11 Tvo 2/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl stížnost obviněného proti usnesení Vrchního soudu, které odmítlo návrh na odnětí věci od soudu prvního stupně. Soud uvedl, že řízení podle § 25 trestního řádu nepředpokládá stížnost jako opravný prostředek. Závěr o nepřípustnosti stížnosti byl v souladu s § 141 odst. 2 trestního řádu. Soud také vysvětlil, že i podrobné zdůvodnění nemůže změnit nepřípustnost stížnosti.
Rubrum
11 Tvo 2/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2002 stížnost obviněného PhDr. J. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. Ntd 109/01, a rozhodl t a k t o:
Výrok
Podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu se stížnost obviněného PhDr. J. M. z a m í t á.
Odůvodnění
: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 3 T 14/99, byl obviněný PhDr. J. M. spolu se svou manželkou Ing. A. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků se zařazením do věznice s ostrahou a zákazu činnosti specifikovanému v rozsudku na dobu deseti let. Ještě před rozhodnutím Městského soudu v Praze, jako soudu prvního stupně, podal obviněný PhDr. J. M. návrh na odnětí věci a její přikázání jinému krajskému soudu s odůvodněním, že soudce Městského soudu v Praze JUDr. G. je známým poškozeného Š. Návrh obviněného projednal Vrchní soud v Praze a po jeho posouzení z hlediska ustanovení § 25 tř. řádu rozhodl usnesením ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. Ntd 109/01 tak, že návrh není důvodný a věc proto Městskému soudu v Praze neodňal. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, neboť se domnívá, že jsou zde závažné důvody pro odnětí věci Městskému soudu v Praze s tím, že další důvody uvede ve lhůtě 14 dnů. Nejvyšší soud jako soud nadřízený ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1 tr. řádu, přezkoumal stížnost obviněného a dospěl k následujícímu závěru. Řízení podle § 25 tr. řádu o odnětí a přikázání věci představuje mimořádný postup, který z důležitých důvodů může vést ke změně obecně platného pravidla pro místní příslušnost projednávání věcí. O důvodnosti takového postupu rozhoduje soud nejblíže nadřízený soudům, mezi nimiž by odnětí a přikázání věci přicházelo v úvahu. Protože v řízení podle § 25 tr. řádu není proti rozhodnutí výslovně připuštěn opravný prostředek, nelze je ve smyslu § 141 odst. 2 tr. řádu napadnout stížností. V tomto směru byl také obviněný usnesením Vrchního soudu v Praze správně poučen. Nejvyšší soud proto stížnost obviněného podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustnou zamítl. Za tohoto stavu je bezpředmětné, že obviněný svou stížnost ještě řádně neodůvodnil, neboť ani sebedůkladnější zdůvodnění stížnosti nemůže nic změnit na její nepřípustnosti.
Poučení
Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 8. ledna 2002 Předseda senátu: JUDr. Pavel Kučera
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.