11 Tvo 8/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu o prodloužení vazby obviněných, protože jeho doba překračovala nově účinné limity podle § 71 odst. 9 trestního řádu. Soud upozornil, že za závažné trestné činy může být vazba trvat maximálně tři roky, z nichž nejvýše dva připadají na řízení před soudem. Vazba byla proto omezena na dobu nejvýše do 1. března 2002. Rozhodnutí bylo založeno na zásadní změně právní úpravy účinné od 1. ledna 2002.
Rubrum
11 Tvo 8/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2002 stížnost obviněných 1) M. Ch., a 2) K. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 2 Ntv 40/01, a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu se z podnětu podaných stížností obviněných napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 2 Ntv 40/01, z r u š u j e. Podle § 71 odst. 8, odst. 9 tr. řádu se vazba obviněných M. Ch. a K. P. p r o d l u ž u j e do 1. března 2002.
Odůvodnění
: Obžalobou Krajského státního zástupce v Praze je obviněný M. Ch. žalován pro spáchání organizátorství k pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 10 odst. 1 písm. a) k § 8 odst. 1, k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zák a obviněný K. P. pro spáchání pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 8 odst. 1 k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zák. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2000, sp. zn. 2 T 21/2000, a rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2001, sp. zn. 2 T 21/2000, byli oba obvinění za žalovanou trestnou činnost opakovaně odsouzeni. Pokaždé však byl odsuzující rozsudek odvolacím soudem zrušen. Nejprve usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 2 To 201/2000, naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 2 To 63/01. V současné době se věc nachází ve stadiu řízení před Krajským soudem v Praze, kterému odvolací soud uložil věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný M. Ch. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 5. 1999, sp. zn. 3 Nt 144/99, z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu s účinností ode dne 21. 5. 1999. Obviněný K. P. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 3. 1999, sp. zn. 3 Nt 117/99, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 1999, sp. zn. 14 To 235/99, z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu s účinností ode dne 19. 3. 1999. V současné době jsou oba obvinění ve vazbě pouze z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Vazba pro řízení před soudem započala běžet oběma obviněným dnem 1. 3. 2000, kdy napadla obžaloba krajského státního zástupce ke Krajskému soudu v Praze. Vazba obou obviněných byla opakovaně prodlužována, naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 2 Ntv 40/01, a to podle § 71 odst. 3 tr. řádu do 19. 3. 2002. Proti tomuto usnesení podali oba obvinění v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodňují poukazem na neexistující důvody několikrát prodlužované vazby. Navrhují, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a oba byli propuštěni na svobodu. Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k těmto závěrům. Oba obvinění jsou stíhání pro nesmírně závažnou trestnou činnost. Charakter trestné činnosti obviněných, jejich dosavadní život a hrozba přísného trestu i nadále odůvodňují obavu, že by se na svobodě trestnímu stíhání a následně i trestu vyhýbali. V tomto směru se Nejvyšší soud ztotožňuje s důvodností vazby, tak jak byly ve všech předchozích rozhodnutích, včetně napadeného rozhodnutí, popsány. Lze sice uznat, že by trvání vazby mělo být co nejkratší, ale závažnost jednání obou obviněných, obava z maření účelu trestního řízení a především časová náročnost dokazování je tak výrazná, že v tomto případě opodstatňují maximální možné prodloužení vazby. V tomto směru však došlo novelou trestní řádu s účinností od 1. 1. 2002 k zásadní změně v přípustné délce trvání vazby. Podle § 71 odst. 8 písm. c), odst. 9 tr. řádu s ohledem na trestný čin, pro který jsou stíháni, obvinění nemohou být ve vazbě déle jak tři roky, přičemž na řízení před soudem připadají nejvýše dva roky. Napadeným usnesením došlo k prodloužení vazby obou obviněných do 19. 3. 2002. I když Nejvyšší soud prodloužení vazby u obou obviněných považuje za důvodné, doba, na kterou bylo trvání vazby prodlouženo, odporuje novelizovanému ustanovení § 71 tr. řádu. Za tohoto stavu Nejvyššímu soudu nezbylo než napadené usnesení zrušit a ve věci znovu rozhodnout. Protože oběma obviněným vazba před soudem započala dnem 1. 3. 2000 a nejdelší přípustné trvání vazby uplyne 1. 3. 2002, omezil Nejvyšší soud trvání vazby do tohoto data. Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení
Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 30. ledna 2002 Předseda senátu: JUDr. Pavel Kučera
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (7)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.