20 Cdo 174/2008

Plný text

20 Cdo 174/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Frenn Trading B.V., se sídlem v Nizozemí, Aarle Rixtelseweg 14, 5707GL Helmond, reg. č. 16039519, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, advokátem se sídlem v Praze 7, Argentinská 28/286, proti povinnému Ing. K. F., zastoupenému JUDr. Rudolfem Blažkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Trojdílná 13/440, pro 3.304.452,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 9 Nc 931/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. září 2007, č. j. 20 Co 230/2007 - 40, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 1. 2. 2007, č. j. 9 Nc 931/2006 - 29, kterým Okresní soud v Třebíči zamítl návrh povinného ze dne 7. 12. 2006 na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 2. 10. 2006, č. j. 9 Nc 931/2006 - 20, odůvodněný tím, že je nemajetný, pobírá jen invalidní důchod, že má vyživovací povinnost ke třem dětem a že přes tyto skutečnosti navrhl oprávněný exekuci vůči němu, přestože exekuční titul směřuje i proti Ing. N., který je solidárním dlužníkem. Odvolací soud poté, co dotazem na pověřeného exekutora zjistil, že exekuci je možno vést (jen) prodejem nemovitostí, zapsaných na LV č. 78 a 71 v k.ú. Loukovice, které jsou ve vlastnictví manželky povinného, dospěl k závěru, že návrh na zastavení exekuce není důvodný, přičemž „je v dispozici manželky povinného, zda ponechá majetek, který je evidován na ni, k úhradě dluhu svého manžela“, nebo „zda použije postup podle § 267 o. s. ř.“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „§ 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř.“, a podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud porušil jeho „nezpochybnitelná práva, včetně práva na neporušování dobrých mravů“. Poukazuje na to, že kromě nemovitosti v Loukovicích, která je ve výlučném vlastnictví jeho manželky, nebyl soudním exekutorem zjištěn žádný jiný majetek, že je nemajetný, že pobírá jen invalidní důchod a že má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Podle jeho názoru měl soudní exekutor zjistit, zda jeho manželka „nevyužije ustanovení § 267 o. s. ř.“, a poukazuje na to, že již „odpovídající právní kroky učinila“. Domnívá se, že „bylo nepochybně přinejmenším porušeno ustanovení § 267 odst. 2, § 262a a další o. s. ř.“. Nesprávné je podle něj posouzení právního stavu soudy obou stupňů v této věci, neboť „rozhodovaly na základě nezákonného rozhodnutí soudního exekutora, který porušil zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech, když nezjistil podstatné skutečnosti k nařízení a provádění exekuce“. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání povinného ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, resp. - bude-li posouzeno jako přípustné - aby bylo zamítnuto. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Dovolatel žádnou otázku, jež by měla rozhodnutí odvolacího soudu činit po právní stránce zásadně významným (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil. Namítá-li, že soudní exekutor měl povinnost zjistit, zda jeho manželka „nevyužije“ ustanovení § 267 o. s. ř. a že byl „nepochybně“ porušen § 267 odst. 2, § 262a a násl. o. s. ř., jde o námitky nesprávné, neboť o vylučovací (excindační) žalobě rozhoduje soud (nikoliv exekutor) na návrh ve sporném řízení podle části třetí občanského soudního řádu a nikoliv v exekučním (vykonávacím) řízení. Důvodem pro zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) podle § 268 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je pak pravomocný vyhovující rozsudek soudu, jímž bylo rozhodnuto o vyloučení majetku z exekuce (výkonu rozhodnutí) podle § 267 o. s. ř., a nikoli okolnost, že návrh podle tohoto ustanovení byl podán. Přípustnost dovolání podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilá založit ani námitka dovolatele, že je nesprávné „posouzení právního stavu soudy obou stupňů v této podstatné věci, neboť rozhodovaly na základě nezákonného rozhodnutí soudního exekutora, který porušil zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech“, protože soud v daném případě nerozhodoval na základě rozhodnutí soudního exekutora, nýbrž podle § 268 odst. 1, § 269 odst. 1 o. s. ř. Dospěl-li odvolací soud - za stavu, kdy byl zjištěn postižitelný majetek (označená nemovitost), ohledně něhož dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, že k němu manželka povinného má právo nepřipouštějící exekuci - k závěru, že důvody pro zastavení exekuce nejsou dány, neporušil „nezpochybnitelná práva“ povinného, včetně „práva na neporušování dobrých mravů“. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009 není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 14. ledna 2010 JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu