11 Tz 55/2016
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl o návrhu ministra spravedlnosti na přerušení výkonu trestu odnětí svobody obviněného P. R. Soud přerušil výkon trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, a to až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona.
Citované zákony (5)
Rubrum
11 Tz 55/2016-23 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 9.2016 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. R., o návrhu ministra spravedlnosti České republiky na přerušení výkonu rozhodnutí v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 59/2010, t a k t o:
Výrok
Podle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. se obviněnému P. R., přerušuje až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona výkon trestu odnětí svobody, který mu byl v trvání osmnácti měsíců uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 4 T 59/2010, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 9 To 51/2011.
Odůvodnění
: Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 4 T 59/2010, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 9 To 51/2011, byl obviněný P. R. uznán vinným pokusem přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 9 To 51/2011, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 59/2010, podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. R. V podané stížnosti namítá, že nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že postup nalézacího soudu netrpěl závaznějšími procesními vadami a že hodnocení provedených důkazů bylo v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., pokud založil svá skutková zjištění na výpovědích svědků D. J., Z. P. a D. G. a dále na výpovědi svědka J. D. z přípravného řízení, k níž soud prvního stupně navíc vyslechl svědky J. Š. a Z. K., kteří vypověděli, že svědek D. nebyl k této výpovědi nijak nucen. Soud jsi byl vědom toho, že obviněný odmítá, že by se pokusil drogu vyrobit, což však bylo podle soudu vyvráceno tvrzením svědků D. J., Z. P. a D. G., kterými byla potvrzena přítomnost obviněného u výrobny pevitinu, s čímž pak korespondovala výpověď J. D., který popsal činnost obviněného odpovídající pokusu o výrobu drogy. Svědek J. D. však od této výpovědi u hlavního líčení ustoupil s tvrzením, že ji učinil pod nátlakem policistů, přičemž v té době měl abstinenční příznaky a chtěl si aplikovat co nejdříve drogu. U hlavního líčení uvedl, že vůbec obviněného nevnímal, o vaření pervitinu nic nevěděl a ani neviděl žádné pomůcky k jeho výrobě. Na základě toho byla svědkovi přečtena podle § 211 odst. 3 tr. ř. výpověď z přípravného řízení, přičemž svědek označil za pravdivou svoji výpověď z hlavního líčení. Soud prvního stupně však takto změněné výpovědi svědka neuvěřil a za věrohodnou označil výpověď svědka z přípravného řízení, přičemž doplnil dokazování rovněž o výpověď policistů, kteří J. D. v přípravném řízení vyslýchali, v níž uvedli, že na svědka nebyl činěn jakýkoliv nátlak, nebyl pod vlivem návykové látky, neprojevoval známky ovlivnění návykovou látkou a sám uváděl, že se cítí v pořádku. Ministr spravedlnosti k tomu konstatuje, že právě výpověď svědka J. D. je nutno označit jako stěžejní důkaz, který v souvislosti s ostáními provedenými důkazy vyvrací obhajobu obviněného. Muselo by se však jednat o důkaz provedený v souladu se zákonem. Předmětná svědecká výpověď byla u hlavního líčení provedena čtením ve smyslu ustanovení § 211 odst. 3 tr. ř., aniž by však nalézací soud blíže specifikoval, která z alternativ vymezených v písmenu a) až c) předmětného ustanovení odpovídá nastalé situaci. V posuzovaném případě přitom podle ministra spravedlnosti přicházela do úvahy pouze varianta uvedená v písm. a) § 211 odst. 3 tr. ř. a bylo proto na soudu prvního stupně, aby posoudil, zda byl výslech svědka J. D. v přípravném řízení proveden způsobem odpovídajícím ustanovení trestního řádu, a tedy zda obhájce nebo obviněný měli možnost se tohoto výslechu účastnit a klást vyslýchanému otázky. Ve stížnosti je pak následně rozebrán postup orgánů činných v trestním řízení v době konání výslechu zmíněného svědka spolu s odkazy na patřičná čísla listů spisu, kterých vyústěním je konstatování ministra spravedlnosti, že z protokolu o výslechu J. D. nevyplývá, že o konání tohoto výslechu byl obviněný vyrozuměn a že by mu byla dána možnost se jej zúčastnit. Tím pádem nebyla podle ministra splněna podmínka k postupu podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. ř., čímž se jednalo o důkaz nepoužitelný. Pokud pak soud prvního stupně přesto nejenže důkaz provedl, nýbrž primárně na základě něho postavil svá skutková zjištění, založil tak vinu obviněného ze souzeného přečinu na podkladě nezákonně provedeného důkazu. Současně ani odvolací soud nerozpoznal takovéto pochybení, byť bylo odvolání podáno i do výroku o vině, a nesplnil tak svou přezkumnou povinnost podle § 254 odst. 1 tr. ř. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti mimo jiné navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon napadeného rozhodnutí, a rovněž navrhl další postup v posuzované věci spočívající především ve zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Podle § 275 odst. 4 věta druhá tr. ř. platí, že navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí napadeného stížností pro porušení zákona ministr spravedlnosti, pak Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu. V posuzované věci byla stížnost pro porušení zákona se spisem předložena Nejvyššímu soudu dne 20. 9. 2016. Nejvyšším soudem bylo na Centrální evidenci vězňů ČR v Praze ověřeno, že obviněný P. R. vykonává od 12. 10. 2015 nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který mu byl uložen v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 59/2010. S ohledem na argumentaci obsaženou ve stížnosti pro porušení zákona, aniž by bylo předjímáno rozhodnutí ve věci samé, ve kterém teprve bude přistoupeno k podrobnému přezkoumání jednotlivých námitek uplatněných ve stížnosti pro porušení zákona, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jsou dány důvody pro přerušení výkonu tohoto rozhodnutí, a to až do doby, než Nejvyšší soud rozhodne o podané stížnosti pro porušení zákona. Proto byl obviněnému přerušen výkon trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jenž mu byl uložen výše označeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 4 T 59/2010, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 9 To 51/2011. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. 9. 2016 JUDr. Antonín Draštík předseda senátu