20 Cdo 1612/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání soudního exekutora proti usnesení odvolacího soudu, které upravilo náklady exekuce. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože ustanovení o přípustnosti dovolání nezahrnují usnesení o nákladech exekuce. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo považováno za rozhodnutí ve věci samé, nikoli za rozhodnutí o nákladech řízení. Soud také vysvětlil, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rubrum
20 Cdo 1612/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné S. v.o.s., zastoupené advokátem, proti povinnému H. P., pro 212 674,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 21 Nc 3718/2002, o dovolání JUDr. I. R., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 10. 2006, č.j. 10 Co 931/2006-34, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Usnesením ze dne 5. 4. 2006, č.j. 21 Nc 3718/2002-24, Okresní soud v Mostě zastavil podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), exekuci nařízenou jeho usnesením ze dne 12. 12. 2002, č.j. 21 Nc 3718/2002-5 (výrok I.), a uložil oprávněnému povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 541,50 Kč (výrok II.). Krajský soud jako soud odvolací shora označeným rozhodnutím změnil toto usnesení okresního soudu v napadeném výroku II. o náhradě nákladů exekuce soudního exekutora tak, že povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce uložil povinnému, a to ve výši 6 500,- Kč. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl JUDr. I. R., soudní exekutor, dovoláním. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70). Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. srpna 2007 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.