20 Cdo 1687/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo nařízení exekuce pohledávky ve výši 14,5 milionu korun. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože neodpovídá podmínkám pro přezkum zásadního právního významu. Rozhodnutí se opřelo o § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle něhož je dovolání možné jen v případě, že rozhodnutí má zásadní právní význam. Soud závěr odvolacího soudu považoval za správný, protože pohledávka byla součástí privatizovaného majetku, který přešel na nabyvatele podle § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb.
Rubrum
20 Cdo 1687/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného F. T. B. V., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. l., spol. s r. o., zastoupenému advokátem, pro 14.520.974,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 Nc 5568/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2005, č.j. 20 Co 372/2004-139, takto :
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 1. 12. 2003, č.j. 8 Nc 5568/2003-45, kterým Okresní soud v Jihlavě nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2001, sp. zn. 2 Cm 22/2000, k vydobytí pohledávky 14.520.974,18 Kč a nákladů předcházejícího řízení 567.904,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. V. P., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), měl odvolací soud za splněny; námitku povinného, že není věcně legitimován, neboť vymáhaná pohledávka s privatizovaným majetkem nesouvisí, neshledal opodstatněnou. Po provedeném dokazování odvolací soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně oprávněného (K. b. P., s. p. ú.) byla „předmětem privatizace“ části podniku (O., šlechtitelského a semenářského podniku B., státního podniku, „B. J.“), jinými slovy, šlo o závazek, který vykazoval souvislost s majetkem, jehož vlastnictví povinný nabyl. Z toho vyvodil závěr, podle něhož smlouvou o prodeji části podniku, kterou uzavřel s povinným Pozemkový fond České republiky dne 2. 10. 2001, přešla na nabyvatele ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 92/1991 Sb.“), i vymáhaná pohledávka s příslušenstvím. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž prosazuje, že „závazek, který je předmětem exekučního řízení, fakticky s převáděnou částí podniku, ani s jejím hospodařením, ani provozem nesouvisel, přesto byl dle privatizačního projektu »delimitován« do účetnictví této samostatné jednotky.“ Závazek představuje pohledávku z titulu nezaplaceného úvěru poskytnutého na trvale se obracející zásoby, navýšeného o úroky a další poplatky, přičemž ve skutečnosti k části podniku, kterou jako samostatnou privatizační jednotku dovolatel nabyl do vlastnictví, neměl žádnou souvztažnost (závazek zatěžoval státní podnik, nikoliv jeho jednotku /Bramborárnu Jihlava/). Dovolatel dále připomíná, že v době, kdy část majetku státního podniku nabyl, nalézací řízení nebylo dosud pravomocně skončeno, takže k tvrzenému nástupnictví na straně žalované došlo před vydáním exekučního titulu, aniž z něho nalézací soud vyvodil odpovídající závěry. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně – shledá- li, že rozhodnutí má zásadní právní význam – zamítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen „o.s.ř.“). Dovolání není přípustné. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tímto důvodem a jeho obsahovou konkretizací je pak dovolací soud podle § 242 odst. 3, věty první, o.s.ř. vázán). K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést argumenty podřaditelné ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Přestože dovolatel odkazuje na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), je – podle obsahu – dovolání vybudováno výlučně na nesouhlasu se skutkovým zjištěním, k němuž dospěl po provedeném dokazování odvolací soud, tj. se skutkovým závěrem, že vymáhaná pohledávka souvisí s majetkem (části) podniku, jehož vlastníkem se na základě smlouvy o prodeji stal povinný (§ 14 odst. 1, § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb.). V rozsudku ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 29 Odo 173/2002, Nejvyšší soud vysvětlil, že otázka souvislosti konkrétního závazku s privatizovaným majetkem je otázkou skutkového zjištění (nikoliv otázkou právní), a to bez ohledu na to, čím je tato souvislost dána (např. předmětem činnosti, organizačním začleněním či souvislostí s jinou organizační jednotkou nebo finančním propojením s takovou jednotkou apod.). Dovolatel se nemýlí, dovozuje-li, že pochybení v otázce procesního nástupnictví nebo věcné legitimace nelze napravovat v exekučním řízení, jestliže došlo k sukcesi před vydáním exekučního titulu, aniž z ní soud v nalézacím řízení vyvodil odpovídající závěry. O takový případ však v projednávané věci nejde (o povinnosti O., šlechtitelského a semenářského podniku B., státního podniku v likvidaci, zaplatit K. b. P., s. p. ú., vymáhanou částku rozhodl Krajský soud v Brně 14. 6. 2001, smlouvu o prodeji /části/ podniku uzavřel povinný s P. f. ČR 2. 10. 2001 /s účinností k 1. 11. 2001/). Není-li dovolání přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. března 2006 JUDr. Pavel K r b e k , v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.