyslu, že disponuje napojením na státní orgány a vlivem, kterého zneužívá za účelem zamezení prošetření své protiprávní činnosti a k šikanování osoby obviněného. Za této situace je tedy namístě označit tvrzení dovolatele o tom, že nesdělil nepravdivé údaje, ale pouze vlastní hodnotící úsudek, pokud svými výroky charakterizoval osobu poškozeného a zejména jej označil za „darebáka“, za bezvýznamné ve vztahu k právní kvalifikaci jeho jednání.

23. Za neopodstatněnou je namístě označit též námitku, v níž obviněný fakticky rozporuje naplnění subjektivní stránky přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku, tedy to, že by úmyslně šířil o poškozeném nepravdivé údaje zveřejňováním výroků stran toho, že se poškozený dopouští nelegálního chovu hadů, provozuje množírnu a nelegálně obchoduje s hady. Poukazuje-li přitom obviněný na okolnosti tohoto chovu, skutečnosti jím zjištěné samostudiem blíže nekonkretizovaných „internetových skupin“ a obsahu obviněným rovněž nespecifikovaných inzerátů zveřejňovaných poškozeným nemohou opodstatnit snahu obviněného zpochybnit závěr o tom, že vědomě ve vztahu k chovatelské činnosti poškozeného zveřejňoval nepravdivé údaje. K danému je nutno konstatovat, že ačkoli si dovolatel mohl na chovatelskou činnost poškozeného učinit jakýkoli subjektivní názor a vnitřně si odůvodnit své přesvědčení o její nelegálnosti, pak toto jeho přesvědčení nemohlo obstát již ve světle výsledků jím iniciovaných kontrol ze strany Státní veterinární správy a Živnostenského úřadu, které byly realizovány před obdobím, v němž došlo k projednávanému skutku. V kontextu výsledků těchto kontrol pak postrádá relevanci také poukaz obviněného na jeho přesvědčení o tom, že poškozený choval hady v příslušných nebytových prostorách na základě podnájemní smlouvy, jež je odvozena od neplatné nájemní smlouvy, jelikož ani zcela hypotetické pochybnosti o platnosti nájemní smlouvy nemohou opodstatnit tvrzení obviněného o „kriminální činnosti“ páchané poškozeným ve spojení s chovem hadů a obchodem s těmito zvířaty. Obviněný se pak se závěry výše označených státních orgánů neztotožnil a pokračoval ve zveřejňování příspěvků o poškozeném a jeho jednání, v důsledku čehož bylo dne 13. 12. 2022 Městským soudem v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 44 C 203/2022 vydáno předběžné opatření na ochranu osobnosti, podle kterého byl obviněný povinen zdržet se tvrzení, kterými by přímo či nepřímo označil poškozeného za kriminálníka, manipulátora, mafiána, lháře, provozovatele nelegální množírny. Dovolatel se však i přesto rozhodl ve svých aktivitách neustat a neučinil tak ani poté, co mu již bylo v jeho předchozí trestní věci sděleno, že je dáno důvodné podezření, že se těmito vyjádřeními dopouští přečinu pomluvy a dne 22. 5. 2023 byl vyrozuměn i o možnosti prostudovat předchozí spisový materiál před podáním obžaloby, tedy na konci probíhajícího přípravného řízení trestního. Nejenže tedy obviněný neměl k dispozici podklady, jež by opodstatňovaly jeho výroky na adresu poškozeného, a zároveň byl seznámen se skutečností, že jednání poškozeného nelze z pohledu příslušných státních orgánů považovat za nezákonné, ale rovněž byl srozuměn s tím, že je to naopak on, kdo má povinnost ustat ve veřejném sdílení svých písemných ataků vůči poškozenému, jelikož tím může neoprávněně zasahovat do jeho práv a ohrožovat zájmy chráněné trestním zákoníkem.

24. Na výše uvedeném přitom ničeho nemění tvrzení obviněného o tom, že výroky kritizující chovatelskou činnost poškozeného a postupy státních orgánů zveřejnil podle svého tvrzení v období, kdy osobně pečoval o svou vážně nemocnou maminku, která dne 14. 8. 2023 náhle zemřela, touto událostí byl traumatizován a svou bezvýchodnou situaci vyvěrající z jeho špatných vztahů s poškozeným si nebyl schopen jinak vysvětlit. K danému je předně ve shodě s odvolacím soudem namístě poukázat na skutečnost, že na podkladě pouhého tvrzení obviněného o existenci dlouhodobých psychických obtíží nebyly v dosavadním řízení shledány jakékoli pochybnosti o jeho příčetnosti ve vztahu k projednávanému skutku. Nebylo tedy ani shledáno potřebným, aby bylo doplněno dokazování vypracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie za účelem posouzení jeho duševního stavu. Dále je namístě zopakovat, že nyní projednávané jednání obviněného navazuje na jeho předchozí jednání identického charakteru, jež započalo již v dubnu roku 2021, přičemž ačkoli obviněný svá nikterak nepodložená tvrzení o poškozeném v rámci nyní projednávaného skutku rozšířil o konspirační teorie ohledně jeho spolupráce se státními orgány, nelze jakkoli shledat, že by tato skutečnost představovala zásadní eskalaci, na níž by mohla mít významný vliv stresová reakce na úmrtí jeho matky, k němuž došlo až dne 14. 8. 2023. Naopak bylo zjištěno, že obviněný se v rámci několikaleté intenzivní aktivity spočívající v publikaci a propagování nepravdivých informací o poškozeném sám dlouhodobě stavěl do role oběti a do této jeho aktivity zcela zapadla i jeho následná snaha vykreslit se v identickém světle rovněž v kontextu řízení vedených vůči jeho osobě a spojit tato řízení s nezákonným ovlivňováním státních orgánů ze strany poškozeného. Odvolací soud tedy zcela správně neshledal žádných pochybností o tom, že pokud obviněný bez jakéhokoliv opodstatnění na základě svých subjektivních pocitů a domněnek šířil vlastní teorie o tom, že poškozený se dopouští kriminální činnosti, v níž mu pomáhají státní orgány a ovlivňuje jejich postupy, učinil tak nikoli iracionálně pod vlivem traumatických událostí a jím tvrzených psychických problémů, ale ve snaze realizovat svůj úmysl ovlivnit veřejné mínění, event. orgány činné v trestním řízení v neprospěch poškozeného a přivodit mu až trestní stíhání, znevážit jej v zaměstnání apod.

25. Lze tedy uzavřít, že zákonnému znaku „nepravdivý údaj“ ve smyslu § 184 odst. 1 tr. zákoníku odpovídají sdělení, v nichž dovolatel tvrdil, že poškozený se dopouští nelegálního chovu hadů, že provozuje množírnu a dopouští se kriminální činnosti v souvislosti s obchodem s hady. Námitky obviněného uplatněné v tom směru, že byl subjektivně přesvědčen o pravdivosti jím uváděných údajů, nemohou obstát, jelikož k nim neměl žádný seriózní podklad. Obviněný byl naopak srozuměn se skutečností, že je v případě pokračování svého jednání ohrožen trestním postihem a zároveň mu bylo na základě návrhu poškozeného učiněného v civilním řízení soudem vydaným předběžným opatřením zakázáno pokračovat ve zveřejňování výroků obsahujících tvrzení o kriminálních aktivitách poškozeného. Nejvyšší soud tedy neshledal jakékoli pochybení ze strany soudů nižších stupňů, pokud shledaly, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 a 2 tr. zákoníku, přičemž jednal v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

26. Jak již Nejvyšší soud konstatoval výše, obviněný v rámci svého dovolání uplatnil rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, když poukázal na zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku odvolacím soudem, přestože v předchozím řízení byl – podle jeho názoru – dán důvod dovolání popsaný v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla skutečně zjištěna existence vytýkaných vad, které by zatěžovaly trestní řízení již před soudem prvního stupně. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným výslovně uplatněného dovolacího důvodu, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani obviněným souběžně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

VI. Závěr

27. V souvislosti s uplatněnou argumentací dovolatele je třeba opětovně zdůraznit, že obviněný veškeré své dovolací námitky uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

28. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2025, sp. zn. 8 To 338/2025, jakožto i jemu předcházejícího postupu v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku, dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného P. N. nedošlo k porušení zákona ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny. Jelikož bylo dovolání obviněného z výše rozvedených důvodů shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.). V Brně dne 24. 6. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu