20 Cdo 1508/2026

Rubrum

20 Cdo 1508/2026 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné CASPER UNION s. r. o., se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova 510/3, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinnému M. B., pro 111 298 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Martina Svobody, Exekutorský úřad v Teplicích, pod sp. zn. 110 EX 1382/05, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2026, sp. zn. 17 Co 563/2025-982, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 9. 2025, č. j. 110 EX 1382/05-896, kterým soudní exekutor Mgr. Martin Svoboda, Exekutorský úřad v Teplicích, zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 6. 2005, č. j. 7 Nc 5576/2005-5, a rozhodl o nákladech řízení i nákladech exekuce. Odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že v projednávané věci uplynula dvanáctiletá doba bezvýslednosti, kterou již nelze prodloužit (§ 55 odst. 11 věta čtvrtá zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále též jen „e. ř.“).

2. Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Prosazuje názor, že exekuci nelze ani po uplynutí lhůty podle § 55 odst. 11 e. ř. zastavit, jestliže existuje nový majetek povinného, ze kterého je možné vymáhanou pohledávku uspokojit. Odvolací soud se nevypořádal s okolností, že oprávněná doložila v průběhu odvolacího řízení existenci postižitelného majetku. Zastavení exekuce za dané situace nedává smysl a povede jen k tomu, že oprávněná bude nucena zahájit exekuci novou. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

3. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

4. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

5. Dovolatelka ve vztahu k formulované otázce nevymezila, které ze čtyř možných taxativně vymezených kritérií přípustnosti dovolání uplatňuje, ačkoliv podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

6. Dovolací soud není oprávněn vymezit si otázku přípustnosti sám, neboť by tím došlo k porušení základních procesních zásad, na nichž je dovolací řízení založeno, zejména zásady dispoziční a zásady rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 443/2019, či ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5378/2016). Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit (§ 241 b odst. 3 o. s. ř.), jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze přípustnost dovolání posoudit.

7. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

8. Nákladový výrok se s odkazem na § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 8. 2026 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu