20 Cdo 1378/2003

Rubrum

20 Cdo 1378/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. V. F., zastoupeného advokátkou, proti povinnému R. F., pro 110.952,70- Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 64 E 1501/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2002, č.j. 26 Co 473/2001-22, takto:

Výrok

I. Dovolání proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2002, č.j. 26 Co 473/2001-22, jímž bylo usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2001, č.j. 64 E 1501/2001-9, změněno tak, že se návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítá, se v části týkající se vymožení 110.952,70- Kč zamítá.

II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2002, č.j. 26 Co 473/2001-22, jímž bylo usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2001, č.j. 64 E 1501/2001-9, změněno tak, že se návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítá, se ve výroku I. v části týkající se vymožení 7.032,30- Kč zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

: Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 9. 7. 2001, č.j. 64 E 1501/2001-9, jímž Městský soud v Brně nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 13. 6. 1994, sp. zn. 37 C 35/94, k vydobytí pohledávky ve výši 110.952,70- Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 7.032,30- Kč výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, na kterou má povinný nárok u označeného plátce, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl (v nákladovém výroku usnesení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení). Podle odvolacího soudu není podkladové rozhodnutí materiálně vykonatelné, neboť z něho nevyplývá „zda, komu, ve prospěch kterého subjektu jím byla uložena povinnost, o jakém obsahu, resp. v jaké lhůtě případně měla být splněna.“ Rozhodnutí odvolacího soudu (ve výroku I.) napadl oprávněný dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), zpochybňuje závěr o obsahové nevykonatelnosti k výkonu navrženého platebního rozkazu. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud změnil (ve věci samé) usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§ 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.), důvodné je však jen zčásti. Jelikož (zmatečnostní) vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/, b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel nevytýká a jejich existence z obsahu spisu nevyplývá, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu toliko (právní) závěr odvolacího soudu, že exekuční titul je po obsahové stránce nevykonatelný. Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Podle ustanovení § 261a odst. 1 o.s.ř. lze výkon rozhodnutí nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen, a určení lhůty ke splnění povinnosti. Neobsahuje-li rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí (§ 261a odst. 2 o.s.ř.). Jedním z předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí je materiální vykonatelnost podkladového rozhodnutí, tj. vykonatelnost z hlediska obsahových náležitostí, jimiž jsou určitost, srozumitelnost a přesnost v označení subjektů práv a povinností i ve vyjádření uložené povinnosti, o jejíž nucený výkon jde. Závěr, že rozhodnutí vydané soudem (zde platební rozkaz) není vykonatelné, je namístě teprve tehdy, když z jeho obsahu náležitosti uvedené v § 261a odst. 1 o.s.ř. (vyjma lhůty k plnění, pro níž platí v takovém případě zvláštní režim, viz § 261a odst. 2 o.s.ř.) nejsou dovoditelné. V projednávaném případě je titulem, jehož výkon oprávněný navrhl, platební rozkaz Městského soudu v Brně ze dne 13. 6. 1994, sp. zn. 37 C 35/94, vyhotovený na tiskopisu („O.s.ř. č. 141 – platební rozkaz proti jednomu žalovanému“); ten zůstal co do jistiny, tj. částky uložené povinnému subjektu žalovanému) k zaplacení oprávněnému (žalobci), nevyplněn. Obsahuje však – jak správně zjistil odvolací soud – identifikaci oprávněného a osoby, o níž oprávněný tvrdí, že je právním předchůdcem povinného, a vyčíslení nákladů řízení (21.097,- Kč), na něž má oprávněný právo. Z uvedeného se podává, že výrok platebního rozkazu postrádá vymezení rozsahu a obsahu povinnosti, jinými slovy, nelze z něj dovodit, jakou peněžní částku (jistinu) je žalovaný povinen žalobci zaplatit. Požaduje-li tedy oprávněný nařízení výkonu rozhodnutí pro vydobytí pohledávky ve výši 110.952,70- Kč, není exekuční titul v této části (materiálně) vykonatelný, protože povinnost plnit z něho nevyplývá. Odlišná je situace stran vymáhání nákladů nalézacího řízení. Je-li z vykonávaného rozhodnutí patrné, kdo je oprávněným a povinným, jaký je obsah uložené povinnosti (zaplacení peněžité částky), její rozsah (21.097,- Kč) a vyplývá-li z něho i patnáctidenní lhůta k plnění (ostatně z povahy platebního rozkazu a užitého vzoru jiná lhůta k plnění nepřichází v úvahu, viz § 172 odst. 1 o.s.ř.), je závěr odvolacího soudu o nevykonatelnosti titulu v této části nesprávný. Protože dovolateli se správnost právního posouzení věci podařilo zpochybnit jen zčásti (co do vymožení nákladů nalézacího řízení), zatímco ve vztahu k samotné jistině jeho argumenty neobstojí, Nejvyšší soud bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) dovolání jako nedůvodné zamítl a ve zbytku napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3, věta první, o.s.ř.). Odvolací soud je právním názorem v tomto rozhodnutí vysloveným vázán (§ 243d odst. 1, věta první, o.s.ř.). V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. srpna 2004 JUDr. Pavel Krbek, v.r. předseda senátu