11 Tdo 630/2011
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, protože bylo podáno proti rozhodnutí, které již nebylo napadatelné dovoláním. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože se týkalo rozhodnutí soudu prvního stupně, nikoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Dále uvedl, že dovolání bylo podáno opožděně a neobsahuje žádné důvody odpovídající dovolacím důvodům. Rozhodnutí bylo založeno na § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Rubrum
11 Tdo 630/2011-20 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2011 dovolání podané obviněným P. K. , proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 1. 2009, sp. zn. 23 T 107/2006, a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. s e dovolání obviněného P. K. o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 1. 2009, sp. zn. 23 T 107/2006, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., za který byl podle tohoto ustanovení za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 3 T 268/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody a o vině a trestu dalších spoluobviněných. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 4 To 430/2009, podle § 256 tr. ř. zamítl. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Teplicích dále napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miroslava Rouska dovoláním „do odsuzujícího výroku obžalovaného P. K. “, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že důvod dovolání je spatřován v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V textu dovolání rozsáhle popisuje obsah ve věci vydaných rozhodnutí a následně uvádí, že se předmětného trestného činu nezúčastnil, vinu od počátku popírá. Nesouhlasí se závěrem soudů, které považovaly za věrohodnou výpověď spoluobviněné M. B. Shledává rozpor mezi její výpovědí a výpovědí poškozeného. Nesouhlasí také se zdůvodněním, že poškozený v důsledku působení stresu nerozpoznal osobu P. K. a dalšího pachatele J. M. a popsal je odlišně do protokolu o trestním oznámení a při hlavním líčení, poukazuje při tom na fakt, že poškozený podával trestní oznámení čtyři až pět hodin po napadení. Dále obviněný zdůrazňuje, že spoluobviněná B. s poškozeným následně žila a on sám se s ním několikrát setkal, přičemž ze strany poškozeného nedošlo „k vznesení jakékoliv pochybnosti o tom, že by K. měl být tou osobou, která jej přepadla“. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Teplicích, č. j. 23 T 107/2006-251 (pozn.: správně 23 T 107/2006-250), ve výroku týkajícím se obviněného P. K. a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání. Nejvyšší státní zástupkyně se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky k podanému dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné. Zjistil, že dovolání přípustné není. Podle ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. platí, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Z textu dovolání je však patrné, že toto směřuje pouze proti rozsudku soudu prvního stupně, takto je formulováno nejen záhlaví dovolání, ale i návrh, jak by měl podle dovolatele Nejvyšší soud rozhodnout. Takové dovolání není přípustné, i když trestní stíhání v tomto případě skončilo pravomocně rozhodnutím soudu druhého stupně (srov. 25/2003 Sb. rozh. tr.). Na okraj je pak možno podotknout, že dovolání bylo navíc zřejmě podáno opožděně, neboť usnesení odvolacího soudu bylo podle spisového materiálu obviněnému i jeho obhájci doručeno dne 5. 10. 2010, lhůta k jeho podání tedy obviněnému uplynula dne 5. 12. 2010, podle razítka Okresního soudu v Teplicích však bylo tomuto soudu doručeno dne 13. 1. 2011, samotné dovolání je datováno dne 10. 1. 2011. To by bylo důvodem pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Konečně v daném případě by bylo možné shledat také důvod k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť z jeho odůvodnění nevyplývají žádné námitky odpovídající uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu. S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného P. K. není přípustné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení
: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 31. května 2011 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.