20 Cdo 1751/2005

Rubrum

20 Cdo 1751/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Č. k., a. s., proti povinnému K. R., a. s., pro 17.453.602,- Kč, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. Nc 2524/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2005, č.j. 10 Co 142/2005-84, takto :

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 10. 2004, č.j. Nc 2524/2003-69, kterým Okresní soud v Rokycanech zastavil podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), exekuci. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že nebyly splněny předpoklady pro rozhodnutí o zastavení exekuce, neboť „oprávněná … neměla aktivní legitimaci k podání návrhu na nařízení exekuce,“ právo z exekučního titulu na ni nepřešlo, závazek obsažený v exekučním titulu (notářském zápisu) byl neplatný a navíc panoval nedostatek podmínky řízení, a to způsobilosti oprávněné být účastníkem řízení. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a budˇ řízení zastavil, nebo věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Přípustnost dovolání podle uvedených ustanovení je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, která je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež zkoumání přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn – ve smyslu § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. b/ o.s.ř. – dovolání podat. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§ 240 odst. 1, věta první, o.s.ř.), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit kasací napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2000 pod č. 138, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 20 Cdo 553/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2001 pod č. 28). Dovolateli rozhodnutím, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byla (na návrh oprávněné) exekuce zastavena, újma nevznikla, jeho situace se naopak zlepšila, protože žádné další kroky při vymáhání práva nebudou činěny. Nejvyšší soud proto – bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. b/ o.s.ř.), aniž se mohl zabývat námitkami v něm uplatněnými. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu nákladů řízení a oprávněné prokazatelné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. února 2006 JUDr. Pavel K r b e k , v.r. předseda senátu