11 Zp 2/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil rozhodnutí kárného senátu státního zastupitelství, protože při ukládání kárného opatření nezohlednil všechny podstatné okolnosti, včetně vzdálenosti místa přeložení od bydliště obviněného. Soud upozornil, že kárné opatření nesmí nepřiměřeně zasahovat do života státního zástupce a musí odpovídat poměrům jeho jednání. Rozhodnutí kárného senátu bylo zrušeno kvůli porušení zákona, protože nebylo založeno na úplném ohledání okolností případu. Věc byla vrácena kárnému senátu k novému řízení v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu.
Rubrum
11 Zp 2/2002 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve veřejném zasedání dne 14. května 2002 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana o opravných prostředcích Mgr. A. Z., státního zástupce, a okresního státního zástupce v Olomouci JUDr. M. Š., proti rozhodnutí kárného senátu státního zastupitelství při Nejvyšším státním zastupitelství v Brně ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. K 108/2001, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí kárného senátu státního zastupitelství při Nejvyšším státním zastupitelství v Brně ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. K 108/2001, s e z r u š u j e a věc se vrací tomuto senátu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
Ve věci kárného řízení proti státnímu zástupci Mgr. A. Z., které bylo zahájeno návrhy okresního státního zástupce v Olomouci, sp. zn. Spr 717/2001, ze dne 29. 10. 2001, ministra spravedlnosti, č. j. 228/01pers. SZ, ze dne 13. 12. 2001 a vrchního státního zástupce v Olomouci, sp. zn. 4 Spr 118/2001, ze dne 21. 12. 2001, rozhodl kárný senát státního zastupitelství při Nejvyšším státním zastupitelství v ústním jednání konaném dne 30. ledna 2002 v Brně svým rozhodnutím tak, že Mgr. A. Z. je vinen závažným kárným proviněním podle § 27 odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 2 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, za užití § 31 odst. 1, odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Za to mu uložil kárné opatření podle § 3 odst. 3 písm. c) zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, za užití § 31 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů – přeložení na Okresní státní zastupitelství v P. Uvedeného závažného kárného provinění se podle zjištění kárného senátu státního zastupitelství dopustil tím, že dne 4. 9. 2001 kolem 18.10 hod. v O. na místní komunikaci u křižovatky s ulicí L. řídil vozidlo Opel Corsa, ačkoliv v jeho krvi bylo nejméně 1,95 g/kg alkoholu, vyjel od pravého okraje vozovky, čímž způsobil střet s vozidlem Renault Megane Scenic, řízené R. H., nerespektoval pokyny přivolané hlídky zásahové skupiny oddělení hlídkové služby Policie České republiky v Olomouci, ve složení nstržm. D. H. a nstržm. P. K., kterou na místo dopravní nehody přivolal R. H. a která tam konala úkony podle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, prohlašoval, že je státním zástupce, prokazoval se služebním průkazem státního zástupce a vyhrožoval policistům, že je „dostane z uniformy“ a že svého postupu budou litovat, následně hodlal z místa dopravní nehody odjet, v čemž mu hlídka musela zabránit přehrazením cesty služebním vozidlem. Proti tomuto rozhodnutí podal Mgr. A. Z. opravný prostředek, v jehož odůvodnění uvedl: Ve výroku o vině ničeho nenamítám, ke svému jednání jsem se doznal, litoval jej a poukazoval na to, že šlo o mimořádné vybočení v souvislosti s oslavou mých 50 narozenin. Svůj opravný prostředek směřuji do uloženého kárného opatření, neboť mám za to, že přeložení na Okresní státní zastupitelství v P. je pro mne nepřiměřeně přísné. Domnívám se, že kárný senát při výběru zastupitelství, na které přichází v úvahu moje přeložení, postupoval vůči mé osobě nepřiměřeně přísně, když mne zařadil na Okresní státní zastupitelství v P. Mohl volit okresní státní zastupitelství v působnosti Krajského státního zastupitelství v O., kde je rovněž výrazná potřeba státních zástupců. Mám za to, že pokud kárný senát rozhodl o přeložení na konkrétní státní zastupitelství, rozhodl předčasně, neboť si měl vyžádat k eventualitě přeložení stanoviska státních zastupitelství, která přichází v úvahu, a to i vyšších složek státních zastupitelství, která vedou osobní agendu jednotlivých státních zástupců. Proti výše citovanému rozhodnutí kárného senátu státního zastupitelství při Nejvyšším státním zastupitelství podal opravný prostředek i okresní státní zástupce v Olomouci JUDr. M. Š. V jeho odůvodnění mj. uvedl: Neztotožnil jsem se s uloženým kárným opatřením. Mám za to, že přeložení na několik set kilometrů vzdálené Okresní státní zastupitelství v P., a to vzhledem k místu trvalého bydliště Mgr. A. Z., je nepřiměřeně přísné opatření, a to navíc v období, kdy není dobrá situace v personálním obsazení jednotlivých státních zástupců i v rámci Severomoravského kraje. Z posledních publikovaných přehledů je patrno, že kritická situace, pokud se týče obsazení státními zástupci, je i u Okresního státního zastupitelství v O. a Okresního státního zastupitelství v P. Realizací kárného opatření by se v případě přeložení na Okresní státní zastupitelství v P. snížil počet státních zástupců v Severomoravském kraji, což by činilo problémy vzhledem k nárůstu úkolů státních zastupitelství po novele tr. řádu. Z tohoto důvodu měl kárný senát při Nejvyšším státním zastupitelství v Olomouci zjistit i personální situaci v rámci Severomoravského kraje, případně personální situaci v rámci státních zastupitelství spadajících pod působnost Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Současně dávám na zvážení odvolacímu orgánu, zda kárný senát při Nejvyšším státním zastupitelství v Olomouci užil správnou kvalifikaci jednání Mgr. A. Z., který se měl dopustit závažného kárného provinění podle § 27 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, § 2 odst. 2 zákona č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, za použití § 31 odst. 1, odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Při hodnocení přitěžujících i polehčujících okolností je nutno vzít v potaz, že Mgr. A. Z. není osobou, která by zneužívala alkoholické nápoje, taktéž v rámci plnění služebních povinností nejsou k jeho osobě žádné vážnější výhrady, dosud nebyl postižen žádným stupněm kárného opatření a jedná se tedy o jeho první mimořádné vybočení. Je nutno vzít v úvahu i tu skutečnost, že po příjezdu skupiny Dopravního inspektorátu Policie České republiky v Olomouci, která byla na místo následně přivolána, se Mgr. A. Z. zcela dobrovolně podrobil dechové orientační zkoušce na alkohol a následnému lékařskému vyšetření. Tyto shora uvedené skutečnosti je nutno vyhodnotit jako výrazné polehčující okolnosti. Mám za to, že jeho jednání by bylo možno i posoudit jako kárné provinění podle § 24 odst. 1 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění, a uložit mu mírnější kárné opatření, odpovídající závažnosti jeho jednání. Nejvyšší soud České republiky, jehož pravomoc k rozhodnutí o těchto opravných prostředcích vyplývá z § 30 odst. 2 zákona o státním zastupitelství, projednal v souladu s dispoziční zásadou (srov. § 250l odst. 2 písm. a) a § 250h odst. 1 o. s. ř.) rozhodnutí kárného senátu státního zastupitelství. K tomu je třeba uvést, že sice v době rozhodování Nejvyššího soudu byly již platné a účinné nové předpisy upravující kárné řízení ve věcech státních zástupců (zákon č. 14/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 283/1993, o státním zastupitelství, a zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců), avšak podle § 31 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., jenž je v těchto věcech určující normou, se kárná řízení neskončená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních předpisů. Po provedení řízení podle dosavadních předpisů shora citovaných dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům: Především, pokud jde o právní posouzení skutku, jehož zjištění nebylo opravnými prostředky napadáno, se Nejvyšší soud plně ztotožňuje s kárným senátem státního zastupitelství. Lze plně souhlasit s argumenty napadeného rozhodnutí, kterými je odůvodněn závěr, že u kárného provinění, jehož se Mgr. Z. dopustil, lze dovodit zvýšený stupeň škodlivosti ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů. Podstatné zejména je, že svým jednáním vůči zasahujícím policistům porušil velmi významnou povinnost, plynoucí z jeho postavení státního zástupce, spočívající v povinnosti vystříhat se především jakéhokoli zneužití své funkce k prosazování svých osobních zájmů. Způsob porušení uvedené povinnosti byl skutečně takový, že při vyšší intenzitě (pokud by jednal z větší důsledností) mohl naplňovat znaky návodu k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1 písm. b), § 158 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť vlastně policisty vyzýval, aby v jeho případě s ohledem na jím zastávanou funkci státního zástupce nesplnili povinnost vyplývající z jejich pravomoci. V tomto směru tedy nelze námitkám proti takovému právnímu posouzení skutku uvedeným v opravnému prostředku okresního státního zástupce v Olomouci JUDr. M. Š. přisvědčit. Souhlasit však lze s oběma opravnými prostředky, pokud jde o námitky směřující do uloženého kárného opatření. Kárný senát odůvodnil přeložení Mgr. A. Z. k Okresnímu státnímu zastupitelství v P. pouze odkazem na zjištění, na kterém okresním státním zastupitelství v České republice je nejtíživější stav, pokud jde o obsazení pracoviště státními zástupci. Ze smyslu institutu kárného řízení však podle názoru Nejvyššího soudu vyplývá, že účelem kárného opatření je zejména odradit státního zástupce od páchání kárných provinění, vychovat jej k tomu, aby plnil řádně své povinnosti státního zástupce a tím působit výchovně i na ostatní státní zástupce (srov. přiměřeně např. účel trestu, jak je stanoven v § 23 trestního zákona). Takový účel však může plnit jen kárné opatření, které odpovídá také poměrům státního zástupce a nezasahuje nepřiměřeně a neúčelně do jeho života. V případě ukládání kárného opatření záležícího v přeložení na jiné okresní státní zastupitelství měl kárný senát zvažovat i okolnosti, které se týkají uvedených otázek. Přitom vzhledem ke značné vzdálenosti státního zastupitelství v P. od bydliště obviněného a jeho rodiny může skutečně být uložené kárné opatření nepřiměřeným trestem. Kárný senát se tedy při ukládání kárného opatření nezabýval všemi okolnostmi případu podstatnými pro toto rozhodnutí a v tomto směru je jeho rozhodnutí v rozporu se zákonem. To byl důvod, pro který Nejvyšší soud podle § 250q o. s. ř. rozsudkem zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil kárnému senátu k dalšímu řízení. K tomu je třeba poznamenat, že uvedené ustanovení nedává možnost soudu rozhodujícímu o opravném prostředku v podobných případech napadené rozhodnutí zrušit jen částečně, nebo v části potvrdit a v části zrušit, a to ani tehdy, jestliže účastník řízení v rozhodnutí ponechal některé výroky opravným prostředkem nedotčené. V novém řízení bude kárný senát státního zastupitelství postupovat ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb. podle předpisů platných před účinností tohoto zákona (dokončí kárné řízení podle dosavadních předpisů) a v souladu s vytknutými nedostatky zohlední při ukládání kárného opatření všechny okolnosti, které jsou pro tento postup rozhodné. Podle § 250r o. s . ř. je přitom vázán právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v tomto jeho rozsudku.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 250s o. s. ř.). V Brně dne 14. května 2002 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.