11 Tvo 10/2026

Rubrum

11 Tvo 10/2026-241 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2026 v trestní věci vyžádaného I. A., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody vazbě ve Věznici Plzeň, o jeho stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2026, č. j. 14 To 38/2026-184, t a k t o :

Výrok

Podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. se stížnost vyžádaného zamítá.

Odůvodnění

:

1. Napadeným usnesením byl vyžádaný I. A. (dále též jen „vyžádaný“ nebo „stěžovatel“) propuštěn z předběžné vazby, a to okamžikem nastoupení do výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 4. 2026, č. j. 7 T 16/2026-361. Stalo se tak s odůvodněním, že předběžná vazba má zamezit útěku vyžádaného před jeho vydáním na Ukrajinu, tento účel však může aktuálně splnit výkon tuzemského nepodmíněného trestu odnětí svobody, a proto není třeba na něho působit invazivnějším institutem předběžné vazby.

2. Proti tomuto usnesení podal řádně a včas stížnost vyžádaný. Obsahově nesporoval samotné své propuštění z předběžné vazby, ale opravný prostředek podal podle svých slov z procesní opatrnosti, neboť dle něho mělo být rozhodnuto o zápočtu předběžné vazby do výkonu trestu odnětí svobody. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a bylo vydáno nové usnesení, které bude obsahovat výrok o započtení doby strávené v předběžné vazbě do výkonu trestu odnětí svobody, neboť důvod omezení na osobní svobodě skutkově souvisí s jednáním, pro které byl vyžádaný odsouzen na základě rozsudku Okresního soudu v Berouně sp. zn. 7 T 16/2026.

3. Než mohl Nejvyšší soud přistoupit k přezkumu napadeného usnesení, musel vyřešit, zda vyžádaný je osobou oprávněnou podat proti němu stížnost. Dospěl přitom k závěru, že takovou osobou není. Stěžovatel totiž napadá rozhodnutí, které je učiněno výlučně v jeho prospěch, neboť je jím odbřemeněn od striktního režimu zasahujícího jeho osobní svobodu předběžnou vazbou. Jinak řečeno, brojí-li proti takovému rozhodnutí, domáhá se změny ve svůj neprospěch, což je výslovně zapovězeno ustanovením § 150 odst. 1 tr. ř. K podání stížnosti do takového usnesení proto oprávněn není.

4. To platí i přes to, že stěžovatel ve skutečnosti požaduje výrok napadeného usnesení zachovat, resp. jej zopakovat v rámci nového rozhodnutí, neboť již jen zrušením výroku vyznívajícího výlučně ve prospěch vyžádaného dochází ke zhoršení jeho pozice, a to bez ohledu na to, zda by byl tentýž výrok učiněn znovu stížnostním soudem.

5. Pro úplnost stojí za zmínku, že oprávněnou osobu z vyžádaného nečiní ani jeho požadavek na faktické „doplnění chybějícího“ výroku o zápočet předběžné vazby. Takový výrok totiž v napadeném usnesení nechybí, protože eventuální zápočet vazby není nutnou součástí rozhodnutí o propuštění z ní. To ani tehdy, pokud by trest, do něhož by připadalo v úvahu zápočet provést, uložil tentýž soud, který rozhodoval o propuštění z vazby, a tím méně pak tehdy, pokud byl trest uložen zcela jiným soudem, jak tomu je v projednávaném případě. Stěžovatelem poptávaným postupem by totiž Vrchní soud v Praze rozhodující o propuštění z vazby nepřípustně zasahoval do pravomoci Okresního soudu v Berouně, který trest uložil a je příslušným k rozhodnutím souvisejícím s jeho výkonem (srov. § 315 odst. 2 tr. ř.), včetně rozhodnutí o zápočtu vazby (§ 334 odst. 1 tr. ř.).

6. Z popsaných podstatných důvodů byla stížnost vyžádaného zamítnuta jako podaná neoprávněnou osobou. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný žádný další opravní prostředek. V Brně dne 24. 6. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce