11 Tvo 3/2013

Rubrum

11 Tvo 3/2013-19 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. března 2013 stížnosti obviněných V. D. T., L. M. Ch., T. V. B., a T. T. D., státních občanů Vietnamské socialistické republiky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 11 To 118/2012, a rozhodl t a k t o :

Výrok

I. Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnosti obviněných

V. D. T., L. M. Ch., T.

V. B. a T. T. D. z a m í t a j í .

II. Podle § 73a odst. 2 písm. b) tr. ř. se nabídka peněžité záruky obviněného T.

V. B. n e p ř i j í m á .

Odůvodnění

: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 46 T 9/2011, byli obvinění uznáni vinnými: · V. D. T. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c), částečně dokonaného, částečně ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Byl mu také uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. · L. M. Ch. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Byl mu také uložen trest vyhoštění ve výměře deseti let. · T. V. B. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Byl mu také uložen trest vyhoštění ve výměře deseti let a trest propadnutí věci. · T. T. D. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a), c) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Byl mu také uložen trest vyhoštění ve výměře deseti let. Proti tomuto rozsudku podali obvinění odvolání. Rozsudkem ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. 11 To 118/2012, Vrchní soud v Praze podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil k odvolání dvou obviněných ve výroku o trestu, podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak ve věci nově rozhodl mimo jiné tak, že obviněnému L. M. Ch. uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání státního zástupce a dalších obviněných podle § 256 tr. ř. zamítl. Předtím však usnesením ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 11 To 118/2012, rozhodl podle § 72 odst. 1, 3 tr. ř. tak, že se obvinění ponechávají ve vazbě, neboť důvody vazby uvedené v § 67 písm. a), c) tr. ř. nadále trvají. Proti tomuto usnesení podali obvinění stížnosti. Obviněný V. D. T. ve své stížnosti odkázal na judikaturu Ústavního soudu a uvedl, že Vrchní soud v Praze důvod vazby založil na nepravdivých a zcela neodůvodněných závěrech. Samotný fakt trestního stíhání pro trestný čin s vysokou trestní sazbou nedovoluje rozhodnout o uvalení vazby bez přihlédnutí k dalším okolnostem posuzované věci. Žádná z podmínek § 67 písm. c) tr. ř. nebyla v jeho případě naplněna. Odůvodnění rozhodnutí je pouze obecné. Závěrečný návrh stížnosti obviněného vyznívá poněkud zmatečně, neboť v jednom odstavci požaduje, aby Vrchní soud v Praze zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a v dalším dokonce „napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze“ a zřejmě se jedná o nepozornost obhájce, z kontextu stížnosti je však patrné, že obviněný požaduje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a obviněného propustil z vazby na svobodu. Obviněný L. M. Ch. ve své stížnosti uvedl, že si nebyl vůbec vědom toho, že v rodinném domě v N. se pěstují rostliny konopí. S orgány činnými v trestním řízení jako jediný spolupracoval a pomohl identifikovat další spoluobviněné. Závěr, že mu hrozí vysoký trest, nelze učinit pouze na základě příslušné trestní sazby. V ČR žije už od roku 1988, do své rodné země se doposud nevrátil a vracet nechce. Za trestnou činnost nebyl dříve stíhán. Objektivně by nemohl v trestné činnosti pokračovat ani ji opakovat, neboť veškeré prostředky k jejímu páchání byly zajištěny orgány činnými v trestním řízení. Obviněný také poukázal na svůj zhoršený zdravotní stav způsobený výkonem vazby. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a propustil jej z vazby na svobodu. Obviněný T. V. B. ve své stížnosti uvedl, že napadené usnesení je neodůvodněné a v rozporu se zákonem a navrhl, aby bylo zrušeno a byl propuštěn z vazby na svobodu. Rozhodnutí bylo odůvodněno obdobně jako jiná, která mu předcházela, a to prakticky stejně ve vztahu ke všem spolupachatelům. Není nikterak individualizováno, pokud jde o důvody vazby. Nebylo vůbec prokázáno, že skutek, za který obviněnému hrozí trest, spáchal on. Trest odnětí svobody v trvání pěti let nelze považovat za tak vysoký, aby odůvodnil trvání vazby. Připomněl, že je omezen na svobodě už přes dva roky. Soud vůbec nevzal v úvahu rodinné důvody (narození dítěte). Neustálým prodlužováním vazby mu bylo znemožněno se o družku a dítě starat. Obviněný žije v ČR přes dvacet let, trvale zde žije i jeho družka, která provozuje kosmetické studio. V napadeném usnesení není nijak osvětleno, z čeho je dovozována obava opakování trestné činnosti. Obviněný byl shledán vinným skutkem ve stádiu pokusu, v případě druhého údajného skutku nebyla nijak individualizována účast obviněného na něm. S ohledem na délku vazebního stíhání obviněný v závěru své stížnosti nabídl peněžitou záruku, jejíž výši má určit soud. Toto opatření spolu s dohledem probačního úředníka by zajisté splnilo účely vazby. Obviněný T. T. D. ve své stížnosti uvedl, že napadené usnesení je neodůvodněné a v rozporu se zákonem a navrhl, aby bylo zrušeno a byl propuštěn z vazby na svobodu. I podle něj rozhodnutí bylo odůvodněno obdobně jako jiná, která mu předcházela, a to prakticky stejně ve vztahu ke všem spolupachatelům. Není nikterak individualizováno, pokud jde o důvody vazby. Nebylo vůbec prokázáno, že skutek, za který obviněnému hrozí trest, spáchal on. Trest odnětí svobody v trvání pěti let nelze považovat za tak vysoký, aby odůvodnil trvání vazby. Připomněl, že je omezen na svobodě už přes dva roky. Obviněný žije v ČR přes deset let za účelem sloučení s otcem, má možnost pracovat u své přítelkyně v Š., která má obchod s manikúrou. Poukazuje na nelogičnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde důvod vazby útěkové je shledáván v tom, že je cizím státním příslušníkem a v ČR nemá žádné pevnější vazby. V napadeném usnesení není nijak osvětleno, z čeho je dovozována obava opakování trestné činnosti. Obviněný byl shledán vinným skutkem ve stadiu pokusu, v případě druhého údajného skutku nebyla nijak individualizována účast obviněného na něm. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Praze rozhodl dne 29. 8. 2012 podle § 72 odst. 1, 3 tr. ř. o ponechání obviněných ve vazbě, následně také dne 23. 11. 2012 rozhodl o jejich odvolání. Obviněným tak byly v současné době pravomocně uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody, nacházejí se v jejich výkonu. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen dne 6. 2. 2013, tedy poté, co Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci samé. Rozhodnutí o stížnostech proti napadenému usnesení tak postrádá praktický význam, po právní moci rozhodnutí také pochopitelně nepřichází v úvahu přijetí peněžité záruky. Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí konstatuje, že toto je zcela správné a v plném rozsahu odkazuje na jeho odůvodnění, pokud jde o námitky jednotlivých stěžovatelů. Nejvyšší soud není ani toho názoru, že by trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, vzhledem ke složitosti věci a značně vysokému počtu obviněných. Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze i jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohly se stížnosti obviněných setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. března 2013 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch