11 Tdo 540/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 11 Tdo 540/2026 Datum rozhodnutí: 01.07.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Legalizace výnosů z trestné činnosti, Krádež, Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Dotčené předpisy: § 216 odst. 1 tr. zákoníku, § 205 odst. 1 písm. b), f) tr. zákoníku, § 205 odst. 2 tr. zákoníku, § 283 odst. 1 tr. zákoníku, § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D 11 Tdo 540/2026-276 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. 7. 2026 dovolání obviněného R. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2026, sp. zn. 3 To 36/2026, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 97/2025, a rozhodl t a k t o :

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 11. 2025, č. j. 66 T 97/2025-182, byl obviněný R. H. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak pod bodem 1) přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 tr. zákoníku, dále pod body 2) až 4) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil jako účastník ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, a pod body 1) až 4) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025).

2. Za spáchání výše uvedených trestných činů a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 4. 2025, č. j. 2 T 27/2025-72, byl obviněný podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, § 62 odst. 1 tr. zákoníku a § 63 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen jednak k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, dále podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1, 2, 5 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 70.000 Kč (skládajícího se z 350 denních sazeb ve výši 200 Kč za jednu denní sazbu), podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu v trvání dvou let a šesti měsíců a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části předmětného rozsudku okresního soudu. Současně s tím Okresní soud v Bruntále podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku tohoto soudu ze dne 22. 4. 2025, č. j. 2 T 27/2025-72, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. S odkazem na § 228 odst. 1 tr. ř. okresní soud rozhodl též o povinnosti obviněného zaplatit společně a nerozdílně se spoluobviněným J. P. (o jehož vině bylo týmž rozsudkem Okresního soudu v Bruntále rovněž rozhodnuto) jednotlivým poškozeným náhradu škody v částkách podrobně vyčíslených ve výrokové části rozsudku s tím, že se zbytky svých nároků na náhradu škody byli poškození podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Bruntále podali odvolání jak obviněný R. H., tak i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále, která tak učinila výhradně v neprospěch tohoto obviněného. Obviněný své odvolání zaměřil do všech výroků napadeného rozsudku, zatímco státní zástupkyně toliko do výroku o trestu. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 2. 2026, č. j. 3 To 36/2026-234, tak, že napadený rozsudek okresního soudu z podnětu obou odvolání zrušil – stran obviněného R. H. – v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. jej nově uznal vinným pod bodem 1) přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění zákona č. 270/2025 Sb. účinného od 1. 1. 2026, pod body 2) až 4) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. zákoníku, ve znění zákona č. 270/2025 Sb. účinného od 1. 1. 2026, kterého se dopustil jako účastník ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 270/2025 Sb. účinného od 1. 1. 2026, a pod body 1) až 4) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění zákona č. 270/2025 Sb. účinného od 1. 1. 2026. Za uvedené přečiny a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 4. 2025, č. j. 2 T 27/2025-72, jej Krajský soud v Ostravě podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění zákona č. 270/2025 Sb. účinného od 1. 1. 2026, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, ve znění zákona č. 270/2025 Sb. účinného od 1. 1. 2026, uložil peněžitý trest ve výměře 48.000 Kč (skládajícího se z 240 denních sazeb ve výši 200 Kč za jednu denní sazbu), podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu v trvání dvou let a šesti měsíců a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku také trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části tohoto rozsudku. Vyjma toho krajský soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 4. 2025, č. j. 2 T 27/2025-72, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně odvolací soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povinnosti obviněného zaplatit společně a nerozdílně s již pravomocně odsouzeným J. P. náhradu škody poškozeným Z. B. v částce 8.000 Kč, L. K. v částce 6.500 Kč, P. C. v částce 5.000 Kč a P. E. v částce 35.000 Kč, zatímco se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody poškozené podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů se obviněný R. H. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že: 1) Poté, co již pravomocně odsouzený J. P. v blíže nezjištěné době od 24. 2. 2025 do 27. 3. 2025 v XY poblíž domu č.p. XY, odcizil z volně přístupné nezajištěné stodoly nepojízdný moped zn. Babetta, typ 210, XY, khaki barvy, stáří 27 let, tento od něj převzal do své dispozice, přestože věděl, že pochází z trestné činnosti, jeho části následně částečně použil pro svou potřebu a částečně rovněž prodal a za jeho dodání předal J. P. 1 gram pervitinu, přičemž poškozenému Z. B. vznikla odcizením škoda ve výši 8 000 Kč, 2) v blíže nezjištěné době před datem 7. 3. 2025 navedl J. P. k tomu, aby pro něj odcizil motocykl – Cross, nezjištěné zn., šedo-černo-bílé barvy, z majetku L. K., kdy za tímto účelem J. P. přislíbil předávku pervitinu po spáchání činu, na základě čehož J. P. v době od 18:00 hodin dne 7. 3. 2025 do 07:30 hodin dne 8. 3. 2025 v XY prošel odemčenou brankou a odcizil ze zahrádky volně stojící motocykl – Cross, nezjištěné zn., šedo-černo-bílé barvy, a tento předal k dispozici R. H., který mu za tento motocykl předal slíbený pervitin v množství kolem 1 gramu, a poškozenému L. K. způsobili tímto jednáním škodu ve výši 6.500 Kč, 3) v blíže nezjištěné době před datem 1. 4. 2025 navedl J. P. k tomu, aby pro něj odcizil motorovou pilu zn. Stihl z majetku P. C., kdy za tímto účelem mu sdělil, kde se motorová pila nachází, a přislíbil J. P. předávku pervitinu po spáchání činu, na základě čehož J. P. v přesně nezjištěné době od 1. 4. 2025 do 10. 4. 2025, v XY u obytného domu č. XY, přelezl 150 cm vysoký plot a z volně přístupného přístřešku odcizil motorovou pilu zn. Stihl a tuto předal k dispozici R. H., který mu za tuto pilu předal slíbený pervitin v množství kolem 1 gramu, a způsobili tímto jednáním poškozenému P. C. škodu ve výši 5.000 Kč, 4) v blíže nezjištěné době před datem 3. 4. 2025 navedl J. P. k tomu, aby pro něj odcizil motocykl zn. KTM 530 EXC, XY z majetku P. E., kdy za tímto účelem poskytl J. P. páčidlo k překonání dveří, sdělil mu, kde se motocykl nachází a poskytl mu 1 g pervitinu, aby jej ke spáchání činu povzbudil, a 1 g pervitinu po spáchání činu, na základě čehož J. P. v době od 13:00 hodin dne 3. 4. 2025 do 14:00 hodin dne 8. 4. 2025 vstoupil v XY na ul. XY do volně přístupného areálu zemědělského objektu XY k budově garáže, kde vypáčil přineseným páčidlem plechové dveře garáže a zámek FAB a odcizil odtud motocykl zn. KTM, 530 EXC a tento předal k dispozici R. H., čímž způsobili poškozenému P. E. škodu odcizením motocyklu ve výši 100.000 Kč a poškozením dveří škodu ve výši 35.000 Kč, a R. H. tak činil přesto, že je pervitin (metamfetamin) uveden v příloze č. 5 jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách – nařízení vlády č. 463/2013 Sb., a neměl oprávnění jakkoliv nakládat s omamnými a psychotropními látkami dle § 3, § 4 zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

5. Obviněný R. H. napadl výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2026, č. j. 3 To 36/2026-234, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 11. 2025, č. j. 66 T 97/2025-182, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti všem výrokům. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, neboť podle jeho mínění jsou rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků projednávaných trestných činů ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Současně odkázal též na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

6. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel konstatoval existenci zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, neboť podle jeho mínění došlo ze strany soudů nižších stupňů ke zjevné deformaci prováděných důkazů, tedy k vyvozování skutkových zjištění, která z provedených důkazů (při jejich racionálním a logickém zhodnocení) nemohou vyplývat. To mělo za následek stav extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a jejich hmotněprávním posouzením, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.

7. Obviněný předně namítl, že z projednávaných skutků byl uznán vinným především na základě výpovědi v současnosti již pravomocně odsouzeného J. P. (dále jen „spoluobviněný“), kterého označil za celkově nevěrohodného, neboť v průběhu řízení měnil svoji výpověď (v přípravném řízení vypovídal stran skutkového děje jinak, než v průběhu hlavního líčení), navíc páchal i další trestnou činnost majetkové povahy bez zapojení obviněného (což je předmětem jednání v jiných trestních řízeních). Současně byl v inkriminovanou dobu aktivním uživatelem omamných a psychotropních látek (dále také „OPL“), jejichž dlouhodobá konzumace výrazně ovlivnila jeho kognitivní funkce (zejména paměťovou fixaci prožitých událostí a jejich následnou reprodukci). Není však podstatné, zda ke změně výpovědi spoluobviněného došlo v důsledku zneužívaných OPL či z jiného důvodu, neboť již samotná změna výpovědi [především u trestného činu popsaného pod bodem 1)] podle mínění dovolatele zpochybnila celkovou spolehlivost všech jeho tvrzení. Za tohoto stavu dovolatel odmítá tvrzení odvolacího soudu, že vliv dlouhodobého užívání omamných látek na kognitivní funkce spoluobviněného jsou pouhými spekulacemi.

8. Přestože obviněný na tuto skutečnost řádně a včas poukazoval, soudy nižších stupňů se jí fakticky odmítly zabývat (např. vypracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie či i psychiatrie). V tom dovolatel spatřuje závažné pochybení, neboť výpověď spoluobviněného ve své podstatě označil za fakticky jediný důkaz svědčící v jeho neprospěch. Argument soudů nižších stupňů, že u spoluobviněného nebyl vysledován zájem obviněnému uškodit, dovolatel striktně odmítl. Naproti tomu u své osoby vyzdvihl, že se k projednávané trestné činnosti částečně doznal a po celou dobu řízení vypovídal pravdivě a konzistentně. Pokud tedy krajský soud vyhodnotil jeho výpověď jako účelovou a v návaznosti na to o jeho vině rozhodl toliko na základě jediného nevěrohodného důkazu, jedná se o závěr nesprávný, neodůvodněný a nepřezkoumatelný.

9. V další části svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zopakoval námitky, které již uvedl v předchozích fázích trestního řízení, nicméně odvolací soud se s nimi podle jeho přesvědčení vypořádal toliko obecně či povrchně. Ke skutku pod bodem 1) namítl, že za dodaný motocykl zn. Babetta předal spoluobviněnému 0,2 g pervitinu, nikoliv 1 g pervitinu, přičemž dodal, že nebyl obeznámen s tím, že předmětný moped je kradený. Stran množství jím dodaného pervitinu však soudy nižších stupňů vycházely z výpovědi spoluobviněného, aniž by objektivizovaly své pochybnosti o věrohodnosti jeho výpovědi. Souběžně obviněný namítl, že ve věci absentuje naplnění subjektivní stránky vytýkaného přečinu, neboť se domníval, že předmětný moped patří spoluobviněnému, a proto u jeho osoby nebyl prokázán úmysl spáchat předmětný trestný čin.

10. Ke skutku pod bodem 2) dovolatel opětovně namítl změnu výpovědi spoluobviněného stran toho, že obviněný za motocykl zn. Babetta zprostředkoval spoluobviněnému toliko 0,2 g pervitinu, nikoliv 1 g pervitinu. Soudy nižších stupňů však vycházely z výpovědi spoluobviněného, přestože se obviněný k předání pervitinu 0,2 g doznal. V této souvislosti vyvstává otázka, zda jednání obviněného nelze posoudit toliko jako nedbalostní jednání.

11. Také v rámci trestné činnosti popsané pod bodem 3) proti sobě stojí protikladné výpovědi obviněného a spoluobviněného. V rámci tohoto skutku obviněný u hlavního líčení vypověděl, že ve svém zaměstnání měl k dispozici dostatečné množství motorových pil, pročež „neměl zapotřebí“ za pervitin kupovat další hobby motorovou pilu od spoluobviněného. Přestože jeho výpověď nebyla důkazně vyvrácena, soudy opětovně vycházely z výpovědi nevěrohodného spoluobviněného místo toho, aby ve věci aplikovaly zásadu in dubio pro reo a obviněného stran předmětného skutku zprostily viny.

12. Ke skutku popsanému pod bodem 4) dovolatel uvedl, že obviněný za motorku zn. KTM daroval spoluobviněnému toliko 0,5 g pervitinu, nikoliv 1 g pervitinu, a navíc až po odcizení, nikoliv předem. Rovněž popřel, že by spoluobviněnému za tímto účelem zapůjčil páčidlo. Přesto však soudy nižších stupňů stran množství předaného pervitinu a počtu předávek vycházely z výpovědi spoluobviněného. Také zde vyvstává otázka, zda jednání obviněného nelze posoudit pouze jako nedbalostní jednání.

13. Shora uvedené námitky vztahující se k výroku o vině ve svých důsledcích podle mínění dovolatele dopadají v jeho prospěch i do výroku o trestu. Pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že projednávaná trestná činnost byla soudy nižších stupňů po skutkové i hmotněprávní stránce vyhodnocena v souladu s platnou právní úpravou, má obviněný za to, že je „stále dán prostor“ neukládat jeho osobě nepodmíněný trest odnětí svobody, pročež navrhuje uložení trestu toliko podmíněného, případně kombinovaného s dalšími alternativními tresty (např. domácí vězení) – zvláště pokud soud přihlédne k jeho neuspokojivým majetkovým a rodinným poměrům (v současnosti se stará se svojí přítelkyní o dítě narozené dne 10. 11. 2025), stejně jako k jeho částečnému doznání a spolupráci s policií v přípravném řízení.

14. Závěrem dovolatel konstatoval, že provedené důkazy ve věci nevytvořily logický, ničím nepřerušený řetězec vzájemně se doplňujících důkazů, které by ve svém celku spolehlivě prokázaly všechny okolnosti stíhané trestné činnosti. Za této situace měly soudy postupovat podle procesní zásady in dubio pro reo, což ovšem neučinily. Vzhledem k tomu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl o předmětném dovolání v neveřejném zasedání, a to tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2026, č. j. 3 To 36/2026-234, zruší a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc tomuto soudu vrátí k novému projednání a rozhodnutí.

15. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 27. 5. 2026, č. j. 1 NZO 400/2026-12, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který v prvé řadě odmítl tvrzení obviněného, že mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením existuje zjevný či extrémní nesoulad. Státní zástupce naopak vyjádřil své přesvědčení, že veškeré námitky, které obviněný vznesl, kvalitativně nepřekročily meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jaký význam je nutné tomu kterému důkazu připisovat z hlediska prokazovaného skutkového děje. Navíc je jeho dovolání z větší části vystavěno na pouhém opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením (včetně řízení odvolacího), se kterými se soudy nižších stupňů již vypořádaly. Jelikož meritorní rozhodnutí obou soudů nižších stupňů nejsou zatížena vadami, které by bylo nutné napravovat cestou dovolání, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby o tomto dovolání rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nicméně pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné než jím navrhované rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

16. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.

III. Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

18. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

20. Obviněný ve svém dovolání výslovně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Z pohledu zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu tak lze za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného považovat správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), dále procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod přitom umožňuje nápravu výhradně v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř.

21. Předmětný dovolací důvod tedy umožňuje nápravu toliko v případech, kdy došlo k zásadním (zjevným) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno). Z výše uvedeného je tedy zcela zřejmé, že zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností ode dne 1. 1. 2022) nikterak nedošlo k obecnému (paušálnímu) rozšíření mezí dovolacího přezkumu na jakékoli otázky skutkového charakteru.

22. Obviněný ve svém podání současně odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

23. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K projednávané věci

24. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného R. H. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že dovolatelem vznesené námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům taxativně uvedeným v § 265b odst. 1 tr. ř.

25. Obviněný ve vztahu k jím zpochybňovaným jednáním opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které namítá, že v projednávané věci došlo k „deformaci důkazů“. Tím v podstatě tvrdí, že soudy nižších stupňů nedostály své povinnosti prokázat jeho vinu bez důvodných pochybností, v důsledku čehož došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud však v prvé řadě zdůrazňuje, že dovolatel svými výhradami toliko opětovně odmítá zásadní skutková zjištění, aby stran všech projednávaných trestných jednání, popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Bruntále, prosadil vlastní obhajobu, podle které nemělo být soudy nižších stupňů dostatečně prokázáno, že se dopustil všech výše uvedených trestných činů. Takovouto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil toliko proti provedeným důkazům, což je ve fázi dovolacího řízení již nepřípustné.

26. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen k opakované a kompletní revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud to odůvodňuje jedna ze tří alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Takováto zásadní pochybení obviněný sice v rámci tohoto dovolacího důvodu namítl s odkazem na jeho první procesní alternativu, nicméně Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu konstatuje, že skutkový stav byl stran všech obviněným zpochybňovaných jednání řádně zjištěn a bez důvodných pochybností prokázán. Nejvyšší soud tak v dané věci nemá žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, tím méně pochybnosti klíčové (zásadní). V.

1. Námitky podřazené obviněným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

27. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podstatě zpochybnil celou výpověď spoluobviněného J. P., kterého označil za zcela nevěrohodného, neboť v průběhu trestního řízení změnil výpověď, páchal i další trestnou činnost bez zapojení osoby obviněného a především dlouhodobě konzumoval metamfetamin, což podle dovolatele muselo mít vliv na jeho kognitivní (zejména paměťové) funkce, což okresní soud nikterak neprověřoval (např. znaleckým posudkem). Souběžně dovolatel opakovaně namítl, že byl uznán vinným především na základě tohoto jediného nevěrohodného důkazu.

28. Nejvyšší soud na základě přezkumu přiloženého spisového materiálu nejprve konstatuje, že Okresní soud v Bruntále v nyní posuzované věci provedl rozsáhlé dokazování, zahrnující vyjma výpovědi obviněného a spoluobviněného J. P., také výpovědi svědků L. S. a P. S. (učiněné v přípravném řízení), jakož i řadu dalších, zejména listinných důkazů, včetně protokolů o zadržení obou obviněných, protokolů o ohledání místa činu, protokolů o ohledání věci (konkrétně mobilních telefonů obviněného) a protokolů o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků. Vyjma toho byly u hlavního líčení čteny úřední záznamy o podaných vysvětleních šesti ve věci poškozených osob, které se vyjadřovaly k jednotlivým odcizeným předmětům (zejména motocyklům a motorové pile), jejich umístění, stavu, jakož i k dalším okolnostem, za kterých jim byly uvedené věci odcizeny.

29. Všechny výše uvedené důkazy následně Okresní soud v Bruntále pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle § 2 odst. 5 tr. ř. zjistil skutkový stav tak, aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl pro jeho rozhodnutí nezbytný. Ke svým skutkovým zjištěním následně přiřadil i odpovídající právní kvalifikace, přičemž s jeho postupem a závěry se plně ztotožnil i Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací – byť musel v rámci svého rozsudku zohlednit, že v mezidobí, tj. po vyhlášení napadeného rozsudku okresního soudu, došlo zákonem č. 270/2025 Sb. k novelizaci platného trestního zákoníku, která mimo jiné zasáhla i do zákonné úpravy trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku (u něhož je s účinností od 1. 1. 2026 mírněji postihována speciální recidiva, pročež byl odvolací soud nucen přistoupit k úpravě právní kvalifikace dotčeného jednání, kterak již bylo zmíněno výše).

30. Pakliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z provedených důkazů není možné prokázat jeho vinu (neboť důkazy byly soudy deformovány a nevytvořily ve svém souhrnu logický a uzavřený řetězec skutkových zjištění), je třeba konstatovat, že obhajoba obviněného fakticky po celou dobu vedeného trestního řízení usiluje o zásadní zpochybnění provedeného dokazování, především klíčové výpovědi spoluobviněného J. P., avšak při současné ignoraci dalších skutkových zjištění vyplynuvších z výše uvedených důkazů. Nejvyšší soud však v rámci svého přezkumu konstatuje, že okresní soud spolehlivě prokázal spáchání všech výše uvedených trestných činů, přičemž ve vztahu k nejvíce zpochybňované výpovědi spoluobviněného J. P. z připojeného spisového materiálu ověřil, že oba soudy nižších stupňů se jeho výpovědí v kontextu dalších ve věci provedených důkazů velmi podrobně zabývaly, pročež jejich závěry nelze v tomto ohledu nikterak odmítat jako zkreslené či rozporné.

31. Okresní soud v této souvislosti jasně prohlásil, že spoluobviněný J. P. podrobně a dostatečně konzistentně popsal všechny klíčové okolnosti, za kterých docházelo k projednávaným skutkům. V rámci své výpovědi u hlavního líčení si oproti výpovědi z přípravného řízení nikterak neprotiřečil, tedy v jeho výpovědích nebyly shledány žádné nelogické obraty, které by následně nedokázal soudu objasnit. V obsahu jeho tvrzení nebyl ani zjištěn žádný motiv, který by naznačoval, že by měl v úmyslu obviněnému jakkoli uškodit – zejména tím, že by k jeho osobě uváděl nepravdivé okolnosti. Ke stejným závěrům dospěl v rámci svého přezkumu také krajský soud, který mimo jiné zdůraznil, že okresní soud své hodnotící závěry vztahující se ke klíčové výpovědi spoluobviněného dostatečně jasně, logicky a srozumitelně objasnil. Také Nejvyšší soud po přezkumu předmětného spisového materiálu konstatuje, že výše uvedené námitky obviněného, prostřednictvím kterých napadá věrohodnost osoby spoluobviněného, jakož i vybrané části jeho výpovědi, nejsou ve vztahu k prokazovaným skutečnostem nikterak oprávněné.

32. Pokud dovolatel namítl, že spoluobviněný J. P. v průběhu trestního řízení měnil svoji výpověď [zejména stran trestné činnosti popsané pod bodem 1)], je nutné konstatovat, že předmětná výpovědní změna spočívá toliko v upřesnění okolností, za kterých došlo k odcizení mopedu (podle výpovědi spoluobviněného se obviněný před jeho odcizením pouze obecně zmínil, že takový moped shání, avšak spoluobviněný otevřeně přiznal, že se sám rozhodl jej odcizit a poté jej předal obviněnému, za což obdržel 1 gram pervitinu, přičemž obviněného informoval, že se jedná o věc kradenou). Také ve vztahu k další, obviněnému prokázané trestné činnosti [soudy popsané pod body 2) až 4)] je výpověď spoluobviněného zcela konzistentní a nevzbuzující žádné pochybnosti, tím méně pochybnosti podstatné – což platí i u skutku popsaného pod bodem 3), jehož spáchání obviněný zcela popírá, neboť tvrdí, že neměl zapotřebí si obstarávat další motorovou pilu, když jich měl ve svém zaměstnání k dispozici několik (viz výše).

33. Rovněž s námitkami obviněného, že spoluobviněný se dopouštěl i další majetkové trestné činnosti samostatně (tj. bez jeho účasti) a že v inkriminované době byl aktivním uživatelem omamných a psychotropních látek, což mělo jeho celkovou věrohodnost výrazně oslabit, se oba soudy dostatečně vypořádaly (viz bod 13. odůvodnění rozsudku okresního soudu a bod 19. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Navíc obě tyto námitky jsou za daných skutkových souvislostí zcela irelevantní, neboť další majetková trestná činnost spoluobviněného, jakož i jeho časté zneužívání omamných a psychotropních látek se na věrohodnosti jím uváděných skutkových okolností nikterak neprojevila, neboť všechna jeho tvrzení do prokazovaných skutkových okolností snadno „zapadla“, pročež u okresního ani krajského soudu nevzbudila podstatné pochybnosti.

34. Je to naopak výpověď obviněného, která obsahuje řadu nesrovnaností a nelogických obratů, které výrazně snižují celkovou hodnověrnost jeho tvrzení. Např. je velmi nepravděpodobné, že by obviněný svému kamarádovi J. P. (se kterým byl v pravidelném kontaktu a opakovaně s ním řešil záležitosti stran motocyklů či pracovního nářadí) předával za zcizené motocykly či motorovou pilu pervitin toliko v množství 0,2 gramu (což pro pravidelného uživatele představuje pouze jednu či dvě dávky), když hodnota odcizených věcí byla nepoměrně vyšší [pokud se u skutku pod bodem 3) jednalo o množství 0,5 gramu, tak to na věci ani tak ničeho nemění]. Naopak je nepochybně pravděpodobnější výpovědní verze spoluobviněného, který hovořil o předávkách pervitinu v mnohem větších dávkách. Další rozpory vyplynuly také z výroku obviněného, že byl se spoluobviněným v kontaktu přibližně v období od února do dubna 2025, čemuž však neodpovídají údaje z jeho mobilního telefonu, v rámci kterého byla prokázána bohatá komunikace mezi nimi realizovaná i v časovém období kolem poloviny května 2025, kdy oba řeší problematiku dopravních prostředků (ostatně nelze vyloučit, že oba zůstali v kontaktu i následně, kterak víceméně vyplývá z výpovědi spoluobviněného, a nikoli pouze po omezené období, jak ve své výpovědi uváděl obviněný). Za této situace nelze tvrdit, že by se soudy nižších stupňů s otázkami spojenými s věrohodností jednotlivých výpovědí spoluobviněného „odmítly zabývat“, neboť oba soudy všechny skutkové okolnosti hodnotily velmi obezřetně a podrobně (viz okresní soud zejména v bodech 13. až 16. odůvodnění svého rozsudku, krajský soud v bodě 19. odůvodnění svého rozsudku).

35. Pokud dovolatel namítl, že ve věci měl být prověřen aktuální kognitivní stav spoluobviněného, např. vypracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie či psychiatrie, je nutné i tuto námitku odmítnout, neboť k takovému kroku by soudy byly oprávněny přistoupit toliko za situace, kdy by o kognitivních (zejména paměťových a reprodukčních schopnostech spoluobviněného) panovaly závažné pochybnosti, což se však nestalo.

36. V obecné rovině jistě nelze vyloučit určitý vliv užívání omamných a psychotropních látek na zpětné vybavování si prověřovaného děje (na který byl spoluobviněný dotazován). Avšak není možné zjištění takové skutečnosti a priori chápat jako argument svědčící pro nevěrohodnost jeho výpovědi či nutnou podmínku pro oslovení znalce za účelem posouzení jeho celkové věrohodnosti, pokud o ní nepanují zásadní pochybnosti. Jestliže soudy k takovým pochybnostem neměly objektivní důvody, tak by vypracování znaleckého posudku bylo zcela nadbytečné, neboť každý soud má povinnost provádět toliko takové důkazy, které přispějí k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Prováděním nadbytečných důkazů by se soudy naopak provinily proti zásadě rychlosti řízení (resp. proti zásadě procesní ekonomie), nehledě na to, že k posouzení věrohodnosti výpovědi obviněného či svědka jsou oprávněny toliko orgány činné v trestním řízení, a to postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. Nejedná se tedy o otázku, kterou by byl oprávněn primárně řešit znalec, kterému je hodnocení důkazů výslovně zapovězeno ustanovením § 107 odst. 1 tr. ř.

37. Nelze souhlasit ani s navazující námitkou dovolatele, že soudy měly za této procesní situace postupovat ve smyslu procesní zásady in dubio pro reo a přiklonit se k jím učiněné výpovědní verzi. Uplatnění této zásady je na místě pouze v případě, kdy soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů dospěje k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze dvou rozporných výpovědí (eventuálně k žádné ze skupiny odporujících si důkazů), takže i nadále zůstávají pochybnosti o tom, jak se skutkový děj odehrál. Pokud však soud po vyhodnocení takovéto důkazní situace dospěje k jednoznačnému závěru, že jedna z výpovědí je pravdivá, že její věrohodnost není ničím podstatným zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění svého rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“, neboť soud žádné skutkové pochybnosti nemá. K této problematice lze odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 3494/22, usnesení Ústavního soud ze dne 3. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 286/98, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09, anebo např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1358/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1533/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1504/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 11 Tdo 291/2017).

38. Po prostudování připojeného spisového materiálu Nejvyšší soud v postupu soudů nižších stupňů neshledal žádná pochybení, tím méně pochybení ve smyslu obviněným výslovně uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první procesní alternativě, neboť rozhodná skutková zjištění jsou v projednávané věci zcela souladná s obsahem provedených důkazů. Vyjma toho Nejvyšší soud ve své judikatuře mnohokrát deklaroval, že pokud soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady in dubio pro reo, porušení zásady volného hodnocení důkazů, příp. porušení dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014).

39. Ostatně obviněný sám ani soudům nižších stupňů nepředložil vlastní ucelenou alternativní skutkovou verzi, která by ve svých důsledcích skutečně vedla k objektivním pochybnostem o jeho vině a která by byla vyhodnocena jako možná a celkově uvěřitelná. Dovolatel založil svá tvrzení pouze na opakované negaci prokázaných skutkových zjištěních (když popřel, že spoluobviněnému předal 1 gram pervitinu; když popřel, že by věděl, že moped zn. Babetta byl odcizen spoluobviněným; když popřel, že by měl zapotřebí kupovat za pervitin další motorovou pilu; nebo když popřel, že by spoluobviněnému zapůjčil páčidlo, a následně tvrdí, že jeho výpověď nebyla dostatečně vyvrácena, což se však mýlí.). Jeho výpověď je založena na prostém „kličkování“ mezi nezpochybnitelnými skutkovými zjištěními bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a věrohodnou alternaci o možném průběhu skutkového děje stran všech prověřovaných činů.

40. Lze tedy shrnout, že výše uvedené námitky stran údajné nevěrohodnosti spoluobviněného J. P. Nejvyšší soud neshledal důvodnými, neboť jím konstatované skutečnosti byly ověřeny skutkovými zjištěními, vyplynuvšími z dalších ve věci provedených důkazů (kdy např. nakládání s odcizenými motocykly po činu ze strany obviněného potvrdili v rámci podaných vysvětlení rovněž svědci P. S. a L. S.). Mezi provedenými důkazy a z nich vyplynuvšími skutkovými zjištěními přitom není patrný žádný, tím méně zjevný nesoulad. Ani případný podnět obviněného stran znaleckého prověřování zachovalosti kognitivních schopností spoluobviněného nebylo nutné prověřovat, neboť k tomu – jak již bylo podrobně rozvedeno výše – nebyly dány žádné objektivní důvody. V.

2. Námitky podřazené obviněným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

41. Jelikož dovolatel tvrdí, že v projednávané věci nebylo řádně provedeno dokazování, vyjádřil souběžně své přesvědčení, že oba soudy nižších stupňů projednávanou trestnou činnost posoudily nesprávně i z hlediska hmotněprávního. Výslovně v této souvislosti zpochybnil zejména naplnění subjektivní stránky u jednotlivých skutků popsaných v podstatě pod všemi body výroku o vině, neboť tvrdí, že údajně nebyl srozuměn s tím, že jeho jednání směřuje ke krádeži či k legalizaci výnosů z trestné činnosti.

42. V tomto směru Nejvyšší soud znovu připomíná, že dovolatel je s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. oprávněn vznést toliko výhrady, že zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán ve výroku o vině, není takovým trestným činem (či trestnými činy), za které je soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkových podstat trestných činů, jež byly dovolateli přisouzeny. Proto je obviněný (s poukazem na předmětný dovolací důvod) oprávněn namítnout pouze skutečnost, že dotčený skutek či skutky buď vykazují znaky jiných trestných činů, anebo nejsou žádným trestným činem.

43. Dovolatel nicméně zpochybnil naplnění subjektivní stránky přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti popsaného pod bodem 1) a přečinů krádeže popsaných pod body 2) až 4) toliko na základě prostého tvrzení, že z provedených důkazů údajně nebyl prokázán jeho úmysl dopustit se předmětných trestných činů. Přitom však odůvodnění jeho námitky je opětovně založeno na opakovaném popírání spolehlivě prokázaných skutkových okolností. Z toho je zjevné, že charakter těchto námitek není hmotněprávní, ale pouze skutkový. Za této situace dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku v podstatě žádnou hmotněprávní námitku nevznesl (toliko svým skutkovým námitkám poskytl jakýsi „krycí hmotněprávní nátěr“), pročež Nejvyššímu soudu nezbylo, než i výše uvedená tvrzení odmítnout jako námitky nepodřaditelné nejen pod jím výslovně uplatněný, ale ani pod žádný jiný zákonem vymezený dovolací důvod. V.

3. Námitky obviněného proti uloženému trestu 44. Dovolatel v rámci svého podání dále trvá na tom, že trestná činnost, která je mu kladena za vinu, nebyla natolik závažná, aby musela být sankcionována uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody. Souběžně vyjádřil, že za výše uvedených okolností „je dán prostor“, aby jeho osobě soud uložil trest podmíněný, a to buď jako trest samostatný anebo kombinovaný s dalšími alternativními tresty. Tím dovolatel vznesl námitku i proti výroku o uloženém trestu, který hodnotí jako nepřiměřený přísný, přičemž mírnějšího trestu (v podobě soustavy alternativních trestů) se domáhá s odkazem na své stávající rodinné a majetkové poměry.

45. Naznačenou námitku však nebylo možné akceptovat hned z několika důvodů. Především platí, že námitky namířené proti výroku o trestu, je možné vznášet pouze s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., když právě tento dovolací důvod předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Na tento dovolací důvod však obviněný ve svém podání vůbec neodkázal. I ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je sice možné vznášet námitky ve vztahu k vadám výroku o trestu, nicméně za relevantní se posuzují pouze vady spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotněprávního (nikoli tedy námitky stran druhu či výměry trestu). Ani v rámci tohoto dovolacího důvodu však nelze namítat, že obviněnému byl uložen trest nepřiměřeně přísný (anebo mírný), pokud byl uložen na základě platné právní úpravy.

46. Je samozřejmé, že uvedené zásady neplatí bezvýjimečně, neboť pokud by bylo zjištěno, že uložený trest je v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, a to do té míry, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe, implikovalo by to zásah Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018 sp. zn. 8 Tdo 718/2018). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba si proto klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele je ještě proporcionálním zásahem do jeho práv, jakož i to, zda nelze sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 554/04). Mimo rámec ústavní konformity by stálo rozhodnutí o trestu, kterým by došlo k porušení některého ústavně zaručeného práva obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné, v důsledku absence odůvodnění, nachází- li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu, nebo je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémním rozporu s provedeným dokazováním zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018 sp. zn. IV. ÚS 2947/17). O žádnou výše uvedenou situaci se však v nyní posuzované věci nejedná.

47. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že oba soudy nižších stupňů věnovaly v rámci svých úvah o ukládání trestu náležitou pozornost jak osobě obviněného, tak hodnocení všech zákonných kritérií vyplývajících z § 38 a § 39 tr. zákoníku. V této souvislosti obviněnému správně ukládaly trest souhrnný (který zahrnuje nejen posuzované trestné činy, ale i s nimi se sbíhající přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 4. 2025 pod č. j. 2 T 27/2025-72, když nyní projednávanou trestnou činnost spáchal ještě před vyhlášením tohoto odsuzujícího rozsudku). Soudy v rámci svých úvah o trestu rovněž oprávněně přihlédly k přitěžujícím okolnostem ve smyslu § 42 písm. n) a q) tr. zákoníku, neboť obviněný svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty hned tří trestných činů a navíc byl v nedávné minulosti odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 11. 2024, sp. zn. 3 T 177/2024, pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který mu byl uložen peněžitý trest, jenž uhradil, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání jednoho roku a šesti měsíců, který dosud nevykonal.

48. Krajský soud v Ostravě však v návaznosti na odvolání podané státní zástupkyní v neprospěch obviněného výhradně do výroku o trestu oprávněně konstatoval, že okresní soud nevzal dostatečně v potaz, že obviněný se úmyslné trestné činnosti dopouští opakovaně, přičemž projednávané trestné činnosti se dopustil velmi krátce poté, kdy mu byla uloženým alternativním trestem dána možnost prokázat, že za účelem dosažení jeho nápravy není třeba přistupovat k uložení trestu nepodmíněného (tedy trestu nespojeného s přímým zbavením jeho osobní svobody). Skutečnost, že se obviněný opětovně dopustil projednávané trestné činnosti, tedy svědčí o absenci jeho sebereflexe, jakož i o tom, že dosud uložené (převážně výchovné tresty) neměly na jeho osobu dostatečně motivační vliv a nevedly jej k žádoucí nápravě jeho závadného životního stylu. Za těchto okolností odvolací soud oprávněně deklaroval, že okresním soudem uložená soustava toliko alternativních trestů je trestem, který je v případě obviněného trestem nepřiměřeně mírným, u kterého je vysoká pravděpodobnost, že by nesplnil svou eliminační, nápravnou, jakož i preventivní funkci.

49. Naproti tomu soustava trestních sankcí uložených Krajským soudem v Ostravě zahrnující souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců (pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou) za současného uložení peněžitého trestu ve výměře 48.000 Kč (skládajícího se z 240 denních sazeb ve výši 200 Kč za jednu denní sazbu), trestu zákazu činnosti (spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvou let a šesti měsíců) a trestu propadnutí věci (zahrnující předměty, které byly prokazatelně nástroji trestné činnosti ve smyslu § 135a tr. zákoníku) zcela odpovídá závažnosti spáchané trestné činnosti, jakož i míře narušené osoby obviněného. Navíc pokud byl dovolatel v souladu s § 205 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 1. 2026) ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí od jednoho roku do pět let, a krajský soud mu s ohledem na výše uvedené okolnosti uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, nelze za žádných výše uvedených okolností předmětný trest hodnotit jako nepřiměřeně přísný, tím méně trest excesivní či exemplární. Naopak se jedná o trest proporcionální, a tedy i trest ústavně konformní.

50. V rámci dovolacího řízení je však podstatné, že námitka směřující proti nepřiměřenosti trestu není – jak již bylo konstatováno výše – podřaditelná nejen pod obviněným výslovně označené, ale ani pod žádné jiné dovolací důvody taxativně vymezené v § 265b odst. 1 tr. ř., pročež byl Nejvyšší soud nucen námitku spočívající v celkové nespokojenosti obviněného s uloženou sestavou trestů striktně odmítnout. V.

4. Shrnutí 51. Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatel v rámci své argumentace pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je přitom prostá polemika dovolatele s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterými se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. V tomto směru je však namístě připomenout, že odlišná interpretace skutkových zjištění nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, a to při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny.

52. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je v nyní posuzované věci patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Rovněž námitku, jejímž prostřednictvím dovolatel naznačil, že jemu vyměřený nepodmíněný trest odnětí svobody hodnotí jako nepřiměřeně přísný, bylo třeba z hlediska zákonného vymezení dovolacích důvodů odmítnout, neboť platný trestní řád neumožňuje takové námitky podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, taxativně vyjmenovaných v § 265b odst. 1 tr. ř.

VI. Závěr

53. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2026, č. j. 3 To 36/2026-234, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 11. 2025, č. j. 66 T 97/2025-182, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného R. H. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Za této situace dovolací soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a obviněným podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.). V Brně dne 1. 7. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu