20 Cdo 1463/2026
V PLATNOSTIRubrum
20 Cdo 1463/2026-260 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Jiřího Doležílka v exekuční věci oprávněného P. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, proti povinným 1) L. O., a 2) J. S., oběma zastoupeným JUDr. Ing. Janem Kopřivou, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Zahradnická 223/6, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 24 EXE 172/2025, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 13. ledna 2026, č. j. 54 Co 309/2025-168, takto:
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 13. ledna 2026, č. j. 54 Co 309/2025-168, a usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. října 2025, č. j. 24 EXE 172/2025-125, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Třebíči k dalšímu řízení.
Odůvodnění
1/ Ve shora specifikované věci Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 1. 2026, č. j. 54 Co 309/2025-168, k odvolání povinných potvrdil usnesení Okresního soudu v Třebíči (dále „soud prvního stupně“ nebo „okresní soud“) ze dne 16. 10. 2025, č. j. 24 EXE 172/2025-125, ve výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinných na zastavení exekuce. Ta je vedena podle vykonatelného usnesení okresního soudu ze dne 31. 8. 2023, č. j. 4 Nc 2/2023-150 (dále „exekuční titul“ nebo „předběžné opatření“), podle něhož byla povinným formou předběžného opatření uložena povinnost zdržet se jakéhokoli jednání, kterým by znemožnili nebo ztížili výkon vlastnického práva oprávněného k nemovitým věcem (ve výroku exekučního titulu specifikovaným pozemkům a stavbám v katastrálním území XY - dále rovněž „nemovité věci“ či „pozemky“), zejména aby nebránili vstupu a jejich užívání, jakož i povinnost odstranit překážky umístěné na výrokem specifikovaných pozemcích, a umožnit tak navrhovateli, tj. oprávněnému „a všem jeho zaměstnancům volný průchod a průjezd oběma směry přes tyto svoje pozemky k pozemkům a stavbám ve vlastnictví navrhovatele“. 2/ Odvolací soud rekapituloval výsledky dokazování provedeného před soudem prvního stupně, vyšlo-li najevo, že nemovité věci „představují předně budovy bývalého areálu zemědělského družstva, které aktuálně oprávněný užívá k provozování samostatné výdělečné činnosti v oboru zemědělství, a dále tři pozemky, z nichž jeden je zastavěn nepatrnou částí jedné z budov a další dva představují úzký pás pozemku (cca 11 metrů dlouhý) přiléhající částečně k jedné z budov“. Areál je s určitým odstupem od budov oplocen a přístup do něj je tvořen třemi bránami v rozích „takového obdélníku“, mezi budovami uvnitř areálu jsou různě veliké, převážně travnaté a křovinaté, plochy, na nichž jsou v některých místech umístěny betonové desky zpevňující povrch a uspořádané do ne zcela pravidelných cest. Do data vydání usnesení soudu prvního stupně povinní převážně na hranicích svých pozemků instalovali proti stěnám budov pod úhlem okolo 45 % betonové pražce se svisle do nich ukotvenými ocelovými tyčemi, které sahají do výšky cca 1 až 1,5 metru a na konci jsou spojené ostnatým drátem. Na pozemcích okolo budov, ať již ve vlastnictví oprávněného, povinných či třetích osob, se nachází „nahodile řada dalších movitých věcí (vozík za automobil, nádrže), haldy štěrku, písku, dalších betonových pražců a stavební suti“. 3/ Vycházeje z uvedených zjištění odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) uzavřel, že povinní umístěním betonových pražců (o čemž nebylo sporu) „nepochybně přinejmenším ztěžovali nejméně do doby vydání usnesení soudu prvního stupně oprávněnému užívání předmětných nemovitých věcí“, zejména budov a jediného pásu pozemků k jedné z budov přiléhajícího, jestliže takto umístěné zátarasy oprávněný musel obcházet, případně podle prostorových možností objíždět. Povinnost exekučním titulem uložená proto nebyla splněna a důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), není dán, na čemž nic nemění skutečnost, že od vydání předběžného opatření došlo „až v rámci provádění exekuce a pod tíhou exekučního příkazu“ Mgr. Zdeňka Ráčka, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou (dále „exekutor“), ze dne 28. 2. 2025, č. j. 179 EX 156/25-30, k odklizení vylíčených překážek. Ani v této souvislosti není exekuce zcela ukončena a bude pokračovat „přinejmenším za účelem vymožení náhrady nákladů exekučního řízení“. 4/ Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní 1) a 2) dovolání, jehož přípustnost vymezili s odkazem na ustanovení § 237 o. s. ř. tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejíchž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to: a/ „zda lze v exekučním řízení vyložit exekuční titul tak široce, že z ochrany vlastnického práva oprávněného ke konkrétně označeným nemovitostem vznikne faktické právo oprávněného užívat celý bývalý areál zemědělského družstva jako jeden funkční celek, včetně pohybu přes neurčitě vymezené plochy na pozemcích dovolatelů a ve vazbě na pozemky třetích osob“; b/ „zda je materiálně vykonatelný exekuční titul k nepeněžité povinnosti, jestliže z jeho výroku neplyne, které konkrétní komunikace, koridory či plochy mají zůstat volné, co je v areálu považováno za cestu, zpevněnou plochu nebo travnatý prostor, jaký má být rozsah průchodu a průjezdu a zda je oprávněný vůbec oprávněn pohybovat se přes další navazující pozemky ve vlastnictví jiných osob“; c/ „zda lze exekucí předběžného opatření fakticky nahrazovat dosud nezřízenou služebnost průhonu a cesty, ačkoli tato otázka je samostatně předmětem nalézacího řízení pod sp. zn. 6 C 268/2023“, a d/ „zda je rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumatelné, jestliže se soud nevypořádá se stěžejními námitkami dovolatelů, zejména s námitkou neexistence přesně určené cesty, s námitkou roztříštěné vlastnické struktury areálu, s existencí pozemků třetích osob a s tím, že odvolací soud do výroku exekučního titulu vložil nový pojem, který tam vůbec obsažen není, tedy funkční celek“. 5/ Nesprávné právní posouzení věci dovolatelé spatřovali v tom, že odvolací soud ve skutečnosti doplňoval obsah výroku exekučního titulu, nelze-li z něj dovodit, že betonové pražce ztěžují užívání okolních pozemků a budov. Bylo povinností exekučního soudu držet se striktně výroku exekučního titulu, nikoli popisovat předmětný areál „jako soubor budov na pozemcích různých vlastníků s nepravidelnými vnitřními cestami a s pozemky náležejícími i třetím osobám“, tj. rozšiřovat jej na funkční celek. Materiální nevykonatelnost exekučního titulu na nepeněžité plnění byla řešena v judikatuře Nejvyššího soudu, a to v usnesení ze dne 24. října 2007, sp. zn. 20 Cdo 3203/2006, a ze dne 26. dubna 2023, sp. zn. 20 Cdo 71/2023, přičemž v posuzované věci „chybějící vymezení (…) zasahuje do samé podstaty vymáhané povinnosti“. Soudy obou stupňů se s těmito námitkami dovolatelů nevypořádaly a odvolací soud fakticky vydaným exekučním titulem (předběžným opatřením) nahradil dosud ve věci samé nezřízenou služebnost průhonu a cesty. Rozhodování správních orgánů ve stavebním řízení ve vztahu ke spornému areálu potvrdilo, že současné uspořádání je dlouhodobě neustálené a nelze jej nahrazovat exekucí. Dovolatelé proto navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil výrokem o zastavení exekuce (při modifikaci usnesení soudu prvního stupně), případně aby usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6/ K dovolání se vyjádřil podáním ze dne 28. 3. 2026 oprávněný a zdůraznil, že neexistuje žádný racionální důvod k zastavení exekuce, naopak je zapotřebí právními prostředky chránit výkon jeho práv. Soud prvního stupně rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, a jeho rozhodnutí tudíž obstálo v řízení před odvolacím soudem. Aktuálně „se stav v podstatě nezlepšil a oprávněnému je stále bráněno ve výkonu jeho vlastnických a užívacích práv“, o čemž se exekutor na místě samém dne 26. 3. 2026 přesvědčil. 7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinných podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanými účastníky exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce materiální vykonatelnosti exekučního titulu přípustné a současně i opodstatněné. 8/ K dovolateli předestřené otázce materiální vykonatelnosti exekučního (vykonávacího) titulu je judikatura dovolacího soudu dlouhodobě konzistentní v závěru, že rozhodnutí nebo jiné tituly uvedené v ustanovení § 274 o. s. ř. jsou vykonatelné jen tehdy, obsahují-li přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a přesně stanovenou lhůtu k plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sb. rozh. obč.). V usnesení ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, Nejvyšší soud zdůraznil, že jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Jestliže exekučním titulem je uložena povinnost něčeho se zdržet, je nezbytné posuzovat, zda uložená povinnost je konkretizována dostatečně určitě a dostatečně obecně (široce) se zřetelem k chráněnému právu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2023, sp. zn. 20 Cdo 3697/2022). 9/ Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi dále vyložil, že není-li možné dovodit náležitosti materiální vykonatelnosti exekučního titulu ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti či ke způsobu exekuce, nelze takové rozhodnutí vykonat. Proto exekučnímu soudu přísluší posuzovat, zda rozhodnutí ukládá povinnosti, jež lze vskutku vykonat, tedy zda uložená povinnost odpovídá možným způsobům exekuce a zda je konkretizována dostatečně určitě. Při zkoumání povahy povinnosti na nepeněžité plnění soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí (z výroku a odůvodnění), avšak pouze za účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat. Přípustné způsoby exekuce navazují na možné způsoby plnění (dare, facere, omittere, pati), přičemž tituly ukládající povinnost něco strpět či něčeho se zdržet se vykonávají způsobem uvedeným v § 351 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, či ze dne 17. dubna 2019, sp. zn. 20 Cdo 3704/2018). 10/ Vykonávané rozhodnutí musí být z hlediska materiální vykonatelnosti natolik jednoznačné, aby jak straně oprávněné, tak straně povinné byl zcela zřejmý a určitý rozsah a obsah rozhodnutím autoritativně nastolených či deklarovaných práv a povinností, které jim svědčí, popř. které jim jdou k tíži. Nelze mít přesvědčivý a rovnoprávný argument pro závěr přiznávající straně oprávněné v exekučním (vykonávacím) řízení právo, které nemá oporu ve výroku exekučního titulu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 1693/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 4759/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 1306/2009). 11/ V posuzované věci exekuční titul před podáním žaloby ve věci samé zatímním způsobem (předběžným opatřením) upravil na návrh oprávněného poměry účastníků tak, že pod bodem I. 1. výroku uložil oběma povinným zdržet se jakéhokoli jednání, kterým by znemožnili nebo ztížili výkon vlastnického práva navrhovatele (oprávněného) k nemovitým věcem (dále specifikovaným), zejména aby nebránili vstupu a jejich užívání, pod bodem I. 2 a 3 výroku uložil povinným (každému zvlášť), aby odstranili „překážky umístěné na pozemcích“ (dále specifikovaných), a umožnili tak navrhovateli (oprávněnému) a „všem jeho zaměstnancům volný průchod a průjezd oběma směry přes tyto svoje pozemky k pozemkům a stavbám ve vlastnictví navrhovatele uvedeným ve výroku I. tohoto usnesení“. 12/ Uvedené předběžné opatření odůvodnil okresní soud tím, že oprávněný nabyl „předmětné nemovitosti“ v roce 2003 od bývalého Zemědělského družstva XY, nemovité věci se nacházejí v areálu družstva a stavby na pozemcích užívá ke svému podnikání, avšak povinní znemožňují či ztěžují oprávněnému jeho podnikání a výkon vlastnického práva k nemovitým věcem „umísťováním zábran bránících navrhovateli a jeho zaměstnancům k jeho nemovitostem instalací zábran“. Je proto „žádoucí vztahy mezi účastníky uvést do skončení řízení ve věci samé do klidového stavu a umožnit navrhovateli a jeho zaměstnancům výkon podnikatelské činnosti navrhovatele“. 13/ Na základě vylíčené judikatury dovolacího soudu ve vztahu k výroku a odůvodnění exekučního titulu je zřejmé, že odvolací soud se ve fázi řízení o zastavení exekuce od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu odchýlil. V první řadě se důsledně nezabýval právní interpretací obsahu povinným uložených povinností, což je zásadní tím spíše, že exekučním titulem je v posuzované věci předběžné opatření (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2025, sp. zn. 20 Cdo 1561/2025, zabývající se vykonatelností rozsudku pro uznání coby exekučního titulu). V této souvislosti zjištění odvolacího soudu, že blíže nespecifikované budovy bývalého areálu zemědělského družstva (odvolací soud přitom nepovažoval za významné, které z budov vlastnicky náleží oprávněnému, povinným či třetím osobám - viz bod 14 odůvodnění napadeného usnesení) a tři nespecifikované pozemky aktuálně oprávněný užívá k provozování samostatné výdělečné činnosti v oboru zemědělství, jednak nemá oporu v exekučním titulu, jednak nepředstavuje řádnou (přezkoumatelnou) právní interpretaci obsahu předběžným opatřením uložených povinností. 14/ Z hlediska judikaturních požadavků na materiální vykonatelnost exekučního titulu nemůže obstát výrok a odůvodnění posuzovaného předběžného opatření co do povinnosti k odstranění překážek na pozemcích a co do povinnosti umožnit oprávněnému a všem jeho zaměstnancům volný průchod a průjezd oběma směry přes tyto svoje pozemky k pozemků a stavbám ve vlastnictví navrhovatele uvedeným ve výroku I. tohoto usnesení, není-li především z exekučního titulu zřejmé, jaké konkrétní překážky mají být odstraněny, resp. kde jsou umístěny, a v jakém rozsahu má průchod a průjezd oprávněného a jeho zaměstnanců přes pozemky povinných probíhat. Jestliže odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) vyložil exekuční titul tak, že v posuzované exekuci jde o povinnost vyklidit betonové pražce se svisle ukotvenými ocelovými tyčemi na hranicích pozemků povinných, a vylíčil (byť ne zcela detailně a nad rámec exekučního titulu - viz body 12 a 13 odůvodnění usnesení odvolacího soudu) po skutkové stránce situaci v dotčeném areálu, kde je „okolo budov (ať už ve vlastnictví oprávněného, povinných či třetích osob) umístěna nahodile řada dalších movitých věcí (vozík za automobil, nádrže), haldy štěrku, písku dalších betonových pražců a stavební suti“ (viz bod 14 odůvodnění napadeného usnesení), dále jestliže konstatoval, že „zátarasy oprávněný musel obcházet, případně podle prostorových možností objíždět“, dostal se do rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, neboť v daném ohledu odvolací soud zjevně nemohl vycházet z obsahu a rozsahu výroku exekučního titulu ani z jeho odůvodnění, a to právě pro neurčitost exekučního titulu, který nemůže být jakkoli v exekučním řízení doplňován či opravován (upřesněn). Obdobně je nezbytné pohlížet na exekučním titulem velmi vágně (neurčitě) formulovanou povinnost zdržet se jakéhokoli jednání, kterým by povinní znemožnili nebo ztížili výkon vlastnického práva oprávněného k nemovitým věcem, zejména aby nebránili vstupu a jejich užívání (tato „preventivní“ povinnost ve výroku I. 1. je promítána do výroku I. 2 a 3 exekučního titulu). 15/ Nejvyšší soud za uvedeného stavu - nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu - napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. ruší, zároveň ze stejných kasačních důvodů ruší i odvolacím soudem potvrzené usnesení soudu prvního stupně a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude soud vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu vázán (viz § 243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). 16/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud (exekutor) v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 8. 2026 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (10)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.