11 Tvo 31/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl stížnost obviněného proti usnesení vrchního soudu, které ponechalo obviněného ve vazbě. Soud uvedl, že vrchní soud jako soud druhého stupně správně posoudil důvodnost vazby a vyloučil možnost její nahrazení písemným slibem nebo dohledem probačního úředníka. Rozhodnutí o ponechání ve vazbě bylo vzhledem k předchozímu přezkumu předčasné a proto nadbytečné. Stížnost proto byla považována za nepřípustnou a zamítnuta.
Rubrum
11 Tvo 31/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. července 2004 stížnost obviněného L. Č., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2004, sp. zn. 5 To 50/2004, a rozhodl t a k t o:
Výrok
Podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu s e stížnost obviněného L. Č. z a m í t á.
Odůvodnění
: Obviněný L. Č. je stíhán obžalobou Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 3. 2004 pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 1 T 3/2004, byl podle § 71 odst. 5 tr. řádu z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. a) tr. řádu obviněný L. Č. ponechán ve vazbě. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost a navrhl, aby byl z vazby propuštěn, případně za současného přijetí jím nabízeného písemného slibu, nebo stanovení dohledu probačního úředníka. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 6. 2004, sp. zn. 5 To 50/2004, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost obviněného zamítl, podle § 73 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu nepřijal nabídku písemného slibu obviněného ani návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a obviněného z důvodu § 67 písm. a) tr. řádu ponechal i nadále ve vazbě. Obviněného přitom poučil, že proti výroku o nepřijetí písemného slibu a dohledu probačního úředníka a o ponechání ve vazbě je přípustná stížnost k Nejvyššímu soudu. Na základě tohoto poučení podal obviněný proti výroku o nepřijetí nabídky písemného slibu a dohledu probačního úředníka a o ponechání ve vazbě stížnost se zdůvodněním, že nepovažuje další trvání vazby za nezbytné a navrhl zrušení napadeného výroku usnesení vrchního soudu a propuštění z vazby na svobodu za současného přijetí písemného slibu a stanovení dohledu probačního úředníka. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru. Pokud jde o část napadeného výroku, kterou vrchní soud rozhodl o nepřijetí písemného slibu a dohledu probačního úředníka, řídil se obviněný nesprávným poučením soudu. Vrchní soud v Praze rozhodoval jako věcně i místně příslušný soud druhého stupně oprávněný k přezkoumání usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2004, kterým byl podle § 71 odst. 5 tr. řádu z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. řádu obviněný L. Č. ponechán i nadále ve vazbě. Jako orgán druhého stupně přitom postupem podle § 147 odst. 1 tr. řádu nepřezkoumává z podnětu podané stížnosti napadené usnesení pouze z hlediska důvodnosti další vazby, ale i z hlediska účinnosti institutů, kterými by bylo možno vazbu obviněného nahradit. Protože vrchní soud ve svém rozhodnutí označil další vazbu obviněného L. Č. za důvodnou a vyloučil možnost jejího nahrazení písemným slibem i dohledem probačního úředníka, posuzoval otázku vazby komplexně v jednom řízení, a to v řízení přezkumném. Vrchní soud tedy své rozhodnutí učinil jako orgán oprávněný projednat stížnost obviněného, tedy jako soud druhého stupně, a proto proti tomuto rozhodnutí není přípustný další řádný opravný prostředek. Za tohoto stavu byla ovšem část napadeného rozhodnutí obsahující výrok o ponechání obviněného L. Č. ve vazbě nadbytečná. Přezkum důvodnosti další vazby obviněného ve lhůtě uvedené v § 71 tr. řádu byl učiněn rozhodnutím Městského soudu v Praze. Pokud vrchní soud ke stížnosti obviněného shledal jeho vazbu důvodnou, činil tak jako soud druhého stupně, a proto ani proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě s ohledem na dobu, která uplynula od předchozího přezkumu vazby, je proto předčasné a výrok napadeného usnesení takové rozhodnutí neměl vůbec obsahovat. Pokud se obviněný řídil poučením vrchního soudu, řídil se nesprávným poučením, a nebylo možné s jeho stížností naložit jinak, než ji jako nepřípustnou zamítnout. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. července 2004 Předseda senátu: JUDr. Pavel Kučera
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.