20 Cdo 1770/2026

Rubrum

20 Cdo 1770/2026-94 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněných a) J. K., a b) L. K., obou zastoupených Mgr. Martinou Krňoulovou, advokátkou se sídlem v Turnově, Palackého 211, proti povinnému J. Š., zastoupenému Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 351/6, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 87 EXE 501/2023, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2026, č. j. 25 Co 39/2026-76, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Semilech (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. 11. 2025, č. j. 87 EXE 501/2023-62, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 5. 9. 2024 a návrh poviného na zastavení a odklad exekuce ze dne 20. 12. 2024. Vyšel ze zjištění, že exekučním titulem v souzené věci je rozhodnutí Městského úřadu v Turnově, odbor dopravní, ze dne 26. 11. 2021, č. j. OD/21/36640/vOD, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 23. 8. 2022, č. j. KUKHK-29435/DS/2022-2(Ma), podle nichž bylo povinnému jako vlastníku pozemku p. č. st. 207 v k. ú. Ž. uloženo do 5 dnů od právní moci rozhodnutí odstranit hrazení a zpřístupnit cestu specifikovanou ve výroku I rozhodnutí. Výrok I zní: Na pozemku p. č. st. 207 v k. ú. Ž. se nachází veřejně přístupná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Cesta na uvedeném pozemku bezprostředně navazuje na cestu p. p. č. 2238 (ve své severní části) a p. p. č. 2239/1 (v jižní části). Cesta má šíři cca 2,5 metru. Tato cesta se nachází v místě p. p. č. st. 207 v k. ú. Ž. zachyceném na situačním plánku, který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí.

2. Soud prvního stupně s přihlédnutím k tomu, že sám povinný v návrhu na zastavení exekuce výslovně uvedl, že na místě samém z jeho strany došlo k mírnému odklonu cesty, uvedl, že již tato argumentace zpochybňuje tvrzení, že povinný svou povinnost splnil. Uvedl dále, že povinnost stanovená exekučním titulem byla jednoznačně dána, že nedílnou součástí exekučního titulu byl i situační plánek účelové komunikace, že soud učinil místní ohledání a že povinný dosud nesplnil povinnost tak, aby byla ve shodě se situačním plánkem. Výši uložených dvou pokut považoval za přiměřenou.

3. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že povinný se snaží vykonávaný titul vyložit jinak, že se snaží jej formálně naplnit, aniž by došlo k odstranění překážek tak, aby byla cesta obnovena a zpřístupněna v původní trase, k čemuž směřovalo celé správní řízení. S odkazem na vykonávané exekuční tituly a rozhodnutí soudů vydaná ve správním soudnictví (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2023, č. j. 30 A 80/2022-51, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2024, č. j. 6 As 53/2023-42) je zřejmé, že správní orgány nepovažovaly definici ukládané povinnosti za nijak složitou, protože povinnost uložily bez vázanosti jejího vymezení na vytýčení hranic pozemků, na kterých se nacházela cesta přehrazená povinným. Šlo o deklaraci existence veřejně přístupné komunikace – tedy historicky po dlouhou dobu existující cesty sice neevidované ve veřejnoprávní evidenci, avšak nesoucí znak účelové komunikace, tedy v terénu existující dopravní cesty. I když splnění předpokladů materiální vykonatelnosti rozhodnutí musí vyplývat z výroku rozhodnutí, lze tento výrok vykládat v souvislosti se záhlavím nebo s odůvodněním, jestliže jimi je obsah blíže ozřejmen a je možné s jejich pomocí odstranit pochybnosti o obsahu a rozsahu uložených povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1119/2004). Dodal, že vytýčení cesty je jednoznačné, a tomu musí odpovídat i výklad povinnosti uložené exekučním titulem.

4. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil s tím, že soudy obou stupňů se při posouzení rozhodné právní otázky odchýlily od sjednocené judikatury. Vytýká, že správní orgány vykonávanou povinnost vymezily ve výroku rozhodnutí včetně odkazovaného plánku dostatečně a určitě, takže nebyl důvod výrok ozřejmovat výkladem. Pokud je cesta ve výroku exekučního titulu vymezena jinak, než jak vedla původní komunikace, jedná se o „věcné otázky“, které exekuční soudy nejsou oprávněny přezkoumávat a nejsou oprávněny exekuční titul opravovat podle svých úvah. Oba soudy proto rozhodovaly v rozporu s judikaturou dovolacího soudu zakazující věcný přezkum exekučního titulu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popřípadě aby zrušil i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

5. Oprávnění ve svém vyjádření poukázali na nepřípustnost dovolání, protože napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvedli, že povinný polemizuje se skutkovými závěry, nikoliv se závěry právními. Podle jejich názoru je nezbytné vycházet z konkrétních okolností, kdy se sice dostatečně určitý popis průběhu veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku povinného ve výroku mohl jevit komplikovaný, ostatně proto byl výrok rozhodnutí Městského úřadu Turnov, odboru dopravního, ze dne 26. 11. 2021, č. j. OD/21/36640/vOD, zpřesněn rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 23. 8. 2022, č. j. KUKHK-29435/DS/2022-2(Ma), ač v terénu na místě samém je celý průběh předmětné veřejné cesty jednoznačný, a proto byla veřejná účelová komunikace v nalézacím řízení vymezena bez vázanosti na vytyčení hranic pozemků v terénu; ostatně ani v době vydání exekučního titulu nebyly hranice pozemků v terénu vytyčeny. Proto soud prvního stupně správně vyšel z celého obsahu výroku exekučního titulu, že „…cesta na uvedeném pozemku bezprostředně navazuje na cestu p.p.č. 2238 (ve své severní části) a p.p.č. 2239/1 (v jižní části) ...“ a při místím šetření tak zkoumal a zohlednil faktický průběh veřejné cesty stále dobře znatelné v terénu. Je zřejmé, že povinný má zpřístupnit veřejně přístupnou účelovou komunikaci umístěnou na jeho pozemku p. č. st. 207 v k. ú. Ž., kterou v roce 2005 neoprávněně zahradil. Soudy nepřezkoumávaly věcně exekuční titul, ale zjišťovaly uloženou povinnost, bez čehož nelze učinit závěr o jejím splnění.

6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

7. Jak již zmiňuje sám povinný, judikatura Nejvyššího soudu je konstantní v závěru, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, nebo nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 20 Cdo 2564/2023). Případné vady nalézacího řízení se do vykonávacího řízení nepřenášejí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3547/2006, či ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2512/2021).

8. Nejvyšší soud současně například v usnesení ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 813/2004, či ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3036/2005, vysvětlil, že exekuční titul ukládající povinnost k nepeněžitému plnění je materiálně vykonatelný tehdy, je-li možné nařídit jeho výkon některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 258 odst. 2 o. s. ř. Způsob exekuce na nepeněžité plnění se řídí povahou uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku. Výrok rozhodnutí lze vykládat v souvislosti s odůvodněním, jestliže to obsah výroku blíže ozřejmuje a lze-li jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložené povinnosti s přihlédnutím k povaze věci nebo předepsanému způsobu exekuce; výrok titulu však takto nelze doplňovat či opravovat (srov. rovněž usnesení ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3704/2018).

9. Protože v projednávané věci vznikl spor ohledně (ne)splnění vymáhané nepeněžité povinnosti (spočívající v odstranění hrazení a ve zpřístupnění konkrétní cesty, která sloužila veřejnosti „odnepaměti“ až do roku 2005, kdy povinný tuto cestu v úseku probíhajícím jeho pozemkem svévolně nelegálně přehradil pevnou překážkou), bylo třeba, aby se soudy s ohledem na povahu námitek účastníků velmi detailně zabývaly obsahem vykonávaného exekučního titulu. V žádném případě se proto nejedná o postup, jímž by překračovaly judikaturou obecně zastávaný zákaz věcného přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení, jak tvrdí dovolatel.

10. Dovolací soud ve shodě s odvolacím soudem konstatuje, že celé správní řízení a v něm vydané exekuční tituly zcela jasně a nepochybně směřují ke zpřístupnění úseku cesty (kvalifikované jako veřejná účelová komunikace, jež je neevidovaná ve veřejnoprávní evidenci), a to v její původní trase, jak byla užívána do roku 2005 a vyplývá i z historické fotodokumentace založené v soudním spisu (tj. úseku spojujícího účelové komunikace). Z uvedeného logicky plyne, že úsek, jehož zpřístupnění má být obnoveno, musí bezprostředně a plynule navazovat na stávající cestu tam, kde fakticky v terénu cesta pokračuje, resp. kde se dle historické fotodokumentace nacházela jak na severním, tak i jižním konci úseku.

11. Vyložily-li soudy při zjišťování obsahu uložené povinnosti výrok podkladového rozhodnutí v souvislosti s jeho odůvodněním, nijak se neodchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Je naopak zcela liché požadovat, aby exekuční soud odůvodnění exekučního titulu nebral v úvahu. Proto ani v projednávané věci nelze pominout konstatování nalézacího správního orgánu v odůvodnění vykonávaného rozhodnutí, kde se poukazuje na skutečnost, že geometrické zaměření kritického místa neproběhlo a že průběh komunikace na sporném pozemku je na plánku naznačen jen schematicky. Pokud bylo ohledáním na místě samém zjištěno, že cesta je nadále přehrazená, nelze mít povinnost za splněnou.

12. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 8. 2026 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu