20 Cdo 1442/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání soudního exekutora proti rozhodnutí krajského soudu, které zamítlo jeho odvolání. Soud uvedl, že dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 o. s. ř., protože napadené usnesení nebylo rozhodnutím ve věci samé. Dále se opřel o § 238 až § 239 o. s. ř., které neuvádějí případná usnesení jako přípustná pro dovolání. Soud vysvětlil, že rozhodnutí krajského soudu nebylo ani měnící ani potvrzující, a proto nebylo předmětem dovolání.
Rubrum
20 Cdo 1442/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné Č. o. b., a. s., proti povinné H. D., pro 3.975,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 28 Nc 3895/2005, o dovolání JUDr. M. U., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 11. 2006, č. j. 26 Co 558/2006- 21, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Soudní exekutor napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud podle ustanovení § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jeho odvolání proti usnesení ze dne 24. 8. 2006, č. j. 28 Nc 3895/2005-16, jímž Okresní soud v Trutnově rozhodl, že se návrhu soudního exekutora na uložení pokuty K. b., a. s., nevyhovuje (§ 34 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002, pod poř. č. 196). Dovolání není přípustné ani podle ustanovení 237 odst. 1 o. s. ř., jelikož napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997, pod poř. č. 88), navíc není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. listopadu 2007 JUDr. Pavel K r b e k , v. r . předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.