11 Tz 37/2025

Rubrum

11 Tz 37/2025-88 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2026 v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Durdíka a soudců JUDr. Petra Škvaina, Ph.D., a JUDr. Ladislava Koudelky, Ph.D., stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti České republiky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. Nt 2052/2022, v neprospěch obviněného P. D., a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 1 a § 274 odst. 3 písm. c) tr. ř. t a k t o :

Výrok

Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. Nt 2052/2022, byl porušen zákon ve prospěch obviněného P. D., v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění účinném do 31. 12. 2022.

Odůvodnění

1. Obviněný P. D. (dále též jen „obviněný) byl trestním rozkazem Okresního soudu Bratislava III, Slovenská republika, ze dne 26. 6. 2022, sp. zn. 0T/132/2022, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným jednak přečinem krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona, za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do ústavu pro výkon trestu se středním stupněm střežení. Podle skutkových zjištění slovenského soudu se jmenovaný předmětného přečinu krádeže dopustil tím, že „dne 23. 6. 2022 v 09:20 v XY, XY, v prodejně Tesco Expres odcizil z regálu 1 ks lahve červeného vína KOH 0,751 v hodnotě 2,55 EUR, kterou si dal pod tričko a krátké kalhoty a následně prošel přes pokladní zónu bez zaplacení, kde byl zadržen pracovníkem SBS služby, čímž způsobil společnosti TESCO STORES SR, a. s. se sídlem Cesta na Senec 2, Bratislava, IČ: 31321828 škodu ve výši 2,55 EUR, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že se dne 1. 12. 2021 dopustil přestupku proti majetku, za který byl postižen blokovou pokutou nezaplacenou na místě ve výši 30 EUR, evidenční č. bloku A2200360847, právní moc dne 1. 12. 2021, a trestním rozkazem Okresního soudu Bratislava I, Slovenská republika, ze dne 15. 8. 2020, sp. zn. OT 74/2020, který nabyl právní moci dne téhož dne, byl odsouzen pro přečin krádeže podle § 212 odst. 2 slovenského trestního zákona“. Naopak přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí se podle skutkových závěrů slovenského soudu obviněný dopustil tím, že „se v přesně nezjištěné době od 9:20 hod. dne 23. 6. 2022 svévolně, bez povolení a důvodu zdržoval v Bratislavě v XY, a to i přesto, že mu byl trestním rozkazem Okresního soudu Bratislava I, Slovenská republika, ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. 1 T 28/2020, který nabyl právní moci dne 16. 1. 2021, uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Slovenské republiky Bratislava na dobu 4 let“.

2. Dne 14. 10. 2022 byl P. D. zadržen hlídkou Policie České republiky na území hlavního města Prahy, a to na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného dne 2. 9. 2022 pod sp. zn. 0T/132/2022 Okresním soudem Bratislava III, Slovenská republika, za účelem předání obviněného k výkonu trestu odnětí svobody uloženého shora citovaným trestním rozkazem Okresního soudu Bratislava III, Slovenská republika, ze dne 26. 6. 2022, sp. zn. 0T/132/2022, jímž byl uznán vinným jednak přečinem krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona. Nato byl obviněný usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2022, sp. zn. Nt 2052/2022, které nabylo právní moci téhož dne, v dané věci podle § 204 odst. 5 za užití § 94 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, v tehdy účinném znění (dále jen „z. m. j. s.“) vzat do předběžné vazby. Následně byl v dané trestní věci státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze dne 3. 11. 2022 pod sp. zn. 1 KZM 1106/2022 podán Městskému soudu v Praze návrh na vydání rozhodnutí podle § 205 odst. 1, odst. 2 písm. e) z. m. j. s. o nepředání obviněného do Slovenské republiky na základě výše uvedeného evropského zatýkacího rozkazu, a to za současného rozhodnutí podle § 205 odst. 6 z. m. j. s. o propuštění jeho osoby z předběžné vazby. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. Nt 2052/2022, tak, že se podle § 205 odst. 1, odst. 2 písm. e) z. m. j. s. (v tehdy účinném znění) obviněný P. D. nepředává do Slovenské republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem Bratislava III, Slovenská republika, ze dne 2. 9. 2022, sp. zn. 0T/132/2022, k výkonu trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, který mu byl uložen trestním rozkazem Okresního soudu Bratislava III, Slovenská republika, ze dne 26. 6. 2022, sp. zn. 0T/132/2022, který nabyl právní moci dne 26. 6. 2022, jednak za přečin krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona a jednak za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona, neboť dané skutky (ve kterých jsou slovenským soudem spatřovány uvedené přečiny) nenaplňují znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. Týmž usnesením bylo městským soudem podle § 205 odst. 6 z. m. j. s. současně rozhodnuto o propuštění obviněného z předběžné vazby na svobodu. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 8. 11. 2022, načež bylo v souladu s § 136 odst. 3 tr. ř. vyhotoveno toliko zjednodušené písemné usnesení, které neobsahuje odůvodnění.

3. Dne 12. 9. 2025 podala ministryně spravedlnosti (dále též jen „stěžovatelka) podle § 266 odst. 1 tr. ř. proti shora citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. Nt 2052/2022, jímž bylo podle § 205 odst. 1, odst. 2 písm. e) z. m. j. s. (v tehdy účinném znění) rozhodnuto o nepředání obviněného do Slovenské republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem Bratislava III, Slovenská republika, ze dne 2. 9. 2022, sp. zn. 0T/132/2022, stížnost pro porušení zákona v neprospěch P. D. V rámci odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti poukázala na zásadní věcnou vadu napadeného rozhodnutí, jež spočívá v chybném vyhodnocení splnění zásady oboustranné trestnosti ve vztahu ke skutku, jenž byl v rámci trestního rozkazu Okresního soudu Bratislava III, Slovenská republika, ze dne 26. 6. 2022, sp. zn. 0T/132/2022 kvalifikován jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona.

4. V tomto směru ministryně spravedlnosti poukázala na skutečnost, že důvod pro nepředání obviněné osoby na základě evropského zatýkacího rozkazu podle § 205 odst. 2 písm. e) z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2022, vycházel z podmínky oboustranné trestnosti skutku, která je jednou z tradičních podmínek pro vydání osoby. U předání na základě evropského zatýkacího rozkazu je sice rozsah uplatnění této podmínky omezen na jednání neuvedená v § 207 z. m. j. s. (tzn. že u jednání uvedených v § 207 z. m. j. s. se naopak oboustranná trestnost nepřezkoumává), přičemž její posuzování vůči trestným činům týkajícím se daní, poplatků, cel nebo měny je výslovně zmírněno, nicméně na skutky, pro které byl vydán evropský zatýkací rozkaz v nyní posuzované věci P. D., zmíněná omezení ani zmírnění nedopadají. Podle stěžovatelky je tomu tak proto, že skutky, pro které byl v dané věci vydán evropský zatýkací rozkaz, a které byly právně kvalifikovány jako přečin krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona, nelze podřadit pod žádnou z kategorií jednání vymezenou v písmenu e) oddílu I. formuláře evropského zatýkacího rozkazu, jak má na mysli § 207 z. m. j. s., a současně se nejedná ani o trestné činy, které by se týkaly daní, poplatků, cel nebo měny. Důvod pro nepředání podle § 205 odst. 2 písm. e) z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2022, tedy má v daném případě podobu běžné podmínky oboustranné trestnosti. Při jejím posouzení je podle stěžovatelky třeba použít metody tzv. analogické transpozice, podle níž se skutek přenese do podmínek dožádaného, resp. vykonávajícího státu a hodnotí se, zda by byl trestný, pakliže by byl spáchán v těchto podmínkách (na vyžadující stát se tak v rámci tohoto hodnocení nahlíží jako na Českou republiku). V této souvislosti ministryně spravedlnosti poukázala na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2017 ve věci C-289/15 Jozef Grundza, v němž tento soud použití metody analogické transpozice jednoznačně stvrdil i při aplikaci institutů mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních mezi členskými státy Evropské unie postavených na zásadě vzájemného uznávání rozhodnutí.

5. Stěžovatelka současně připomněla novelu § 205 z. m. j. s. provedenou s účinností od 1. 1. 2023 zákonem č. 422/2022 Sb., v jejímž důsledku bylo původní ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) z. m. j. s. nově označeno jako § 205 odst. 3 písm. b) z. m. j. s. a jeho text byl mírně pozměněn. Podle § 205 odst. 3 písm. b) z. m. j. s., ve znění účinném od 1. 1. 2023, platí, že osoba nemusí být do vyžadujícího státu předána, pokud by skutek nenaplňoval znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky a nejde-li o jednání uvedené v § 207 z. m. j. s. V případě daní, poplatků, cel nebo měny nelze rozhodnout o nepředání jen z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků nebo cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel nebo měny jako právní předpisy vyžadujícího státu. Oproti původnímu znění ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) z. m. j. s. tedy podle stěžovatelky došlo v § 205 odst. 3 písm. b) z. m. j. s., ve znění účinném od 1. 1. 2023, ke dvěma změnám, když první spočívá v tom, že daný důvod pro nepředání na základě evropského zatýkacího rozkazu je nyní fakultativní. Druhou změnou je užití podmiňovacího způsobu („pokud by skutek nenaplňoval znaky skutkové podstaty"), jež indikuje uplatnění metody analogické transpozice (která se ovšem při posuzování oboustranné trestnosti uplatnila i za předchozí úpravy). Žádná z těchto změn však ničeho nemění na podstatě podané stížnosti pro porušení zákona.

6. Jelikož napadené usnesení Městského soudu v Praze bylo v souladu s § 136 odst. 3 tr. ř. vyhotoveno jako zjednodušené, a tedy neobsahuje odůvodnění, lze se tak domnívat, že městský soud rozhodl zcela v souladu s návrhem státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podaným dne 3. 11. 2022, č. j. 1 KZM 1106/2022-39, tzn., že se s tímto návrhem a argumentací v něm uvedenou zcela ztotožnil. Jde-li o první ze skutků, pro které byl v nyní posuzované věci příslušným slovenským soudem vydán evropský zatýkací rozkaz, jenž byl právně kvalifikován jako přečin krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona, lze mít podle stěžovatelky za to, že pokud by byl daný skutek spáchán v podmínkách České republiky, pak by se s ohledem na výši škody a způsob spáchání (prosté odcizení zboží v obchodě) nejednalo o trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku. Aby bylo možné tento skutek kvalifikovat jako trestný čin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku [ve znění účinném do 31. 12. 2025, resp. podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2026], musel by být naplněn znak speciální recidivy, tedy muselo by dojít k předchozímu odsouzení nebo potrestání obviněného za takový čin v posledních třech letech. Takovým činem se přitom rozumí trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku nebo obdobný trestný čin (např. trestný čin loupeže podle § 173 tr. zákoníku). K naplnění znaku speciální recidivy podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku [ve znění účinném do 31. 12. 2025, resp. podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2026] tedy nestačí předchozí postih toliko za přestupek proti majetku. V daném případě nehraje roli, že jmenovaný obviněný byl postižen blokovou pokutou za přestupek proti majetku, přičemž se podle stěžovatelky nelze spokojit s pouhým konstatováním, že obviněný byl trestním rozkazem Okresního soudu Bratislava I ze dne 15. 8. 2020 sp. zn. 0T/74/2020, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro přečin krádeže podle § 212 odst. 2 slovenského trestního zákona, nýbrž je třeba zkoumat popis skutku, pro který byl tímto trestním rozkazem odsouzen. Z dodatkových informací vyžádaných od slovenské strany, jež se týkaly předchozích odsouzení obviněného, přitom bylo zjištěno, že všechna předchozí odsouzení P. D. slovenskými soudy za trestný čin krádeže podle § 212 slovenského trestního zákona jsou založena na přestupkové recidivě. Za této situace tak nelze učinit závěr, že by skutek, pro který byl dne 2. 9. 2022 Okresním soudem Bratislava III vydán evropský zatýkací rozkaz, sp. zn. 0T/132/2022, a který byl kvalifikován jako přečin krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona, byl trestným činem i podle práva České republiky. Ohledně tohoto skutku tak bylo podle ministryně spravedlnosti rozhodnuto o nepředání obviněného do Slovenské republiky podle § 205 odst. 2 písm. e) z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2022, zcela správně a zákonně.

7. Naopak ve vztahu ke druhém ze skutků, pro který byl Okresním soudem Bratislava III dne 2. 9. 2022 vydán evropský zatýkací rozkaz, a který byl slovenským soudem kvalifikován jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona, podle stěžovatelky platí, že byl-li by daný skutek spáchán v podmínkách České republiky, nehrálo by roli, že jednáním obviněného bylo mařeno rozhodnutí soudu Slovenské republiky, na které se jinak trestněprávní ochrana ustanovením § 337 tr. zákoníku nevztahuje. S ohledem na metodu analogické transpozice se totiž na rozhodnutí slovenského soudu, kterým byl uložen trest zákazu pobytu, hledí jako na rozhodnutí českého soudu, kterým byl uložen stejný trest. Za této situace by tak druhý skutek, jak byl popsán v evropském zatýkacím rozkazu, naplňoval všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

8. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze však dospěla k závěru, a v návaznosti na ni též Městský soud v Praze, že ani tento druhý skutek, pro který byl Okresním soudem Bratislava III dne 2. 9. 2022 vydán evropský zatýkací rozkaz, nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, a to z toho důvodu, že trest zákazu pobytu, který P. D. mařil, mu byl uložen za jednání, které není trestné podle práva České republiky. Je tomu tak proto, že trestním příkazem Okresního soudu Bratislava I, Slovenská republika ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. 1 T 28/2020, byl obviněný odsouzen za dva přečiny krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona, a to s odkazem jednak na předchozí postih za přestupek a jednak na předchozí odsouzení trestním rozkazem Okresního soudu v Prievidzi, Slovenská republika, ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 2 T 121/2019, pro trestný čin krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g) slovenského trestního zákona, které se ovšem odvíjí opět jen od přestupkové recidivy. Daný přístup však podle stěžovatelky nelze považovat za správný.

9. V případě posuzování oboustranné trestnosti u druhého ze skutků, pro které byl slovenským soudem v nyní posuzované věci vydán citovaný evropský zatýkací rozkaz a který byl kvalifikován jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona, je totiž podle ministryně spravedlnosti třeba hodnotit pouze to, zda by maření nebo podstatné ztížení výkonu rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci bylo trestným činem, pakliže by k maření nebo podstatnému ztížení výkonu rozhodnutí došlo na území České republiky a mařen nebo podstatně ztížen by byl výkon rozhodnutí českého soudu nebo jiného orgánu veřejné moci. Naopak hodnocení toho, zda trest zákazu pobytu, který byl v daném případě mařen, byl obviněnému uložen za skutek, který by podle práva České republiky nebyl trestným činem, tak přesahuje hranice uplatnění zásady analogické transpozice, které vycházejí ze znaků skutkové podstaty v úvahu přicházejícího trestného činu podle práva České republiky, zejména z jeho objektu. Objektem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 tr. zákoníku je přitom zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudů a jiných orgánů veřejné moci a vykázání. V rámci uplatnění metody analogické transpozice je třeba namísto rozhodnutí soudů a jiných orgánů veřejné moci České republiky dosadit rozhodnutí soudů a jiných orgánů veřejné moci cizího státu, v daném případě Slovenské republiky, aniž by bylo třeba zkoumat, zda by soudy nebo jiné orgány veřejné moci České republiky mohly tato rozhodnutí za obdobných podmínek vydat. Ministryní spravedlnosti odkazovaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2017 ve věci C-289/15 Jozef Grundza (byť nastíněnou otázku hranic uplatnění metody analogické transpozice výslovně neřeší) podle jejího přesvědčení svědčí pro závěr, že posuzováno má být jen to, zda by v případě, že by k činu došlo na území vykonávajícího státu, byl porušen zájem chráněný vykonávajícím státem obdobný chráněnému zájmu, který byl porušen, ve vydávajícím státě.

10. S ohledem na výše uvedené stěžovatelka v závěru podané stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud na podkladě tohoto mimořádného opravného prostředku podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze v části, v níž bylo rozhodnuto o nepředání P. D. do Slovenské republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu k výkonu trestu odnětí svobody pro skutek kvalifikovaný jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona, byl porušen zákon ve prospěch jmenovaného obviněného, a to v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2022.

11. K podané stížnosti pro porušení zákona se dne 24. 9. 2025, sp. zn. 1 NZZ 1001/2023-28, písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že se s ministryní spravedlnosti podanou stížností pro porušení zákona zcela ztotožňuje, pročež navrhla, aby Nejvyšší soud této stížnosti pro porušení zákona vyhověl a podle § 268 odst. 2 tr. ř. konstatoval, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. Nt 2052/2022, byl porušen zákon ve prospěch obviněného P. D. v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2022, a podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně státní zástupkyně vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v případě, že by hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v § 274 odst. 2 a odst. 3 tr. ř., toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přikročit podle § 274 odst. 4 tr. ř., ve znění účinném od 8. 12. 2021.

12. Naopak obviněný P. D. se i přes zaslanou stížnost pro porušení zákona k jejímu obsahu předem nikterak věcně nevyjádřil, přičemž v dané trestní věci nebyly Nejvyšším soudem shledány důvody nutné obhajoby ve smyslu § 36a odst. 2 tr. ř.

13. Úvodem Nejvyšší soud konstatuje, že k projednání podané stížnosti pro porušení zákona přistoupil v rámci neveřejného zasedání, když pro tento postup byly splněny všechny zákonné podmínky uvedené v § 274 odst. 3 písm. c) tr. ř., neboť Nejvyšším soudem bylo ke stížnosti podané ministryní spravedlnosti v neprospěch obviněného P. D. rozhodnuto tak, že v posuzované věci byl porušen zákon toliko ve prospěch obviněného.

14. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je stížnost pro porušení zákona přípustná a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 266 tr. ř., na příslušném místě (§ 266 odst. 1 tr. ř.), jakož i oprávněnou osobou (§ 266 odst. 1 tr. ř.). Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda stížnost pro porušení zákona splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 267 odst. 1 tr. ř.

15. Následně Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla ministryní spravedlnosti stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, načež dospěl k závěru, že stížnost ministryně spravedlnosti je důvodná.

16. Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou přípustnosti mimořádného opravného prostředku v podobě stížnosti pro porušení zákona v případech, kdy bylo vedeno řízení o předání osoby mezi Českou republikou a jiným členským státem Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu podle části páté hlavy II z. m. j. s. Jelikož se podle § 12 odst. 11 tr. ř. trestním řízením rozumí nejen řízení vedené podle trestního řádu, ale též řízení vedené podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, přičemž není-li podle § 3 odst. 1 z. m. j. s. tímto zákonem stanoveno jinak nebo není-li jím některá otázka upravena, použije se trestní řád, je s ohledem na takto zakotvenou zásadu subsidiarity stížnost pro porušení zákona (za podmínek § 266 a násl. tr. ř.) přípustná i proti pravomocným rozhodnutím soudu nebo státního zástupce učiněným v řízení vedeném podle z. m. j. s.

17. K postupu Městského soudu v Praze, jenž svým usnesením ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. Nt 2052/2022, rozhodl, že podle § 205 odst. 1, odst. 2 písm. e) z. m. j. s. (v tehdy účinném znění) se obviněný P. D. nepředává do Slovenské republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem Bratislava III, Slovenská republika, ze dne 2. 9. 2022, sp. zn. 0T/132/2022, k výkonu trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, který mu byl pravomocně uložen trestním rozkazem Okresního soudu Bratislava III ze dne 26. 6. 2022, sp. zn. 0T/132/2022, jednak za přečin krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona a jednak za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona, neboť dané skutky (ve kterých jsou slovenským soudem spatřovány uvedené přečiny) nenaplňují znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, Nejvyšší soud konstatuje, že z obsahu napadeného rozhodnutí městského soudu je zřejmé, že jím byl porušen zákon ve prospěch P. D., a to v konkrétním ustanovení z. m. j. s. upravujícím problematiku předání osoby z České republiky do jiného členského státu Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu.

18. Podle § 205 odst. 1 z. m. j. s., ve znění účinném v době vydání stížností pro porušení zákona napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, tj. ve znění účinném do 31. 12. 2022, platí, že po skončení předběžného šetření soud rozhodne na návrh státního zástupce ve veřejném zasedání, zda se osoba předá do vyžadujícího státu, přičemž proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Soud rozhodne, že se osoba předá do vyžadujícího státu, není-li dán některý z důvodů pro nepředání uvedený v § 205 odst. 2 z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2022, nebo některý z důvodů pro zamítnutí návrhu státního zástupce uvedený v § 205 odst. 5 z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2022. Ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. o vrácení věci státnímu zástupci k došetření se v takovém případě neužije.

19. Podle § 205 odst. 2 písm. e) z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2022, platí, že se osoba do vyžadujícího státu nepředá, pokud skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky a nejde o jednání uvedené v § 207 z. m. j. s. V případě daní, poplatků, cel nebo měny však nelze rozhodnout o nepředání z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků nebo cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel nebo měny jako právní předpisy vyžadujícího státu.

20. Z výše citovaných ustanovení z. m. j. s. je tak zřejmé, že v případě jednání, jež spadají pod režim ustanovení § 205 z. m. j. s., je při rozhodování o předání osoby z České republiky do jiného členského státu Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu, třeba řádně přezkoumat otázku oboustranné trestnosti jednání, pro které byl evropský zatýkací rozkaz ve vyžadujícím státě vydán. Zákonodárce přitom ze zásady oboustranné trestnosti výslovně připouští možné výjimky, díky kterým v případech splňujících podmínky uvedené v § 207 z. m. j. s. český soud nikterak nezjišťuje, zda skutek, pro který je o předání osoby z České republiky do jiného členského státu Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu žádáno, naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu i podle práva České republiky. Ohledně typů jednání, u kterých přezkum oboustranné trestnosti přímo ze zákona odpadá, je třeba vycházet přímo z označení daného jednání příslušným orgánem vyžadujícího státu v písmenu e) oddílu I. formuláře evropského zatýkacího rozkazu s tím, že toto jednání musí tvořit skutek, za který je ve vyžadujícím státu možné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody s nejvyšší délkou trvání nejméně tři roky.

21. K tomu, aby přezkum oboustranné trestnosti v konkrétním případě odpadl, tak nepostačuje samotné označení určitého jednání příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie coby vyžadujícího státu v jím vydaném evropském zatýkacím rozkazu, neboť označenému typu jednání musí odpovídat též popis skutku a jeho právní kvalifikace, které jsou v evropském zatýkacím rozkazu uvedeny a pro které bylo odsuzující rozhodnutí ve vyžadujícím státě vydáno. Pakliže tomu tak není, otevírá se možnost, resp. povinnost přezkumu oboustranné trestnosti dotčeného skutku podle § 205 odst. 2 písm. e) z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2025.

22. Jak přitom vyplývá z části označené písmenem e) oddílu I. evropského zatýkacího rozkazu vydaného dne 2. 9. 2022 pod sp. zn. 0T/132/2022 Okresním soudem Bratislava III, Slovenská republika, o předání obviněného P. D. k výkonu trestu odnětí svobody bylo tímto soudem žádáno mimo jiné pro jednání popsané pod bodem 2), které spočívalo v tom, že se obviněný „v přesně nezjištěné době od 9:20 hod. dne 23. 6. 2022 svévolně, bez povolení a důvodu zdržoval v Bratislavě v XY, a to i přesto, že mu byl trestním rozkazem Okresního soudu Bratislava I, Slovenská republika, ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. 1 T 28/2020, který nabyl právní moci dne 16. 1. 2021, uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Slovenské republiky Bratislava na dobu 4 let“, tedy že mařil výkon úředního rozhodnutí tím, že se bez povolení a bez vážného důvodu během výkonu trestu zákazu pobytu zdržoval na místě nebo v obvodu, na který se tento trest vztahuje, čímž naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona. Ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu anebo jiného orgánu veřejné moci tím, že se bez povolení a bez vážného důvodu během výkonu trestu zákazu pobytu zdržuje v místě anebo v obvodě, na který se tento trest vztahuje, anebo nedodržuje omezení a povinnosti, které mu uložil soud v souvislosti s výkonem tohoto trestu, bude podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona potrestán odnětím svobody až na dva roky. Z právě uvedeného je tedy zřejmé, že v nyní posuzované věci P. D. nedošlo ke splnění zákonných podmínek pro aplikaci výjimky ze zásady oboustranné trestnosti ve smyslu § 207 z. m. j. s., pročež tak bylo zákonnou povinností Městského soudu v Praze v rámci řízení vedeného na základě návrhu státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podaného dne 3. 11. 2022, sp. zn. 1 KZM 1106/2022, na vydání rozhodnutí o nepředání obviněného do Slovenské republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného dne 2. 9. 2022 pod sp. zn. 0T/132/2022 Okresním soudem Bratislava III (za současného rozhodnutí o propuštění jeho osoby z předběžné vazby), tuto podmínku ve vztahu k výše popsanému jednání [stejně jako ve vztahu ke druhému skutku, ve kterém byl slovenským soudem spatřován přečin krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona] podle § 205 odst. 1 a odst. 2 písm. e) z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2022, řádně zkoumat.

23. Jelikož stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo v souladu s § 136 odst. 3 tr. ř. písemně vyhotoveno toliko ve formě zjednodušeného usnesení, které neobsahuje odůvodnění, lze se podle Nejvyššího soudu ztotožnit s vyjádřením stěžovatelky, podle níž se za situace, kdy městský soud rozhodl zcela v souladu s návrhem státní zástupkyně, lze důvodně domnívat, že se s tímto návrhem a argumentací v něm uvedenou zcela ztotožnil. V tomto směru však nelze závěru Městského soudu v Praze, zjevně konvenujícímu závěrům prezentovaným státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze v jí podaném návrhu na nepředání obviněného do Slovenské republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného dne 2. 9. 2022 Okresním soudem Bratislava III, nikterak přisvědčit a naopak je namístě jej – ve shodě s návrhem stěžovatelky – považovat za nesprávný, a v důsledku toho jeho postup označit za nezákonný, neboť z pohledu naplnění podmínky oboustranné trestnosti skutku není v případě přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona nikterak právně významné, zda trest zákazu pobytu, který obviněný fakticky mařil, mu byl slovenským soudem pravomocně uložen za jednání, které svojí povahou odpovídalo některému z trestných činů nebo zda se jednalo o jednání přestupkového charakteru. Tak tomu ostatně bylo i v nyní posuzované věci, kdy byl P. D. trestním rozkazem Okresního soudu Bratislava III, Slovenská republika, ze dne 26. 6. 2022, sp. zn. 0T/132/2022, pravomocně uznán vinným mimo jiné přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona, jehož se měl dopustit tím, že se dne 23. 6. 2022 svévolně, bez povolení a důvodu zdržoval v Bratislavě, ačkoli mu byl trestním rozkazem Okresního soudu Bratislava I, Slovenská republika, ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. 1 T 28/2020, pravomocně uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Slovenské republiky Bratislava na dobu 4 let. Trestním rozkazem Okresního soudu Bratislava I ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. 1 T 28/2020, (jímž mu byl mařený trest zákazu pobytu pravomocně uložen) byl přitom obviněný odsouzen za dva přečiny krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona, a to s odkazem jednak na předchozí postih za přestupek a jednak na předchozí odsouzení trestním rozkazem Okresního soudu v Prievidzi, Slovenská republika, ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 2 T 121/2019, pro trestný čin krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g) slovenského trestního zákona, které se ovšem odvíjí opět jen od přestupkové recidivy.

24. V případě posuzování oboustranné trestnosti u skutku, který byl slovenským soudem právně kvalifikován jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona, je totiž z pohledu hodnocení splnění podmínky oboustranné trestnosti ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2022, právně významné pouze to, zda by maření nebo podstatné ztížení výkonu rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci bylo trestným činem, pakliže by k maření nebo podstatnému ztížení výkonu rozhodnutí došlo na území České republiky a mařen nebo podstatně ztížen by byl výkon rozhodnutí českého soudu nebo jiného orgánu veřejné moci. Naopak hodnocení skutečnosti, zda trest zákazu pobytu, který byl v daném případě mařen, byl obviněnému uložen za skutek, který by podle práva České republiky nebyl trestným činem, přesahuje – jak správně poukázala ministryně spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona – hranice uplatnění zásady analogické transpozice, které vycházejí ze znaků skutkové podstaty v úvahu přicházejícího trestného činu podle práva České republiky, zejména z jeho objektu. V případě trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 tr. zákoníku (stejně jako v případě trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 slovenského trestního zákona) je jeho objekt představován zájmem na řádném výkonu rozhodnutí soudů a jiných orgánů veřejné moci a vykázání. Na základě aplikace metody analogické transpozice je pak třeba namísto rozhodnutí soudů a jiných orgánů veřejné moci České republiky dosadit rozhodnutí soudů a jiných orgánů veřejné moci cizího státu, v případě obviněného P. D. Slovenské republiky, aniž by bylo třeba zkoumat, zda by soudy nebo jiné orgány veřejné moci České republiky mohly tato rozhodnutí za obdobných podmínek vydat či nikoli.

25. Na tomto místě lze podle Nejvyššího soudu odkázat mimo jiné na stěžovatelkou přiléhavě odkazované závěry Soudního dvora Evropské unie prezentované v jeho rozsudku ze dne 11. 1. 2017 ve věci C-289/15 Jozef Grundza, jež se týkaly přezkumu podmínky oboustranné trestnosti u trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 slovenského trestního zákona. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je zcela zřejmé, že při přezkumu podmínky oboustranné trestnosti má být posuzováno jen to, zda by v případě, že by k činu došlo na území vykonávajícího státu, byl porušen zájem chráněný vykonávajícím státem, který je obdobný chráněnému zájmu, který byl porušen ve vydávajícím státě. Chráněný zájem v případě trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 slovenského trestního zákona přitom jednoznačně odkazuje k objektu tohoto trestného činu, tedy k zájmu na řádném výkonu rozhodnutí, pročež je podle Soudního dvora Evropské unie namístě se při posouzení oboustranné trestnosti omezit toliko na hodnocení, zda byl porušen určitý zákaz (v případě řešeném Soudním dvorem Evropské unie ve věci C-289/15 Jozef Grundza se jednalo o řízení motorového vozidla), aniž by bylo třeba zkoumat, jakým rozhodnutím a pro jaký skutek byl tento zákaz obviněnému uložen.

26. V návaznosti na výše uvedené lze přiměřeně odkázat rovněž na právní závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho usnesení uveřejněném pod č. 7/2024 Sb. rozh. tr., byť se vztahovaly k problematice maření výkonu dříve uloženého trestu zákazu činnosti a nikoli maření výkonu dříve uloženého trestu zákazu pobytu. V rámci tohoto rozhodnutí dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v řízení vedeném pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl pachatel dopustit vykonáváním činnosti, která mu byla rozhodnutím jiného orgánu veřejné moci zakázána, soud zásadně nepřezkoumává věcnou správnost takového rozhodnutí. Podle § 9 odst. 1 tr. ř. posuzuje jako předběžnou pouze otázku, zda rozhodnutí vydal orgán veřejné moci v rámci své pravomoci, zda nabylo právní moci a stalo se vykonatelným. Rovněž ve svém usnesení ze dne 15. 8. 2023, sp. zn. 6 Tdo 670/2023, Nejvyšší soud již dříve konstatoval, že trestnímu soudu rozhodujícímu o vině pachatele trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož podstatou je porušení zákazu uloženého mu rozhodnutím jiného orgánu veřejné moci (tj. výkon činnosti, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána), nepřísluší zásadně zkoumat správnost takového rozhodnutí. Na jeho posouzení může mít vliv především to, zda příslušný zákaz byl vydán orgánem veřejné moci v rámci jeho pravomoci a zda rozhodnutí, jímž byl uložen, nabylo právní moci (a stalo se vykonatelným). Jen ve zcela výjimečných případech naprosto flagrantního pochybení v řízení či rozhodnutí, jimiž byl mařený trest zákazu činnosti uložen, v případě očividné a zcela zjevné nezákonnosti, lze podle § 9 odst. 1 tr. ř. dospět k závěru, že výkon rozhodnutí trestněprávní ochrany nepožívá.

27. Z obou citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu tak plyne jednoznačný závěr, podle kterého v trestním řízení platí presumpce správnosti pravomocných rozhodnutí, přičemž odlišný náhled trestního soudu na tato rozhodnutí lze učinit jen ve výjimečných případech, nasvědčují-li okolnosti věci důvodně tomu, že je dána nicotnost takových rozhodnutí. Identické závěry lze přitom přiměřeně vztáhnout i na problematiku uloženého trestu zákazu pobytu a maření jeho výkonu, tedy na poměry nyní projednávané věci. Jak je však patrné z návrhu státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze na nepředání P. D. do Slovenské republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného dne 2. 9. 2022 Okresním soudem Bratislava III, ve věci jmenovaného obviněného žádné flagrantní pochybení v řízení či v rozhodnutí slovenského soudu, jímž byl P. D. mařený trest zákazu pobytu uložen, či jakákoli jiná očividná a zcela zjevná nezákonnost tvrzena nebyla, pročež nebyla shledána ani ze strany Městského soudu v Praze, který se s tímto návrhem státní zástupkyně prokazatelně v plné míře ztotožnil.

28. V souvislosti s vedením řízení o předání osoby P. D. z České republiky do Slovenské republiky na základě Okresním soudem Bratislava III vydaného evropského zatýkacího rozkazu ze dne 2. 9. 2022, sp. zn. 0T/132/2022, a to mimo jiné pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona, Nejvyšší soud připomíná, že podle shora zmíněné metody analogické transpozice současně platí, že na rozhodnutí slovenského soudu, jímž byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu, je třeba hledět jako na rozhodnutí českého soudu, kterým byl uložen stejný druh trestu. Za tohoto stavu by tak za situace, že by slovenským soudem popsaný skutek byl spáchán v podmínkách České republiky, nebylo nikterak právně významné, že bylo mařeno rozhodnutí soudu Slovenské republiky, na které se jinak trestněprávní ochrana poskytovaná ustanovením § 337 tr. zákoníku rozhodnutím soudů a jiných orgánů veřejné moci nevztahuje.

29. S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud ve shodě s osobou stěžovatelky dospěl k závěru, že skutek popsaný pod bodem 2) v části označené písmenem e) oddílu I. evropského zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem Bratislava III, by podle práva České republiky – při uplatnění metody analogické transpozice – naplňoval [na rozdíl od jednání popsaného pod bodem 1), které bylo v rámci trestního rozkazu Okresního soudu Bratislava III ze dne 26. 6. 2022, sp. zn. 0T/132/2022, kvalifikováno jako přečin krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona] všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Pokud však Městský soud v Praze v rámci stížností pro porušení zákona napadeného usnesení ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. Nt 2052/2022, naproti tomu dospěl k závěru, že podle § 205 odst. 1, odst. 2 písm. e) z. m. j. s. (v tehdy účinném znění) se obviněný P. D. nepředává do Slovenské republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem Bratislava III, ze dne 2. 9. 2022, sp. zn. 0T/132/2022, k výkonu trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, který mu byl pravomocně uložen trestním rozkazem Okresního soudu Bratislava III ze dne 26. 6. 2022, sp. zn. 0T/132/2022, jednak za přečin krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona a jednak za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona, neboť dané skutky (ve kterých jsou slovenským soudem spatřovány uvedené přečiny) nenaplňují znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, porušil tím ve prospěch P. D. zákon v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2022.

30. Naproti tomu ve vztahu k jednání jmenovaného obviněného, jež bylo popsáno pod bodem 1) v části označené písmenem e) oddílu I. evropského zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem Bratislava III, a které bylo v rámci trestního rozkazu Okresního soudu Bratislava III ze dne 26. 6. 2022, sp. zn. 0T/132/2022, kvalifikováno jako přečin krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona, dospěl Městský soud v Praze v rámci stížností pro porušení zákona napadeného usnesení ke správnému závěru, neboť ohledně tohoto skutku nebyla zákonná podmínka oboustranné trestnosti zakotvená v § 205 odst. 2 písm. e) z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2022, řádně splněna.

31. Ve vztahu k tomuto jednání bylo – na rozdíl od skutku, v němž je slovenským soudem spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 348 odst. 1 písm. b) slovenského trestního zákona – nutné zkoumat, od jakého skutku se odvíjí recidiva trestného činu krádeže, neboť skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2 českého tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (resp. podle § 205 odst. 1 písm. f), ve znění účinném od 1. 1. 2026), vyžaduje, aby se naplnění zákonného znaku speciální recidivy odvíjelo výhradně od odsouzení nebo potrestání za skutek, který by naplňoval znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku nebo obdobného trestného činu (typicky trestného činu loupeže podle § 173 tr. zákoníku), a nikoli znaky toliko přestupkového jednání. Z dodatkových informací poskytnutých slovenským soudem je přitom zřejmé, že prvotní odsouzení P. D. za trestný čin krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g) slovenského trestního zákona trestním rozkazem Okresního soudu v Prievidzi ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 2 T 121/2019, bylo založeno na přestupkové recidivě. Za tohoto stavu byla i všechna další (pozdější) odsouzení jmenovaného obviněného slovenskými soudy za trestný čin krádeže podle § 212 slovenského trestního zákona založena na přestupkové recidivě, v důsledku čehož nebylo možné učinit závěr, že by skutek, pro který byl Okresním soudem Bratislava III vydán evropský zatýkací rozkaz, a který byl tímto slovenským soudem kvalifikován jako přečin krádeže podle § 212 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona, byl trestným činem i podle práva České republiky. Pokud tak Městský soud v Praze ohledně tohoto skutku rozhodl o nepředání jmenovaného do Slovenské republiky podle § 205 odst. 2 písm. e) z. m. j. s., ve znění účinném do 31. 12. 2022, lze jeho rozhodnutí v této části označit za správné a zákonné.

32. Jelikož k Nejvyšším soudem shledanému porušení zákona napadeným usnesením Městského soudu v Praze došlo pouze ve prospěch obviněného P. D., omezil se Nejvyšší soud za podmínek § 268 odst. 2 tr. ř. toliko na tzv. akademický výrok, který se podle § 269 odst. 1 tr. ř. nikterak nedotýká právní moci napadeného usnesení městského soudu. Za tohoto stavu tedy není namístě postup podle § 269 odst. 2 tr. ř., tedy zrušení stížností pro porušení zákona napadeného usnesení Městského soudu v Praze, včetně všech dalších rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, kterak se naopak ve svém písemném vyjádření k tomuto mimořádnému opravnému prostředku nesprávně domáhala státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství.

33. V souvislosti se způsobem, jímž bylo rozhodnuto o ministryní spravedlnosti důvodně podané stížnosti pro porušení zákona, Nejvyšší soud toliko pro upřesnění závěrem připomíná, že rozhodnutí o nepředání osoby z České republiky do jiného členského státu Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 11 a § 11a tr. ř., pročež nelze v obecné rovině vyloučit, že by předávací řízení mohlo i v nyní posuzované věci proběhnout znovu (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020 sp. zn. 11 Tz 21/2020, uveřejněný pod č. 11/2021 Sb. rozh. tr.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. 6. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu