20 Cdo 1622/2003
V PLATNOSTI- NS 20 Cdo 1622/2003
- NS 20 Cdo 3133/2006
Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání soudního exekutora proti usnesení o uložení pořádkové pokuty ve výši osmi tisíc korun. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože rozhodnutí o pořádkové pokutě není rozhodnutím ve věci samé. Opřel se o § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle něhož není dovolání přípustné proti usnesením o uložení pořádkové pokuty. Dále uvedl, že ustanovení § 238 až § 239 o.s.ř. neupravují přípustnost dovolání proti takovým rozhodnutím.
Rubrum
20 Cdo 1622/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci exekuce oprávněného Ing. P. A. proti povinné A. M., o nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. Nc 8680/2002, o pořádkové pokutě, o dovolání JUDr. O. S., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11.4.2003, č.j. 19 Co 201/2003-29, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně uložil JUDr. Oldřichu Svobodovi, soudnímu exekutorovi, pořádkovou pokutu (§ 53 odst. 1 o.s.ř.) ve výši 8.000,- Kč. JUDr. Oldřich Svoboda ve včasném dovolání, jež pokládá za přípustné dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., namítl, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Podle § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekučního řádu), platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti napadeném usnesení o uložení pořádkové pokuty podle § 53 o.s.ř. (§ 52 odst. 1 exekučního řádu) nezakládají ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. zcela zjevně, neboť nejde o usnesení v nich vyjmenovaná (nejde ani o rozhodnutí o návrhu na nařízení exekuce). Co do ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. platí, a dovolatel tuto okolnost přehlíží, že upravuje (pozitivně) přípustnost dovolání je proti těm usnesením, jež jsou rozhodnutími ve věci samé; usnesení o uložení pořádkové pokuty ani jím však není (srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Není-li dovolání přípustné, nezbývá Nejvyššímu soudu, než je podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. listopadu 2004 JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r. předseda senátu