20 Cdo 1536/2000
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil rozhodnutí městského soudu o zastavení řízení, protože proti němu nebylo možné podat dovolání. Soud uvedl, že žalobní řízení proti rozhodnutí správního orgánu se řídí zvláštními pravidly, kde není přípustný žádný opravný prostředek. Funkční příslušnost pro projednání dovolání chybí, což způsobuje neodstranitelný nedostatek. Žalobkyně má nárok na vrácení zaplaceného soudního poplatku, protože rozhodnutí o zastavení je procesního rázu.
Rubrum
20 Cdo 1536/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. T., proti žalovanému Katastrálnímu úřadu Praha-město, Praha 8, Pod sídlištěm 9, o zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. listopadu 1996, č. j. V 11-15223/96, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Ca 194/99, o „dovolání" žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 1999, č. j. 33 Ca 194/99- 15, takto:
Výrok
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
: Usnesením ze dne 30. prosince 1999, č. j. 33 Ca 194/99-15, Městský soud v Praze zastavil řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného označenému v záhlaví tohoto usnesení, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podáním označeným jako dovolání se žalobkyně domáhá zrušení uvedeného rozhodnutí městského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení a „novému rozhodnutí." Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.") lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V dané věci městský soud rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí katastrálního úřadu podle hlavy druhé, části páté občanského soudního řádu. Pro rozhodování o těchto žalobách platí ustanovení § 250j odst. 4 o.s.ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu, jenž rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. Proto také proti takovému soudnímu rozhodnutí není přípustné dovolání (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. srpna 1995, sp. zn. Cdon 23/95, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 1996, pod poř .č. 1). Rozhoduje-li soud o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů v jediném stupni, je pojmově vyloučeno uvažovat o odvolacím soudu, a tedy i o dovolání proti jeho rozhodnutí, v důsledku čehož pak občanský soudní řád přirozeně ani neurčuje funkční příslušnost pro projednání takového opravného prostředku. Není-li žádného funkčně příslušného soudu k projednání opravného prostředku proti rozhodnutí soudu (§ 250j odst. 4 o.s.ř.), je založen neodstranitelný nedostatek podmínky řízení - funkční příslušnosti; řízení, které touto vadou trpí, nezbývá než zastavit (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně z procesního hlediska zavinila (podáním opravného prostředku, který je ve věci pojmově vyloučen), že řízení bylo zastaveno, v souvislosti s řízením před Nejvyšším soudem však (podle obsahu spisu) u žalovaného náklady zjištěny nebyly; této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech řízení odůvodněný ustanovením § 146 odst.2 věty první (per analogiam) o.s.ř. Za součást nákladů žalobkyně přitom Nejvyšší soud nepokládal zaplacený soudní poplatek z „dovolání"; usnesení o zastavení řízení je totiž rozhodnutím jen procesní povahy, z nějž se soudní poplatek neplatí (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 4. července 1996, Cpjn 68/95 a Opjn 1/95 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 1996, pod poř. č. 49, písmeno d/ stanoviska), takže uhrazený poplatek (č.l. 22 p.v.) bude muset být žalobkyni vrácen. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. června 2000 JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová