Nejvyšší soud · Usnesení

20 Cdo 1587/2017

ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM ÚS IV.ÚS 1394/18

Rozhodnuto 2017-11-28 · ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1587.2017.1

  1. NS 20 Cdo 1587/2017
  2. ÚS IV.ÚS 1394/18
  3. ÚS IV.ÚS 1394/18
Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo potvrzeno zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, není přípustné. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která stanoví, že exekuční soud je vázán posouzením právního vztahu nalézacím soudem pro účely promlčení práva přiznaného exekučním titulem.

Citované zákony (2)

Plný text

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 12.2.2019 20 Cdo 1587/2017-143 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, identifikační číslo osoby 697 97 111, s místem pro doručení Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno, se sídlem v Brně, Příkop č. 11, proti povinné VALC LEGAL, a. s., (dříve s obchodním jménem „KOMETA ZS a.s.“) se sídlem v Brně, náměstí Svobody č. 702/9, identifikační číslo osoby 607 21 669, zastoupené JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Brně, náměstí Svobody č. 702/9, pro 467 075 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 111 EXE 883/2014, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2016, č. j. 20 Co 605/2015-120, takto: Dovolání povinné se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2016, č. j. 20 Co 605/2015-120, jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2015, č. j. 111 EXE 883/2014-87, v části zamítnutí návrhu povinné na úplné zastavení exekuce, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k předestřené otázce určení povahy závazkového právního vztahu z vykonávaného exekučního titulu mezi oprávněnou a povinnou a navazující otázce, podle jaké právní úpravy měla být posouzena délka běhu promlčecí doby k výkonu práva přiznaného vykonávaným exekučním titulem, tj. zda se řídí ustanovením zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, či zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, srovnej odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2431/2010, publikovaného pod číslem 49/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž byl přijat právní závěr, že exekuční soud je při posouzení otázky, zda došlo k promlčení práva přiznaného exekučním titulem, vázán posouzením právního vztahu mezi účastníky nalézacím soudem] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Exekučním titulem je v souzené věci rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2002, č. j. 15 C 15/2002-90, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2004, č. j. 44 Co 298/2002-113, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 5. 11. 2004, č. j. 44 Co 298/2002-171, kterým soud uložil žalované (povinné) zaplatit žalobkyni (oprávněné) z titulu bezdůvodného obohacení podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), finanční náhradu, když z právního vztahu mezi vlastníkem pozemku (žalobkyní) a vlastníkem stavby (žalovanou) na něm postavené, užívaného bezesmluvně žalovanou, dovodil obecnou zákonnou povinnost žalobkyně strpět toto užívání s tím, že žalovaná je povinna žalobkyni poskytnout náhradu (částku 467 075 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 2. 2002 do zaplacení, jakož i tentýž úrok z prodlení z částky 8 925 Kč za období od 1. 1. 2002 do 9. 4. 2002). Exekuční titul nabyl právní moci dne 8. 6. 2005 a vykonatelnosti dne 14. 6. 2005. Z obsahu exekučního titulu vyplývá, že vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl vztahem občanskoprávním. Takto byl posouzen i dovolacím soudem v usnesení ze dne 25. 10. 2006, č. j. 33 Odo 1405/2005-237. Tímto posouzením je exekuční soud vázán tak, jak se správně zmínil odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Vznesla-li dále dovolatelka navazující právní otázku, podle jaké právní úpravy měla být posouzena délka běhu promlčecí doby k výkonu práva přiznaného vykonávaným exekučním titulem, pak není-li sporu, že jde o občanskoprávní vztah, není sporu ani o délce běhu desetileté promlčecí doby k výkonu práva založeného soudním rozhodnutím (§ 110 obč. zák.). O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu [s odkazem na § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 11. 2017 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (5)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.