20 Cdo 1186/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání povinného proti usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho žádost o ustanovení advokáta jako zástupce v řízení o dovolání. Soud se opřel o § 237 odst. 1 o.s.ř., podle něhož dovolání není přípustné proti rozhodnutí o zastoupení v řízení. Dále uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení tohoto usnesení není výčtem uvedeným v § 239 odst. 1 až 3 o.s.ř. přípustné k dovolání. Soud proto rozhodl bez jednání a bez zřetele na možnost nápravy nedostatku zastoupení dovolatele.
Rubrum
20 Cdo 1186/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci exekuce oprávněné T. s. k. h. m. P., proti povinnému P. P., pro 2.875,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 601/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. .2004, č.j. 25 Co 471/2004-141, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Městský soud v Praze jako odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 23. 9. 2004, č.j. Nc 601/2002-100, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žádost povinného o ustanovení zástupce z řad advokátů „k zastupování v řízení o dovolání“ (§ 30 o.s.ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním, jímž navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.). Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. O ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustnost dovolání opřít nelze, neboť rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žádosti o ustanovení zástupce podle § 30 o.s.ř., není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 48). Protože přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (nejde o věci zde uvedené), zabýval se dovolací soud již jen přípustností z pohledu ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř., které taxativně vyjmenovává nemeritorní rozhodnutí odvolacího soudu, jež může účastník napadnout dovoláním; rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně podle ustanovení § 30 o.s.ř. rozhodl o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, však zde uvedeno není. Lze uzavřít, že dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajících ustanovení občanského soudního řádu není; Nejvyšší soud je proto - bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) - aniž by činil opatření k odstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele (§ 241, § 241b odst. 2 o.s.ř.), odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. ledna 2006 JUDr. Pavel K r b e k , v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.