11 Tvo 32/2013
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl stížnost obhájce proti usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byl obhájce předán České advokátní komoře ke kárnému postihu. Obhájce i přes výpověď plné moci klientem a jeho pokynem dále nezastupovat měl pokračovat v obhajobě v případě nutné obhajoby, a to s ohledem na § 37 odst. 2 trestního řádu a § 16 odst. 1 zákona o advokacii.
Citované zákony (5)
Rubrum
11 Tvo 32/2013-10 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. prosince 2013 stížnost obhájce Mgr. R. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 5 To 48/2013, a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obhájce Mgr. R. M. z a m í t á.
Odůvodnění
: Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 5 To 48/2013, v trestní věci obviněného T. Š., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 1/2012, bylo podle § 66 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, že se obhájce Mgr. R. M. a předává České advokátní komoře ke kárnému postihu. Proti tomuto usnesení podal jmenovaný obhájce stížnost, v níž uvedl, že klient mu ve výpovědi plné moci přikázal jej dále nezastupovat, nečinit žádné další úkony a zastoupení celkově ukončit. Tuto skutečnost dal obhájce soudu na vědomí v nejbližším možném termínu po fyzickém obdržení listiny o výpovědi plné moci. Není si proto vědom žádného porušení předpisů, neboť jednal v souladu s exaktním pokynem klienta a stavovskými předpisy advokacie. Závěrem své stížnosti obhájce navrhl, aby napadené usnesení vrchního soudu bylo zrušeno. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Proti rozhodnutí soudu podle § 66 odst. 1, 3 tr. ř. je podle odst. 4 tohoto ustanovení přípustná stížnost, na základě které se však nepřezkoumává, zda se obhájce dopustil jednání uvedeného v odstavci 1, neboť to je věcí v tomto případě příslušného kárného senátu České advokátní komory, ale pouze to, zda byly dány důvody pro postup podle § 66 odst. 3 tr. ř. V daném případě Nejvyšší soud zjistil, že jednání stěžovatele budí velké pochybnosti a Vrchní soud v Praze postupoval zcela odůvodněně. Podle § 37 odst. 2 tr. ř. si obviněný může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí- li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce. Ačkoli toto ustanovení výslovně hovoří o situaci, kdy si obviněný zvolí obhájce namísto obhájce, „který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen“, je jej nepochybně třeba vztáhnout i na případy, kdy si obviněný zvolí nového obhájce namísto obhájce, kterého si před tím zvolil sám, ale i kdy si nového obhájce nezvolí, pouze stávajícímu obhájci vypoví plnou moc, přičemž se jedná o případ nutné obhajoby a nový obhájce nebyl dosud zvolen nebo soudem ustanoven. Účelem tohoto ustanovení je totiž nejen zajistit, aby obviněný neutrpěl újmu na svých právech tím, že by při úkonu trestního řízení neměl obhájce, ale především zajistit hladký a plynulý průběh trestního řízení bez průtahů způsobených případným obstrukčním chováním samotného obviněného, který by jinak mohl mařit provedení úkonu trestního řízení změnou či výpovědí plné moci obhájce těsně před již nařízeným úkonem trestního řízení. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), je advokát „povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit“. Pakliže obviněný T. Š. současně s výpovědí plné moci dal obhájci Mgr. R. M. pokyn „jej dále nezastupovat, nečinit žádné další úkony a zastoupení celkově ukončit“, a to těsně před konáním nařízeného veřejného zasedání u Vrchního soudu v Praze ve věci jeho odvolání, bylo zcela namístě, aby obhájce ve smyslu § 16 odst. 1 zákona o advokacii svého klienta poučil o znění § 37 odst. 2 tr. ř. a ve výkonu obhajoby pokračoval, jak mu citované ustanovení ukládá. Namísto toho obhájce v 8.31 hod. elektronicky zaslal na adresu soudu sdělení, že mu obviněný vypověděl plnou moc a z tohoto důvodu omlouvá svou neúčast na dnešním jednání. Písemnou odpověď soudu zaslanou e-mailem a do datové schrány ani telefonické hovory nepřijal a veřejné zasedání nařízené na 9.00 hod. téhož dne muselo být kvůli jeho jednání odročeno. Vrchní soud v Praze proto důvodně vydal napadené usnesení. Zda se obhájce dopustil kárného provinění ve smyslu § 32 odst. 2 zákona o advokacii, je na posouzení České advokátní komory. Stížnost Mgr. R. M. tak Nejvyšší soud shledal nedůvodnou. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 10. prosince 2013 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch