20 Cdo 1136/2009
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení krajského soudu, které potvrdilo rozhodnutí exekutora o určení ceny nemovitosti. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože napadené rozhodnutí nepadá pod žádný z výčtu případů uvedených v § 237 až § 239 občanského soudního řádu. Dále se odmítl základní pojem „věc sama“ znamená, že rozhodnutí nebylo rozhodnutím ve věci samé. Soud také nevyžádal zastoupení ani jednání, protože dovolání bylo zcela nepřípustné.
Rubrum
20 Cdo 1136/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné I. s. s r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému O. R., za účasti manželky povinného B. R., pro 57.164,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 17 Nc 3315/2003, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 1. 2007, č. j. 36 Co 341/2006-54, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Povinný a jeho manželka napadli dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 2. 2005, č.j. EX 239/03-34, jímž s odkazem na ustanovení § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a § 55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), soudní exekutor Mgr. O. K. odmítl odvolání povinného proti usnesení exekutora ze dne 3. 1. 2005, č.j. EX 239/03-22, jímž byla určena cena nemovitostí. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení o odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení podle § 43 odst. 2 o.s.ř., nýbrž usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2003 pod č. 41). Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61). Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (srov. § 241b odst. 2 o.s.ř.) a aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. dubna 2009 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.