20 Cdo 128/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání povinného v exekuční věci pro pohledávku 220 000 Kč s příslušenstvím, neboť nebylo shledáno přípustným. Dovolatel namítal, že exekuční titul není vykonatelný, protože byl doručen pouze opatrovníkovi ustanovenému pro účastníka neznámého pobytu. Soud však uzavřel, že tato otázka nemá zásadní právní význam, neboť ji odvolací soud vyřešil v souladu s judikaturou. Přípustnost dovolání nebyla dána podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., proto bylo odmítnuto dle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.
Rubrum
20 Cdo 128/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného K. M., zastoupeného advokátem, proti povinnému P. Š., zastoupenému advokátem, pro 220.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 73 Nc 622/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2003, č.j. 18 Co 297/2003-49, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 3. 2003, č.j. 73 Nc 622/2003-8, kterým Okresní soud Plzeň - město nařídil podle svého rozsudku ze dne 27. 4. 2001, sp. zn. 16 C 29/2001, k vydobytí pohledávky 220.000,- Kč s 26 % úroky od 29. 6. 1998 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (27.758,20 Kč) exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. J. D., soudního exekutora (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Předpoklady pro nařízení exekuce měl odvolací soud za splněny, zejména – po zjištění, že podkladové rozhodnutí bylo řádně doručeno opatrovníku, který byl ve smyslu § 29 odst. 3 občanského soudního řádu ustanoven povinnému jako účastníku neznámého pobytu – uzavřel, že exekuční titul (§ 40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb.) je vykonatelný. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž (podle obsahu) namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Podle názoru dovolatele není k výkonu navržený rozsudek „řádným exekučním titulem,“ neboť byl doručen toliko jeho opatrovníku; pro jeho ustanovení však nebyly splněny zákonné podmínky (kdyby soud v nalézacím řízení učinil opatření ke zjištění pobytu, zjistil by, že se povinný zdržuje na adrese svého trvalého bydliště). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (rozhodnutí, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci), jehož dovolatel také užil. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Otázka, kterou dovolatel předestřel pro účely dovolacího přezkumu (zda v exekuci může být významná námitka, že v řízení, jehož výsledkem bylo vydání podkladového rozhodnutí, nebyly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka, s nímž nalézací soud namísto účastníka jednal), výše uvedené znaky nesplňuje, neboť odvolací soud ji vyřešil v souladu s judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62). Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O nákladech, jež oprávněnému vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. ledna 2005 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.