20 Cdo 1063/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání bylo považováno za nepřípustné, protože napadené rozhodnutí není uvedeno v taxativním výčtu případů, k nimž je dovolání přípustné. Soud se opřel o § 237 až § 239 občanského soudního řádu, podle nichž dovolání není možné proti usnesením o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce. Rozhodnutí bylo vydáno bez ohledu na nezastoupení dovolatelky advokátem.
Rubrum
20 Cdo 1063/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. C., zastoupené advokátem, proti povinné H. Š., přikázáním pohledávky z účtu, pro 10.648,- Kč, vedené u Obvodního soud pro Prahu 10 pod sp. zn. 32 E 1069/2003, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10.1.2005, č.j. 51 Co 532/2004-37, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Usnesení odvolacího soudu napadla povinná včasným dovoláním. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v dané věci nejde. Podle § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. dovolání přípustné není, neboť usnesení o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno či změněno) není vyjmenováno v taxativních výčtech těchto ustanovení. Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením § 237 odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod č. 88). Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 48/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 151/2003, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 152/2002). Nejvyšší soud je proto odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.); tomu nebrání okolnost, že dovolatelka nebyla zastoupena advokátem a že tento nedostatek neodstranila ani na výzvu soudu prvního stupně (§ 241b odst. 2 o.s.ř.). Jelikož se tímto rozhodnutím řízení nekončí, o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto nebylo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. října 2005 JUDr. Vladimír K ů r k a , v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.