20 Cdo 153/2007

Rubrum

20 Cdo 153/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Mgr. Ing. R. O., soudního exekutora, proti povinnému C. M. s. r. o. „v likvidaci,“, pro 4.018,05 Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 24 Nc 2762/2006, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 14. 9. 2006, č.j. 40 Co 1122/2006-12, takto:

Výrok

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 7. 2006, č.j. 24 Nc 2762/2006-7, jímž Okresní soud v Přerově zastavil podle ustanovení § 39 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), exekuční řízení. Odvolací soud uzavřel, že oprávněný, přestože byl soudem prvního stupně vyzván k odstranění vady návrhu spočívající v tom, že navržený soudní exekutor nemůže být provedením exekuce pro podjatost pověřen, vytčenou vadu návrhu neodstranil a způsobilého soudního exekutora neoznačil. Podjatost spatřuje v tom, že navržený soudní exekutor má zároveň procesní postavení oprávněného; v řízení mají být soudním exekutorem vymáhány náklady exekuce, které mu byly jako pověřenému soudnímu exekutorovi přiznány v exekučním řízení vedeném proti povinné u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 21 Nc 943/2003. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jež opřel o důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). Namítá, že vymáhá náklady exekuce, které mu vznikly v původním exekučním řízení, v němž si měl náklady podle § 87 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. vymáhat sám, a protože jeho podjatost nebyla dána v původním řízení, nemůže být dána ani v tomto exekučním řízení. Navíc soud podjatost exekutora zkoumá nadbytečně, pokud exekutor sám poměr k věci nespatřuje a povinný podjatost nenamítá. Závěrem dovolatel vyjadřuje nesouhlas se zastavením exekuce vedené pod sp. zn. 21 Nc 943/2003. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání – přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. (srov. bod II. stanoviska Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006 pod poř. č. 31, dále jen „stanovisko“) – není důvodné. Závěr odvolacího soudu o nezpůsobilosti soudního exekutora k pověření provedením exekuce, pokud je současně oprávněným, je v souladu se závěrem, k němuž dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3098/2006; považuje-li judikatura navrženého soudního exekutora za nezpůsobilého k provedení exekuce již proto, že ten současně vystupuje (nepřípustně) jako zmocněnec oprávněného, pak tím spíše musí platit, že k pochybnostem o jeho nepodjatosti, a tedy k závěru o vyloučenosti, a tudíž nezpůsobilosti k provedení exekuce, vede totožnost navrženého soudního exekutora s osobou oprávněnou (srov. bod XIV. stanoviska). Opodstatněná není ani námitka nadbytečnosti zkoumání podjatosti exekutora. V bodě XIV. stanoviska Nejvyšší soud vysvětlil, že navržení exekutora nezpůsobilého k pověření provedením exekuce otvírá soudu prostor pro postup podle § 39 odst. 1, 2 zákona č. 120/2001 Sb., tj. pro výzvu oprávněnému, aby opravil (doplnil) návrh na nařízení exekuce tak, aby obsahoval označení exekutora k provedení exekuce způsobilého s tím, že buď bude tato vada návrhu odstraněna nebo bude exekuční řízení zastaveno. Výtky dovolatele směřující proti správnosti rozhodnutí, jímž byla zastavena exekuce vedená Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 21 Nc 943/2003, jsou pro posouzení důvodnosti dovolání právně bezvýznamné. Lze uzavřít, že oprávněnému se správnost napadeného rozhodnutí nepodařilo argumenty snesenými v dovolání zpochybnit; Nejvyšší soud proto – vyloučiv vady řízení vyjmenované v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. – dovolání, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. (povinnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. července 2008 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu